pátek 27. dubna 2018

Recenze/rozbor- Avengers: Infinity War

Obsahuje trilion spoilerů, jak mám asi napsat rozbor bez spoilerů...

Režie: Anthony Russo, Joe Russo Scénář: Christopher Marcus, Stephen McFeely Kamera: Trent Opaloch Předloha: Stan Lee (tentokrát nic moc cameo), Jack Kirby

Pamatujete si toho chlápka, co před deseti lety někde v jeskyni montoval ze starého šrotu železné brnění? Teď si lítá v obřích donutech po vesmíru na cizí planety rozbíjet držky velkým fialovým ksichtům. *zvuk ukápnuté slzy*

Před shlédnutím filmu nutno vidět skoro všechny předchozí, protože je to prostě fakt doslova vyvrcholení všech těch 18 filmů a pokud k těm hrdinům nemáte žádný vztah, tak si to neužijete. A před psaním recenze na tento film je třeba si uvědomit, z jakého úhlu pohledu se na něj z hlediska hodnocení dívat- zda jako na marvelovku, týmovku nebo komiksárnu, což může ovlivnit náš pohled, hlavně z hlediska specifikace filmu jakožto nejlepší marvelovky/ komiksárny/ týmovky.* Pokud zasadíme do pomyslné rovnice všechny proměnné, v zásadě mi vychází rozporuplný výsledek, který je možná v rozkolu s očekáváním. V rámci týmovek prostě třetí Avengers nemohou obstát, záhy vysvětlím proč, v ranku komiksáren je konkurence na pováženou, opět záleží, co vlastně komiksový film jako takový potřebuje a zde má trojka s téměř 20 superhrdiny a vynikajícím záporákem dost solidní šanci, to je však ovlivněno konkrétními potřebami diváka. V rámci marvelovek je ta šance o mnoho menší, jelikož nelze srovnávat sólovky, které mají logicky mnohem větší prokreslení dané postavy, budování emocí skrz konkrétní věci a spoustu času pro všechno ostatní oproti týmovce, ve které je nutno vetknout jakous takous příběhovou linku více hlavním charakterům a nezapomenout při tom na vedlejší postavy a na záporáka. Nejlepší marvelovka to tedy rozhodně není, což filmu ovšem neupírá zásadní postavení v rámci MCU jakožto završení celé dekády a predikci ke čtvrtému dílu, kterýžto je dle výsledku Infinity War právě nejdůležitější. Čímž se dostávám k prvnímu pro mě důležitému bodu, a to je ten šílený cliffhanger na konci, kvůli němuž teď bude následující rok setsakramentsky dlouhý. Právě tento okamžik byl ale právě ten, který ve mně zanechal nejvíc emocí, ať už prvotní zděšení ze zmizení Buckyho nebo srdceryvný moment vyjádření dětské (teenagerské) nevinnosti v podání Toma Hollanda, který je tak reálně vyděšený z nastávající ,,smrti“, až vám běhá mráz po zádech. Smutným verdiktem je ovšem fakt, že emoce jako takové sice ve filmu fungují, ale neodráží se v divákovi tak, jak by si tvůrci možná představovali. Na to, že jsem se původně nechtěla dívat ani na trailery, jsem nakonec přelouskala všechno včetně mnoha rozborů a teorií, takže mě ne každá z těch prvoplánově šokujících situací překvapila a když už, stejně se mi někde v podvědomí ozývala myšlenka: ,,Oni to nějak spraví.“ Postavy, které zemřely byly buď očekávané nebo prostě nějakým způsobem málo uvěřitelné, tady bych utrousila poznámku, že recenzi píšu ihned po shlédnutí, ještě jsem to neviděla podruhé a časem se mi všechno tak nějak rozleží v hlavě. Tvůrci se však nebáli vystavit nás i horším věcem, tedy ty z nás, kterým nedochází, jaké postavy si prostě můžou dovolit zabít a které ne, bylo tak zajímavé sledovat reakce lidí, když to vypadalo hodně bídně s jejich milovaným Tonym. Což mi trošku nahrává pro jednu z věcí, které oceňuju na scénáři (mimo jiné), jakým způsobem je zde plněn aspekt osudovosti. Pokusím se do toho nezamotat- zásadním hybatelem děje je bezpochyby záporák, což je obrovský rozdíl, od předešlých týmovek, kde šlo hlavně o interakce superhrdinů a jejich spojení sil, veškeré rozhodování a chování je sice ovlivněno hrozbou, ale stále vychází z linky superhrdinů a záporák slouží pouze jako počáteční iniciátor, který si zbytek filmu kuje pikle někde v koutku a sem tam udělá bububu. Zde se ovšem tvůrci rozhodli vložit hlavní premisu do příběhu Thanose, na jehož lince jsou vystavěny právě ony interakce, které nejsou vždy ovlivňovány hrdiny mezi sebou navzájem, ale na mnoha místech vystavěny přímo na konkrétním bodě chování záporáka, dalo by se říci, že v základu jsou zde spíše vedlejšími postavami, které se prostě tak nějak motaj kolem toho hlavního fialovýho středobodu. A teď- hlavním úkolem Thanose je sběr šutrů do rukavice, z nichž každý vyžaduje určitou oběť, nemyslím jen vyvraždění Xandaru nebo zabití Tivana, ale buď záchrana života, jako právě již zmiňovaná scénka se skoro-zabitím Tonyho, za jehož život obětuje Dr.Strange Agamotovo oko, stejně tak Loki obětuje Teseract za život svého bratra (a potažmo ztrátu svého), nebo na druhou stranu je Wanda nucena raději zničit Visiona či samotná oběť Thanose za získání Soul stone.**  
Scénář sice nemá tak ucelený příběh, je spíše poskládaný z epizodek, ve kterých se prostě hrdinové střetávají, opouštějí, znovu potkávají (jak řekli na MovieZone- film o tom, aby se různí hrdinové různě scházeli a epicky mlátili), na druhou stranu jsou zde právě ony výše zmíněné prvky, které nenápadně vyplouvají z hlubin až po zamyšlení se nad příběhem a vyvstávají na povrch zahaleny právě v onu osudovost celého snímku jako celku. Ovšem do receptu vaření komiksového blockbusteru desetiletí je potřeba i další výrazná vlastnost- epičnost. Epických scének, setkání a bitek tu bylo plno, bohužel je trošku škoda, že byly rozvrženy tak porůznu během celého filmu a nějak tomu chybělo to závěrečné vyvrcholení, ta jediná ona scéna, ve které se všechno sleje do obřího epického finále, a zde právě odkazuju na předchozí Avengers a poukazuju na fakt, proč Infinity War není zas až tak skvělá týmovka. Je to více týmů roztroušených skrz galaxii, ale ten feeling momentu, kdy v prvním díle hrdinové stojí v kruhu vedle sebe v boji a kamera je objíždí dokola za zvuků Avengers theme, to tady prostě není, což jenom podtrhuje to, co jsem psala výše- epizodní příběhy s vyvrcholením, které ovšem ihned uteče, aby mohlo přijít další, vlastně by to byl skvělý seriál. Proto je film dobré brát právě jako jednotlivé scénky a užívat si jejich obsah nezávisle na ostatních, jakožto celek to všechno drží právě skrz Thanose. Záporáka, který vysvětluje své chování tak, že mu skoro dáváte za pravdu, záporáka, který mluví i o něčem jiném než o tom, jak zničí svět, který zažívá neúspěch, musí se skutečně snažit, aby získal, co chce, muže, který přes to všechno dokáže milovat. Já vážně nechápu, jak to Russoovi (ruku v ruce se scénáristy) dokázali, že film drží pohromadě, všechny ty scénečky a epizodky se jim nerozpadají a zároveň ještě dokáží vykreslit vztah Gamora-Thanos od úplného začátku a se vším všudy. Áá to jsem se dostala k jednotlivým scénám a prostě dalším věcem, které bych chtěla okomentovat a pomocí nich ještě doplnit obecně pohled na film.

Gamora a Thanos- Je jasný, že jakmile se dozvíte, jakým způsobem se dá získat Soul stone, dojde vám, že Gamora nejspíš zařve. Jí to ovšem tak rychle nedošlo, aby si mohla do Thanose rýpat a následně být o to víc překvapená, jednak projevením citů Thanose k ní a druhak tím, že asi umře. Po přemýšlení mi došlo, že zas tak hloupá není, jelikož sama chová k Thanosovi nenávist způsobenou její ztrátou, má jej za zabíjecí monstrum, a to ji v jistém slova smyslu zaslepuje. Dalo by se říct, že Thanos je vlastně v takovém jejím tátovském friendzone a jeho city k ní jí vlastně nikdy nedošly, nebo si je nechtěla připustit, což nyní, v ohrožení života musela přijmout. Příběhový a emoční přesah jedna báseň.

Star-Lord posral kombo- Tony, Strange, Spidey a půlka Guardians se snaží sundat Thanosovi rukavici (což mi mimochodem přišlo nemístně vtipné- jak to tahali :D), přijde Peter Quill, dozví se o Gamoře a všechno posere. Dvě poznámky k této scéně. 1. Hele, oni Thanose docela zvládali, kdyby nebyli bývali všeci někde jinde, ale fakt se spojili dohromady, možná by ho dali levou zadní a příště je už chci konečně vidět všecky spolu, hlavně ať se proboha potká Tony se Stevem!! 2. Zajímavý, že Quillovi za to narušení vynadal Tony, který z Civil War by měl moc dobře vědět, jaké to je dozvědět se o úmrtí rodiny/někoho milovaného a že pak člověkem cloumají emoce a nemyslí na následky.

Obří Tyrion- Teď vážně, kolik měl ten film stopáž? Když si uvědomím, že oni do toho všeho stihli dostat i zbrusu novou super postavu a taky oprášit ty starší, které jste ani nečekali (ne, fakt jsem Red Skulla nečekala). A ještě dodali k Thanosovi nějaký jeho přicmrndávače, které jste si taky zapamatovali. Klobouček.

Spidey proskakuje okny Dr.Strange- Je to jen zlomek ze všech těch úžasných bojůvek, na kterých se tu stavělo a které potěší oko a pohladí na duši. Ono vlastně, to je dost velká výhoda tohoto filmu- můžete tam dát akce a mlácení kolik chcete a pořád to dává smysl. Jednou je to INFINITY War, tak ať se melou. Jenom to díky tomu má chvílemi možná až moc zběsilé tempo a opět se odkazuji na MovieZone, kde se shodli na tom, že vás film nenechá ani chvíli vydechnout. Možná proto nemá film takový nádech epičnosti, protože se divák musí příliš věnovat konkrétním scénám, aby třeba nezapomněl, co vlastně onen hrdina dělal předtím, než přešly čtyři další linky. Ano, byly tam kratičké oddechovky v podobě romantické linky Wandy a Visiona (díky za odmaskovaného Paula Bettanyho- dávalo to té postavě úplně jiný rozměr) nebo některé Thanosovy dialogy či ten krásný rozhovor mezi ,,kapitánem“ Rocketem a Thorem (,,Pro co teda ještě bojuješ?“), atd., ale jinak to bylo nadupané akcí nebo aspoň svižnými dialogy. Jako komiksová popcornová zábavička vlastně úplný ideál.

Tady si dejte trochu oraz, běžte se projít, vyčurat, omést pár pavučin, vyvenčit psa a můžete pokračovat ve čtení.

Dr.Strange je badass- Já si nemůžu pomoct, ale tu postavu zbožňuju čím dál víc. Jeho portály už jsem zmínila, kdykoliv se objevily, bylo to náležitě cool a uměli si tu s tím parádně vyhrát. Ale celkově, všimli jste si, jak je ta postava silná? Jak jsem psala onehdá recenzi na Ligu spravedlnosti, zmiňovala jsem, že oni Avengers v podstatě zas až tak mocní nejsou. To jsem ale myslela první díl, když k tomu připočtu Visiona (jehož schopnosti tady využívali hrozně málo, sorry jako), Wandu (které naopak dali v akci řádný prostor a díky za to!), novou verzi Thora, který když přiletěl do Wakandy v blescích, málem jsem si cvrkla a právě Dr.Strange se svými ,,salónními“ triky, mám takový pocit, že tito čtyři sami by si vystačili s ledovým klidem s Thanosovou armádou, jeho samotného by trošku dobili a Ligu poslali celou pod drn.

Oko Agamotovo (=Time Stone)- Jsem ráda, že nám Thanos nejenomže hrozil pěstičkou, ale taky nám ukázal, jak využívat konkrétní kameny. Třeba Reality Stone je hodně cool a ve spojení právě s Time Stone mám pocit, že tuším, jak zvrátit celý ten násrání-hodný konec. Trošku jsem se bála hraní si s časem v MCU, ale jak vidno Time Stone funguje jinak. Nejedná se o cestování v čase, ale o vracení času, a to je veliký rozdíl, jelikož tím vlastně smažeme VŠE, co se stalo, tudíž nevznikají časové paradoxy (nemůžeme zpětně ovlivnit budoucnost a mít v tom bordel, když zajistíme, aby se žádná nestala a začít od znova). Je to ovšem právě věc, co komplikuje nějaké větší vyjádření emocí nad úmrtím postav, když existuje šance, že ožijí. Tady bych se trošku chtěla ponimrat v myšlení tvůrců ohledně zobrazení smrti. Postavy, kt umřely prostě padly a ležely fyzicky mrtvé. Když Wanda zničila Visiona, tak se rozpadl a zmizel, načež ho Thanos pomocí TS vrátil zpět. Postavy na konci se taktéž jenom rozplynuly (viz další bod), což mi naznačuje, že oživeny vrácením času mohou být pouze tyto (jeeenže, v Dr.Strangeovi byl oživen Wong, kt byl prostě mrtvej, tak nevím). Bylo by to lepší, Marvel už musí začít se smrtí postav počítat. No, uvidíme.

Konec a potitulková scéna- Než mi došlo, že mizí i postavy, které by Feige jen tak umřít nenechal (nemaj další díly atd.), málem jsem umřela, protože jako první to schytal Bucky, který ještě tak krásně zoufale zavolal na svou lásku: ,,Steve!“ Hajzli jedni. Jinak dalšími zmizelými jsou i postavy, co se objeví v ptt scéně, za což mají tvůrci obří pochvalu.*** Samuel L. Jackson je pěkný šulda, jelikož sveřepě tvrdil, že se ve filmu neobjeví, o to víc mě jeho přítomnost potěšila společně s Cobie. Jinak každý, kdo MCU tak trošku sleduje do hloubky mohl tušit, že se v závěru logicky musí objevit reference na další důležitý film, který úzce souvisí se čtvrtým dílem. I proto si myslím, že v něm bude hrát velkou roli právě čas.

Banner- Za mě určitě jedna z nejlepších linek. Proč? Mark Ruffalo neměl vlastní Hulkovej film a interakce mezi ním a jeho zeleným alter-egem byla do hloubky ukazována sporadicky, nejvíc ve třetím Thorovi. Tady se ve vztahu mezi nimi scénáristé krásně vyřádili, hlavně tím, jak Bruce s Hulkem opravdu mluví a tím podtrhli ještě více podstatu té postavy- není jedna, ale opravdu dva v jednom. Na začátku filmu dostal Hulk pořádně na prdel, ale ne tak, jak dostal od Thora nebo Hulkbusteru, oproti tomu, jak s ním zametl právě Thanos to byly maličkosti. Nešlo jenom o to, že ho někdo trošku pobil fyzicky, ale byla to hlavně psychická porážka. Proto se asi Hulk bál vylézt a dalo to zajímavý směr právě pro něj (ztratil pocit neporazitelnosti), ale taky dobrý podklad pro větší využití doktora Bannera jako takového, protože jednou je to Avenger, tak se očekává, že se zúčastní boje a šmitec, a co on vlastně umí bez Hulka? 😉 Proto tam různě padal a byl nemotorný atd., protože se nemohl schovat za svého velikána, ale bojovat fyzicky sám za sebe, což nikdy nedělal. V globále to znamenalo víc Marka na plátně, a to já beru.

Setkání hrdinů- Výhoda toho filmu je to, že se v něm můžeme nimrat donekonečna (Infinity analysis :D), v každém detailíčku si najít svoje a těšit se z každé jedné oné zmiňované epizodky. Hrdinů mraky, dokonce zmínili i Hawkeye a Ant-mana. Vybrat si mezi různými kombinacemi hrdinů je hrozně těžké, ale mám pár, které potřebuju nutně vidět znova, potěšily nebo mnou trošku mávly. Zajímavé je spojení Stark-Strange. Jednotliví Strážci s kýmkoliv. Mega emoce u setkání Nataši a Bruce, ALE proč to pak úplně zazdili!?! Samozřejmě Bucky se Stevem, ideál pro hezké sny a pouštění si té scény pořád dokola. Ale co bylo úplně jako nejvíc, Bucky a Rocket, škoda, že vám nemůžu slovy popsat ty emoce, co jsem u té scény měla. Mé dvě téměř úplně nejvíc nejoblíbenější postavy se drží ZA RUKY, a ještě mezi nimi proběhne přesně ten rozhovor, na který jsme všeci čekali!!!

Vtípky- Všude, v každé scénce, věcné i zavádějící, některým to možná vadí, tak běžte do prdele, Marvel je tím typický a já to miluju! 😊  ,,Měl jsem Grootštinu jako volitelný jazyk.“

Lokace- Začátek sice opět klasika New York, ale pak se vše přesunulo do Wakandy a do vesmíru, přičemž konečná scénka tentokrát opravdu zasáhla celý svět, potažmo Galaxii. Fajn změna.

Vizuál- Všichni jsme čekali digitální orgie, dostali jsme je. Ale nebyly přepálené, nepřehledné nebo nevkusné. Úžasné řemeslo všech, kteří na efektech spolupracovali. Občas se objevily hezké odkazy na sólovky, třeba nástup Black Panthera za zvuků typického hudebního podkladu z jeho filmu apod. Určitá temnost byla sice spíš vyjadřovaná příběhem, ale občas těch barviček kupodivu i ubrali. Nevím, co jako přesně dělá IMAX kamera, ale občas se mi zdálo, že jsou tváře hodně jakoby ostré (třeba na Stevovi to šlo hodně vidět, páč měl často ksicht přes celej záběr- tak ne asi, když je tady totální kocour), vypadalo to divně nepřirozeně, ale víte jak, velké plátno versus moje oči, to znamená mhouření na titulky a když od nich zvednu oči, mám rozmazaný obraz, tzn. celou dobu, proto si takové anomálie všimnu.  Jinak kamera jako taková skvělá, možná šlo jenom o to, udělat solidní blockbuster stojící na objemném obsahu, takže opravdu kvalitní zpracování a hrátky se záběry je tu příjemný nadstandard. Kdo viděl druhýho Kápa tak ví, že tohle může od Russoových čekat.

Nejepičtější záběr- Opět bych se mohla rozepsat, ale vzhledem k délce článku musím zvolnit. Nejepičtější moment měl nastat v hlavním vyvrcholení filmu, jak jsem už psala, což se sice nestalo, i tak jich tam bylo, až oči přecházely. Co jsem si ale v kině užila totálně nejvíc byl moment, kdy se rozpohybovaly prstence Nidavelliru. Mňmňmň.

Shrnutí
Pojďme se přestat vykecávat a nějak to shrnout. Ani zdaleka jsem nevypsala vše, je to koukám spíš rozbor než recenze, protože je to přesně ten film, u kterého můžete strávit hodiny jeho rozebíráním. A to je dobře. Myslím, že nakonec přece jen platí to, že Russoovi to natočili nejlíp, jak mohli. Ať se to vezme z jakékoliv stránky, rozpitváte jakoukoliv věc, co vám vadí, vždycky vám z toho nakonec vyjde tento závěr. Ano, je to v podstatě jenom půlka filmu, která byla zakončená tak nějak naslepo do vzduchu, ale za to v ní bylo vše a nic míň, a přesto to drželo, člověk se nenudil, dalo se v tom orientovat, všechny postavy si přišly na své a tím snad i všichni fanoušci. Dostali jsme téměř všechno, co jsme si přáli zhmotněné na plátno, a kdo chce, najde si v tom i kousek emocí, osudovosti, epičnosti, může si vybrat plno oblíbených scének nebo se zaměřit na linku jedné postavy a vždy si tak najít důvod, mrknout na to znova. Tuhle recenzi píšu po prvním shlédnutí, a to nestačí na to, aby člověk podchytil vše, je tam toho příliš moc na zapamatování všeho, ale jelikož je to už z principu film, který si určitě pustíte víckrát, tipuju, že jednou ho budu stejně citovat nazpaměť. Kupodivu jsem si zkoušela celý film vybavit a normálně si ho pamatuju skoro scénku po scénce, najednou si uvědomuju, že on ten scénář byl možná soudržnější, než se na první pohled zdá. Jsem ráda, že jsme se konečně dočkali a já teď mám nad čím přemýšlet a těšit se na další rok. Po skončení filmu v kině jsme měla zvláštní pocity, právě proto, že jsem dostala to, co jsem čekala, ale myslela jsem, že nic víc. Byla jsem spíš spokojená než nadšená. Po zamyšlení jsem nadšenější víc a víc a uvědomuju si až teď, na jak skvělý film jsem se to vlastně dívala a je mi až líto, že jsem si to neužila možná tak, jak jsem mohla.  Ta bublina nadšení a natěšení už byla příliš velká, proto když se začátkem filmu konečně splaskla, jako by všechno vyprchalo a musela odeznít ta krátká fáze přechodu z ,,čekám na to“ do ,,stalo se to“, kdy se člověk musí trošku otřepávat z té studené sprchy oné prasklé bubliny. Teď nastalo krásné období nafukování nové bubliny, té, kdy se bude film rozebírat, šťourat se v něm, vymýšlet teorie pro další díl a spolusdílet zážitky a nadšení s ostatními marvelovskými fanoušky. O tom to celé je, o úžasném fandomu, který kolem těch filmů vzniká, nejsou to jen nějaké filmy v řadě, ale skutečně Univerzum, ve kterém se celá ta rodina tvůrců a fanoušků vyšplhala až k filmu, ve kterém jsou všichni hrdinové společně se všemi našimi sny. Vypadá to, že jsem z toho filmu hotová a taky že jsem, možná se proto ptáte, kam zmizela ta pátá hvězda na Čsfd? Jednoduše, jak jsem psala, je to jenom půlka filmu a ne, není to film za plný počet. Avengers na pět hvězd je první díl, a to je odrazný můstek pro srovnávání. Infinity War si možná na nejvyšší hodnocení ani nehraje, ale čtvrtý díl by měl. Celé je to jenom cesta k onomu největšímu vyvrcholení a o to výš je teď pomyslná laťka. A lidi, já Russoovým stoprocentně věřím.

*Nemá cenu samozřejmě hodnotit takto specifický žánr v rámci všech filmů obecně, komiksárny vždycky hodnotím jen v rámci žánru.
**Hele Steve řekl jasně- ,,S životy se nekšeftuje.“ Nakonec má vždycky pravdu.
***Za to, že se tam objevili, ne že umřeli :D


Žádné komentáře:

Okomentovat