Recenze na jednu větu VIII.

Abyste si nemysleli, že na ty filmy kašlu, tak tu máte dalších ,,třeba 30" recenzí. A nebojte. Přes Vánoce to rozjedu.

Poslední skaut– Bylo to napínavé, akční, byl tam Bruce Willis, bylo tam jabko s vlasama, rytíř na černém hřebci, střílelo se z plyšáků a tancovala jiga, není důvod být nespokojená. ****

Než jsem tě poznala– Skoro jako by to celé bylo z umělé hmoty, moderní film každým coulem, hudba mi chvílemi evokovala Fifty Shades of Grey, spousta barev, klišé a naivity a celkově by tomu slušel i happy end, tak aspoň nějaký překvapení v tom bylo, to se jim musí nechat. ***

Kryštůfek Robin– Jasně, jasně, kritici mají pravdu, ten film prostě nemůže najít sám sebe, neví, pro koho je vlastně určený, jsou to na sebe naskládané hluboce filozofické a dětinsky zábavné scénky bez pořádného děje, ale copak na tom u těchto filmů záleží? ****

Proč?– Víte, problém českých filmů je ten, že tvůrci se prostě snaží, aby to bylo všechno dokonalé, realistické a tak nějak berou všechno zbytečně moc vážně, místo toho, aby si uvědomili, že film má být přeci jen forma umění a diváka skutečně zaujmout i něčím jiným, než jen stroze popsanou událostí, kdybychom chtěli jenom tohle, podíváme se radši na dokument. **

Resident Evil– Filmy podle her mají svá úskalí, za prvé pokud jste hru nehráli, asi vám to tolik neřekne a za druhé nemůžete na rozdíl od hry nic ovlivnit, takže se spoléháte na scénář a herce a prostě, nebylo to zajímavé tak nějak v ničem.**

Saw 1– Kurec palec, já se vyhýbám hororům ne proto, že bych se bála, ale proto, že jsou to většinou řezničiny bez ducha a smyslu, takže zákonitě mě tohle muselo dostat, ať už nápadem, scénářem, obsazením, atmosférou, vizuálem...*****

Saw 2– Hhmmm,prokletí druhých dílů, je to super, ale není to ono, některé prvky se opakují a do postav se tak moc nedostanete.****

O šípkové Růžence– Neděle odpoledne, pohádka...klasický shit :D ^odpad!

Čarodějné námluvy– Ok tak dobře, neděle odpoledne, druhá pohádka, docela slušné na předpokládaný rozpočet a na české poměry těchto zplácanin, pro děcka asi dobrý. *

Zrodila se hvězda– Je fajn, mít ve filmu jednou za čas i obyčejnou, přirozenou, relativně ošklivou holku (sorry Lady Gago :D), je taky fajn, kouknout na přímočarý a předvídatelný příběh o vzestupu nové hvězdy a pádu staré, je taky fajn, mrknout zase jednou na Bradleyho Coopera, ale nejsem si jistá, jestli mi to dalo něco navíc. ***

V jako Vendeta– Koukala jsem přesně 5.listopadu, každopádně, docela mě mrzel nevyužitý potenciál postavy ,,mistra klamu“, která se objevovala spíš sporadicky a celkově to bylo obyčejnější, než by si zasloužilo, ale konec byl peckový. ****

Vandráci– Kluci, výlet krásný, komentáře věcné a milé, výběr lokace zajímavý, ale poprosím do příště míň kecání a víc motorek, to je ten důvod, proč se na to koukám (pátá hvězda za Honzu Révaie a jeho nahý zadek). *****

Hoří, má panenko– Hořkosladká komedie, která byla spíš hořká a vlastně ani ne komedie a dokonalý scénář, který se každému Čechovi musí zarýt až do morku kostí, jak pravdivý je.*****

Jízda– Aneb jak Češi i z dobrého nápadu dokáží udělat jen další nudu s tou nesympatickou zrzkou v hlavní roli. **

Všichni dobří rodáci– Ano, síla doby byla vyjádřená excelentně, ale nevím, jestli to bylo postavami nebo čím, neoslovilo mě to tak, jako ostatní. ***

Cesta do hlubin študákovy duše– Tyhle staré černobílé filmy s úžasnými herci 30.let jsou úžasné v tom, s jakou lehkostí a nonšalancí je to celé podáváno, i když je třeba příběh a režie trochu nedokonalá. ***

Kladivo na čarodějnice– Četla jsem knížku, takže oceňuji přesnost a celkově, tu syrovost a realističnost, ať už v hereckých projevech nebo zobrazení, každopádně jsem jediná, která u toho celou dobu jenom nadávala, jací byli ti inkvizitoři ču*áci? ****

Jára Cimrman ležící, spící– Tenhle Forrest Gump-styl se prostě nikdy neomrzí, zvláště aplikovaný na české poměry a zasazený do doby, ve které se moc filmů neodehrává. ****

Lví král–Tadáááá, konečně, po všech těch letech jsem to nakonec viděla, v návaznosti na první teaser rebootu, a jakože jo, je to sladké a závěrečný souboj lvů je perfektní, ale při vší úctě, ten příběh zas tak světoborný není. ****

Spirit-Divoký hřebec– Když jsme u těch animovaných pohádek, sice tohle nemělo nijak extra příběh, ale víte, jak to mám s koňmi a americkým západem a Zimmerem a tak...*****

Rebelka– A já si myslím, že toto je prostě jedna z nejslabších pixarovek, hlavní postava spíš otravná, příběh nic moc, jediná skvělá věc byla ta úžasná babča dřevořezbářka. ***

Návrat do Cold Mountain– Konečně jsem viděla po dlouhé době nějaký film z období americké občanské války, Čudla byl super, Nicole Kidman nezklame a i když se to strašně táhlo, příběh byl fajn. ***

Outlaw King– Lepší než Statečné srdce, ale nudnější než většina jiných historických filmů, i když je pravda, že většina historických filmů nemá Chrise Pinea a tak skvělou závěrečnou bitvu. ***

Dívka s perlou– Vizuál nádherný, kamera vás vedla příběhem jako pohádkovou krajinou, Scarlet je dokonalá, ale v podstatě to byl tak zbytečný děj, že ani Colin Firth nedokázal zaujmout.**

Železná srdce– A víte co, mně stačí málo, Brad Pitt, Michael Peña, Punisher, Šája La Bůf a jeden mladý sympaťák zavření v tanku, řvoucí ,,ku*va“ každých pět minut a pár tankových bitek v blatě, co chcete od amíkovksého válečného filmu víc? ****

E. A. Poe-Podivný experiment– Atmosféra skvělá, hlavní herec k zulíbání, postavy sympatické, příběh sice předvídatelný, ale je to přesně ten typ filmu, který zabaví snad každého.****

Faunův labyrint– No já nevím, nebála jsem se, nebavilo mě to, hlavní hrdinka mi lezla krkem jak chováním, tak hraním, vlastně nejlepší byl ten příběh ,,v realitě“ a vůbec všechny ty krváky okolo, asi jsem moc stará, ale nic hlubšího jsem v tom nenašla. ***

Sexuální praktiky pozemšťanů– Příběh sám osobě nudný jako prase, ale přesto by si film zasloužil dva metály- ten první pro toho, kdo vymyslel vizualizaci spermií na závodní dráze a ten druhý pro toho, koho napadl jako dabing hlavního komentátora Vladimír Čech, protože nikdo jiný neumí říct věty: ,, Dítě se jim nezdálo, tak ho pro jistotu hned pleskli“ a ,,Popíjení kvaseného zrna“ s takovou nonšalancí, jako on.

Bohemian Rhapsody– Dle trailerů a reakcí mi bylo jasné, co to bude za film- barevný, rádoby dokonalý, správně dojímavý, se všemi klišé o vzrůstající slávě a následných problémech hvězd, se srdceryvnými scénami z koncertů, vytvořený pro konzumní lid a vůbec, říkala jsem si, že to jim teda ale nesežeru! Sežrala jsem jim to. *****

• Pozn.1– Tipování Oscarů není moje parketa, ale jestli nebude Rami minimálně v nominacích, pak už nerozumím ničemu.
• Pozn.2– Bylo zajímavé si uvědomit, kolik písniček od Quennů znám a zároveň jak málo o nich vím.
• Pozn.3– Taky máte pocit, že současné písně už jsou tak nějak o hovně? Pokud si to neuvědomujete, jen tak btw zde soundtrack z filmu...
• Pozn.4– Haha, vy jste mysleli, že hodnocení scvrknu do jedné věty? Já taky. Naivka.
• Pozn.5– Kdyby se milí páni akademici našla i nějaká ta nominace za střih, nedivila bych se.
• Pozn.6– Na MovieZone kecali, nepřišlo mi, že by se film vyhýbal špatným tématům. Ano, hodně věcí jen naťukli, ale ty zásadní byly dost jasně podané. A přitom se zdrželi podrobností nebo zvrhlostí. Z toho důvodu se mi líbil i konec, prostě ano, proč to prostě neukončit jako pohádku? Je to sice životopisný film, ale zároveň hlavně oslavný snímek.
• Pozn.7– Když jsem tu naťukla toho Ramiho, samozřejmě po shlédnutí nastalo období s novou láskou. A lidi jedna věc, on má dvojče. Identické dvojče. Svět je dokonalý <3

Sám doma– Tak jsem to konečně taky viděla, hele nebylo to tak hrozný, byly tam i vtipné chvilky a hlášky, ale že bych to musela vidět víckrát nebo dokonce každý rok?? ***

Deník Bridget Jonesové– Jsem si říkala, to bude super, to bude prakticky o mě.... až na to, že já mám jinou představu o tlusté holce než Američani, a přece jenom Bridget nebyla nijak zoufalá, když se o ni prali dva chlapi a taky, jsem asi chytřejší než ona, páč já bych si vybrala Colina Firtha hned na začátku... ***

Krásná pokojská– Já se fakt divím, proč herci jako je Ralph Fiennes vůbec berou role v takových filmech,vždyť ten scénář ho musel nudit už když ho četl. *

Ukradené Vánoce– Je až fascinující, jak byl děj relativně zajímavý i přes to, že se tam kvůli triliardě písniček vlastně ani nic pořádně nestalo. ****

Lucka versus Seznamky

Možu vám něco řéct? Přiznat sa k nečemu? Já…..famfáry prosím…..občas chodím na seznamku. To je takové to místo, kam chodí všichni nerdi, lidi s náročnou prací, introverti, maminy, já, zoufalci, recesisti, atd. aby nalezli když ne spřízněnou duši, tak aspoň kohokoliv, kdo zbyde. Já si vyzkoušela obě strany mince, tedy jak hledajícího, tak inzerujícího. Zjistila jsem, že seznamka je vlastně takový samostatný svět se svými specifiky a náležitostmi, o kterých je prostě sranda psát.

Tak předně, seznamky obcházím proto, jelikož jsem asociál a nerd, který prakticky nemá kamarády (Klárka se nepočítá :D) a nesedím každý večer někde v baru. No a taky, nejsem nic moc, že jo. Nevím jak vy, ale já úplně nevěřím na to že se na někoho zadívám skrz celou tramvaj, naše oči se setkají a o rok později už běžím v bílých šatech vstříc muži u oltáře. Nechci na svatbu bílý šaty. A svatbu chci venku. A v kovbojském stylu. Luční květiny. Co nejméně lidí. Žádné žraní polévky jednou lžičkou, rozbíjení talířků a probůh, promítání našich fotek z dětství. A jako svatební dar peníze nebo koně. Když budete hodní a dáte nám dost dárků, nechám vás pařit za moje prachy až do jedné a třeba taky hodím kytku, to je asi jediný použitelný zvyk, protože jak řekla Lily v HIMYM: ,,Plazte se pro ni, mrchy!“ Pak samota u lesa, ideálně ranč s pár american paint horses, nějaký čeští teplokrevníci a poník. Pořádáme vandry na koních a motorkářské výlety, od našich oveček čerstvý domácí sýr a za domem trnkový sad, kterému budu chodit při úplňku zpívat a pak vyhrávat se slivovicou soutěže v koštech. Nechybí pejsek, možná dva, tři až čtyři. A zakrslý králíček. Domeček je samozřejmě starý, žádná novostavba, ale předělaný jako eco-friendly. Kromě motorky je v garáži zaparkovaný off-road. Elonovi věřím, takže v té době už budou off-roady i Tesly. Děti ne, víte jaký k nim mám postoj, ale budu pořádat kroužek u koní pro děti a jezdecký klub. Všechny odborné publikace a vědecké studie už mám za sebou, kariéra jak bič, takže teď už si jen užívám.

Ehhh, co, kam jsem se to dostala?? Kdeže jsem to začla? Jo u toho, že jsem zoufalec a nejsem schopná si nikoho normálně najít a tak bloudím po seznamkách. Přestaňme fantazírovat a vraťme se nohama zpátky k počítači a seznamovacím portálům. Nejčastěji chodím na Seznamka.cz protože, no, je tak nějak největší a zadarmo. Na stránkách mají hned u názvu napsáno ,,Už od roku 1998“, což je rok, do kterého patrně spadá i jejich grafika. Jinak searching je docela přehledný, plno kategorií a na úvodce se zobrazují vybrané profily, které zjevně slouží k odrazení jakéhokoliv návštěvníka. Ale já jsem otrlá. Článek člením do dvou oddílů:

1. Já hledám

2. Já inzeruji

1.

Jako první si tedy rozebereme, koho můžeme při hledání nalézti. Zadáme oblast, MUŽE, co hledají ŽENY (na to bacha, pak jste svědky hodně děsivých věcí, nemám sice nic proti gayům, ale ti normální se zde nevyskytují), věk od 26 (jako hele, dala bych i mladšího, vím o takových, které bych fakt brala, ale tady nebudeme nic riskovat) do 35 (já vím, že Bradley Cooper, Hugh Jackman, dokonce i Sebastian Stan jsou starší a vůbec se takovým reálně nevyhýbám, ale na seznamce vyšší věková skupina zahrnuje individua, která byste nechtěli ani jako tátu) a můžete hledat. Vyjede vám množství inzerátů a vy si říkáte, hmm, jakýžto výběr. Škoda, že po chvíli zjistíte, že žádný výběr vlastně není a všichni jsou jako přes kopírák. Tak prvně, všichni jsou hodní a milí. Really? Ty nejsi zku*vený zm*d? Neříkej. I kdyby v reálu byl, chápu, že to tam nenapíše, ale podle frekvence psaní těchto vlastností má člověk pocit, že žije v republice plné hodných a milých kluků. Což nejenže není pravda, ale ještě to o člověku lautr nic neřekne. Takže první ponaučení- buďte upřímní a napište své skutečné vlastnosti nebo ty, co se něčím liší či by je měla holka znát. Sebestředný, excentrický, zapomínající, roztržitý, pozdě chodící, výbušný, cokoliv konkrétního.

Podobně jsou na tom záliby. Každý má rád výlety (vytáhnu tě v 5 ráno 7 kiláků do kopce přes blato na hřiby, still u like trips?), každý má rád kino (,,Jak jsi mohla dát Bitvě u Thermopyl, tomu hlubokomyslnému a povznášejícímu dílu, plném skvělých hereckých výkonů a reálné krve, tak málo hvězd na Čsfd!!!“), každý má rád sport (,,V úterý a v dubnu jsem byl běhat“) a každý má rád přírodu (,,...ale na plastový lžičky nedám dopustit hele“). Jako reálně, to jsou i mé oblíbené věci, ale pořád jsou i méně profláklé záliby, nemáš-li nic navíc, neříkám že jsi nudný, spíš jen netušíš, že věc kterou děláš může někoho zajímat. Místo ,,Mám rád přírodu“- rád houbařím, rád chodím k vodě, rád se procházím večerním lesem, rád vylezu v mlze na vysokou horu a pak nadávám, že nic nevidím. Místo ,,Mám rád kino“- potrpím si na filmy s DiCapriem, pro Tarantina bych zabíjel, jsem nadšený fanda marvelovek (😊). Místo ,,Mám rád sport“- hraju badminton na ulici před domem, mám rád squash, běhám jen proto, že rychlochůze vypadá dementně. Stačí málo a z tuctového je zajímavé.

Dalšími častými vlastnostmi jsou upřímnost a věrnost. Já, když jsem naposledy jednomu upřímně napsala, že nemám ráda přezdívky a zdrobněliny mého jména a že hodnocení filmu po první půlhodině bez dokoukání je neobjektivní, tak mě dotyčný poslal do prdele. Jooo, občas mi trošku ujíždí hranice mezi upřímností a urážkou, ale v psaném projevu si na to dávám pozor- jen to prostě vyznívá jinak. Lidi chtějí upřímnost, ale spoustu věcí nechtějí slyšet, to je potom těžké. Věrnost vám, chlapi, s prominutím, nevěřím. Neslibujte dopředu něco, za co ruku do ohně nedáte. Pak jsou ještě označení typu ,,jsem neobyčejně obyčejný“ případně naopak, což mi dokáže taky docela zvednout tlak. Nikdo nejsme originální sněhové vločky, jsme stejní, stejně obyčejní a tuctoví. Pokud z toho chcete vybočit, musíte být opravdu boží, ne to o sobě jen tvrdit. Já taky nejsem jiná, než ostatní holky.

Co se týká struktury inzerátu, to je vyloženě na samostatnou analýzu. Jelikož moje srdce (metafora pro hladinu endorfinů, serotoninu a estrogenu) po zkušenostech ztvrdlo na kámen, vyvinula jsem si schopnost filtrovat všechny romantické kecy a automaticky je přecházet. Nejsem si jistá, co mi jako o chlapovi řeknou tři věty, opsané z internetu, hovořící o nespoutané vášni či andělech s jedním křídlem apod. Chápu, že na některé to zabírá, ale délka inzerátu je omezená, lze ji využít lépe než na vylévání si srdce ženám, které ještě ani nezná. Romantika nemá být klišé, ale založená na tom, že známe toho jednoho konkrétního člověka, víme co má rád a to mu poskytnout.* Taky to ukazuje na nulovou kreativitu– nemám co napsat, tak tam strčím nějakou frázi. Samozřejmě, dva řádky omezeného inzerátu taky musí většina využít na to, aby napsali, proč jsou na seznamce. Cítí stud, připadají si možná jako zoufalci a proto musí sáhodlouze vysvětlovat. To nemusíte, my, co to čteme, JSME TU TAKY! Za to, že nemáte čas nebo příležitost, vás tu nikdo neukousne. Na druhou stranu, někteří se ani nerozepíšou a napíšou jenom ,,Hledam holku“ nebo ,,Nějaká slečně pro mě?“ nebo jenom ,,Hledám...“. Btw, je to jenom ve mně, ale nezní blbě, když o sobě 40letý borec píše jako o ,,klukovi“?

Pojďme tuto kapitolu nějak uzavřít. Kluci, musíte se prostě umět prodat. Psát to jako reklamu, proč jste zrovna vy ten, které ho by si ta slečna měla vybrat? Čím se lišíte? Co je pro vás specifické? Než inzerát vydáte, zkontrolujte si prosím chyby, fakt nechápu, co je těžkého na tom si ho dvakrát přečíst než ho vydáte. Značí to nezájem a pasivitu, neschopnost dělat věci pořádně a nedělá to dojem. Omezený počet znaků využijte na popis sebe sama a krátce koho hledáte, ne na vysvětlování, proč jste na seznamce a na klišé citáty. Nezapomeňte, to jak se prezentujete se odrazí na kvalitě lidí, co vám budou odpovídat.

Ještě bych ráda napsala nějaké konkrétní věci v inzerátech, na které jsem narazila. Pozor, vstupujete do zóny zcela autentických citací ze seznamky. Čtení může vyvolat náhlé zvracení a ztrátu víry v lidstvo. Přísahám, že vše je pravdivé.

,,Na seznamky nevěřím“ – fajn, ale já ji vidím, ty zjevně taky, takže cože??

,,Mám rád sex na hřbitově“ – počkat....co?

,,Je tu slečna s malýma prsama?“ – milé. Chudák nějaká Nikola, která si právě utřela slzu ze svého nového implantátu

,,Chci ženu s milencem“ – ty vole, já si nejsem schopná najít a zvládnout ani jednoho chlapa, co blbneš

,,Nesnáším lež faleš“ – to je nějaký zaklínadlo? Čárky hoši, čárky!

,,Nechci žádné komety stylu (...)“ – chudák Halleyova kometa, ona tě tak moc chtěla. Prostě si to po sobě čtěte!

,,Vím, co od života chci“ – gratuluju, já se ani neumím rozhodnout, co chci na večeři

,,Hledáš svého taťku? Já hledám svou little girl!“ – Barney, jsi to ty??

,,PS: můžeš být i trochu hezká“ – postnul uživatel bez fotky

,,Hledám někoho autentického“ – promiň můj klone, tento je pro mě

,,Hledá se moje druhá polovina“ – vrchní nebo spodní?

,,Věřící, kuřačky a ty, co neposílají fotky neodpovídat“– ale tohle je ovšem zajímavý výběr

,,Chceš k Vánocům miminko? Přijeď a já ti ho dám“ – nevím, jestli je to obchod s dětmi nebo ultimátní žádost o sex

,,Hledám dotykovou slečnu“ – všechna moje tlačítka právě zaplakala

,,Mám jedinou vadu, oblékám se do ženského prádla“ –jo, to se dá přehlídnout

,,Mám své mouchy, stejně jako máš své mouchy i ty“ – do prkna, takže já dělám celou dobu něco špatně? Žádnou osobní mouchu nemám 😩

Případ- je hezký, píše dobře, je vědec, nekuřák, abstinent...počkat, abstinent? Můj pravý jaterní lalok se právě nepatrně zachvěl...

Výběr z oblíbených chyb- spontální, vstach, ztrávit život....to by stačilo ne? :D

2.

Jelikož jsem si stejně nevybrala, jala jsem se napsati svůj vlastní inzerát. Vedena všemi výše vypsanými poučkami, zahrnula jsem do svého popisu sarkasmus, cynismus, koukání na komiksárny, dětinské chování, pár kilo navíc a nenadšení do dětí a rodiny. Požadavky jsem scvrkla do ,,probůh ať jseš aspoň trochu inteligentní, kreativní a bez chyb“ + věkové rozpětí.

Odpovědi chodily sporadicky. Inu, přidala jsem k inzerátu fotografii. Mělo by mě těšit, že zájem se zvedl o 200%, žel, zájem takových, kteří sami nemají co nabídnout. Hele jedna věc. Já jsem se zařekla, že nebudu soudit knihu dle obalu a zajímat se spíš o záliby a nitro člověka než vzhled. Ale upřímně, má to prostě limity. Ten druhý člověk vám musí být sympatický a když není, co s tím mám jako dělat? Být s někým, kdo je sice fajn, ale nedokážu si představit, že na mě šáhne? Mám to tak jenom já, nebo je to prostě přirozený a logický? Myslím, že je. Napsalo mi dost sympatických lidí, ale taky dost takových, kteří to, s prominutím, snad nemohli myslet vážně. Je to, jakoby přidal inzerát támhle třeba Chris Evans a já naivka mu napsala, myslíc si, že na něj jako mám. 

Nemám ráda to slovní spojení ,,nemáš na mě“ ve spojitosti se vzhledem, ale nevím, jak jinak to vyjádřit. Většinou si prostě lidé hledají protějšky ,,stejné kvality“, a to nekecám, na to je regulérní studie (měla jsem zdroj a ztratila jsem ho, dodám časem 😃). Nemyslím si, že jsem nějaká extra kráska, naopak, spíše se až přehnaně podceňuju, ale to, jaké mají sebevědomí někteří z těch chlapů, to nepochopím.

Takže ač jsem nechtěla, stejně jsem se přistihla, jak se sice usmívám na zajímavě napsanou odpovědí, ale stejně neodpovím kvůli fotce.To pak nemá za mák smyslu. Nebo když mi napíše kluk, co se tělem ani nevejde do záběru či 40letý chlápek s pivním pupkem a moje poslední odvážná aktivní mozková buňka se sklenkou vína v ruce pronese lakonicky: ,,Ale jseš tlustej....“ A to, že se někteří ani neumí upravit na fotku, mi napovídá, že bych je nechtěla potkat (a cítit) v reálu. Chlapi trošku elegance ježiš. Proto je prostě jednodušší vylízt někam ven a koukat po těch, co jsou vám sympatičtí, když jsou sympatie vzájemné, tak to nějak jít musí (pokud to není dežo). Kéž bych někam chodila 😃 

Co se týče těch nevzhledových částí. Když píšu inteligentní, nemyslím tím to, že očekávám odpovědi od Nobelovkami ověnčených vědátorů a Stevenů Hawkingů, ale když prostě neumíš napsat větu s velkým písmenem na začátku a tečkou na konci, když nemáš všeobecný přehled a o nic se nezajímáš nebo když vrchol tvého života jsou české romantické seriály a přebírání cizích nesmyslných názorů, tak nevím hele, jestli si budeme mít co říct. Že máš občas chybku v psaní, no bóže, ale že jsi schopný napsat souvislý text bez jediné diakritiky či interpunkce nebo rozdělení vět, to už o něčem vypovídá. **

Věkové rozpětí tam nemám pro srandu králíkům. Ale zjevně někteří neumí číst.

To, že se nehrnu do dětí, jako znamená, že každý druhý mi napíše, že by brzo rád založil rodinu? Čtete ty inzeráty lidi, nebo odpovídáte už automaticky?

Také mě zaujalo, jak někteří chtějí hned fotky a všechno o mě vědět, ale sami o sobě nenapíší nic. Na jejich profilu je jen datum registrace. Nebo tam o sobě něco mají, ale fotku ne. Hlavně že se dozvím, že jsi znamením Kozoroh. To hned vím na čem jsem (jakože reálně vím, jakožto skeptik a odpůrce horoskopů. Btw, já jsem ve znamení Ultrona. Když už jsme u toho.)

Co se týče kreativity, vytvořila jsem kdysi testík. Napsala jsem jako inzerát jednoduchou otázku: ,,Kdo staví jeřáby?“ Teď se zamyslete a odpovězte si na tu otázku, aby jste věděli zda by jste testíkem prošli. Věc se má tak. Na tuto otázku se kdysi zeptal ve srandě youtuber Kovy, jakože reálně, viděli jste někdy někoho, kdo staví jeřáb? A jak? Pomocí jiného jeřábu? A ten postaví kdo? Mimozemšťané? Bůh? Obři? Já zastávám názor, že se koupí malá replika jeřábu v hračkářství, zasadí se na místě stavby a zalévá (konví a pak deštěm). Růst je velice rychlý a téměř nepostřehnutený, takže jeden den nic a bum, druhý den jeřáb. Tak a teď vážně. JÁ VÍM DOPRDELE, jak se cca taková věc postaví nebo si to klidně můžu vyhledat na Googlu. Chápete, že o to mi nešlo? Chtěla jsem výmysly, bláznivé nápady, fantastická řešení, vtipné poznámky, abych si ověřila, kolik mužů má v hlavě podobnou pohádkovou krajinu, jako já. Výsledek? Žalostný.

60% odpovědí- jeřábník či jeřábář.

30% odpovědí- mi stojí furt, já si ho taky umím postavit atd.

Zbytek různě:

– Staví jeřáby? Myšleno na stavbě nebo výroba konstrukce a montáž zařízení?

–To je pracovní inzerát?

–To si děláš srandu? Moje odpověď: ,,Ne, z ničeho tak vážného bych si srandu nedělala.“ On: ,,Aha, to je dobře, já je stavím, máš nějaký dotaz?“

Jedna jediná ucházející odpověď: ,,Já myslím, že když jeřáb spadne, tak se pak postaví na nohy sám...“

Lidi. Jak to shrnout. Asi není třeba nic lámat přes koleno, až něco bude mít přijít, asi to přijde samo. Člověka už nebaví chodit samotného do kina, na víno nebo na výlety, ač jsem spíš samotářka, přece jen mi občasný kontakt s lidmi nevadí. Jasně, potřebuju svůj klid, svůj pokojík a své soukromí, ale vždycky se to dá vyřešit tak, aby byli spokojení oba. No a taky jsem náladová, mám svou hrdost, takže nedovolím, abych se ztrapnila a taky vždycky musím mít tak trochu poslední slovo a pravdu. Protože většinou se hádám jen sama se sebou, že jo. Vždycky jsem myslela, že jsem spíš submisivní, ale nějak se to pere s mým feministickým cítěním. Jop, už to chápu, nejsem prostě člověk vhodný pro vztah. Tak co už. Každopádně už vím, že seznamka nepomůže. Výběr je tam omezený a ten pan Dokonalý se tam opravdu nenajde, zvlášť, když jste takový vybíravý a cynický kretén, jako já. Nechám tomu volný průběh. Tak. A jen tak mimochodem, nemáte někdo na prodej koťátko?

P.S. Jednou jsem chtěla přidat tento inzerát: ,,Tento inzerát generuje komunikační rozhraní AURIS, v zastoupení pro slečnu Lucii. Na základě analýzy dat a situačních skenů byla vyhodnocena vztahovo-sexuální frustrace mé majitelky. Proto byl vybrán tento webový portál pro průzkum trhu v oblasti partnerů. Základní klíčová slova: sarkazmus, inteligence, příroda, filmy, introvert. Bližší informace na obou stranách v rámci vzájemné spisovné komunikace skrze internet, osobní konfrontace není nutně vyžadována.“ Nesebrala jsem odvahu.

* Toto je upravená myšlenka youtubera Martina Roty. Od něj by to málokdo čekal.

** Reálný příklad, bez jakéhokoliv mého zásahu: Zdravim jmemuju se ****,brzo 31let 191vysoky pracujici,bezdětny,zaujal me tvuj inzerát a vypadáš mile sympaticky.No moc si na to netipuju ale trochu inteligentní jsem,mam rad přírodu,cestovani po pamatkach v naši krásny republice,rekreacne zajdu na kolo a pěši turistika.Prátele o me ríkaji že jsem pohodař normalni kluk,je se mnou legrace jen jsem zatím neměl moc stestí na správný protějsek,tak si řikám žě za to nic nedám když napíšu.Budu rád za odpověd,i připadné dalši otázky.

Agentka S.H.I.E.L.Du 2,5 / 3

Trošku mi trvá to dopsat týjo :D Za prvé, napřed si připomeňte první a druhý díl a za druhé- mrkněte na Captain America: Winter Soldier, ať se zorientujete v zasazení do děje. Jako, v podstatě je to ptákovina, spíš se na tom učím psát příběhy. Nic moc teda :D

Půlka třetího dílu: Na stopě spiknutí

Jsem uklízecí profesionál. Pokud by bylo uklizečství skutečná profese a vyučovalo se na školách (jakože by mělo, protože někteří lidi jsou fakt čuňata), z fleku bych mohla být vynikající profesorka. Ono se sice říká, že kdo učí, ten nic neumí, noo, spíš je to tak, že už si člověk oddělal za život svoje a teď už jen v klídečku vychovává novou generaci. Teď zním, jako bych to dělala, ale počkat, vždyť celá má práce je jenom o tom, že ráno rozdělím nováčkům úkoly, setřu jednu chodbu, aby se neřeklo a pokračuju dolů do sklepa na pokec. Jop, takhle jsem se vyšvihla za tu krátkou dobu. Musíte se prostě snažit, nejen ve svojí práci, ale taky do toho dát něco víc. Sem tam jsem něco pochytila na chodbě, tu a tam mi k uchu dolehl něčí telefonát, občas jsem zahlédla na stole zapomenutý zajímavý papír, který jsem díky rychločtení zvládla doslova vpít očima. A když jsem pak slyšela, jak se vedoucí baví s jedním údržbářem překvapivě podrobně o jedné misi, měla jsem informaci, jejíž důležitost mi předtím unikala a do jejich hovoru zapadla jako prdel na hrnec. Při následném rozebírání jsem zjistila, že zjevně čím nižší postavení máte, tím větší máte o všem přehled. Agenti mezi sebou mají často tak složitý systém utajení, že jeden z týmu dělá na misi něco jiného, o čem zbytek týmu nemá ponětí, zatímco uklízečky, opraváři, řidiči, kuchařky a další, mají mnohem větší rozsah informací. Ale necháváme si je pro sebe. Já jsem se díky mé skvělé schopnosti ,,do všeho se srát“ stala jedním z nejdůležitějších členů našeho undergroundového týmu. Sice jsme věděli, že naše snahy nikdo neocení, nedostaneme větší plat ani oficiální nálepku AGENT, přesto nás bavilo shánět informace a mluvit o tajemstvích, které si agenti střežili a my jim je rozplétali přímo pod rukama.

Jsem hrdá, že jsem se postarala o největší přínos do našeho tajného spiknutí, i když jsem kvůli tomu nesmírně trpěla. Pamatujete toho úlisného chlápka? Musela jsem s ním jít na slíbené kafe a ne, neměla jsem z toho radost, ovšem, udělat dojem na agenta je něco, co se může vyplatit. Začátek byl předpokládaně děsný, nevynechal zmínku o počasí a sportu, dokonce měl v rukávu i vtip, který by byl špatný i sám za sebe, bez toho trapného přednesu. Měla jsem docela radost, že je z toho pan úchylák nervóznější než já, i přesto, že když mě zval, žádná nervozita v tom nebyla. Vlastně vypadal tehdy až moc sebejistě. Zaujalo mě to tak, až se mi přestala klepat noha a já se přistihla, jak s napětím poslouchám, co vypráví. Tedy spíše, než CO vypráví, ale JAK. Ptala jsem se ho na nějakou zajímavou misi a on ze sebe soukal nějaké nudné kecy skrze zasekávání se v hlase a občasné zakoktání. Na čele měl kapky potu přesto, že klimatizaci dnes asi údržbář Nick nastavil na imitaci severního pólu a v rukou žmoulal cíp svého obleku tak, že by to nevyrovnala ani Kara z prádelny, nejlepší žehlířka prádla na světě. A taky to otáčení. Vždycky mlel nějakou trapnou, nesouvisející větu (myslím, aspoň já tomu nerozuměla) a u toho nervózně otáčel hlavou, takže místo na mě, mluvil do prostoru. A jelikož jsem hluchá, tak jsem mu nejenomže nerozuměla (obsah), ale ještě navíc jsem mu nerozuměla (zvuk). Ale to nebylo to důležité. Má chvíle nastala, když už asi nemohl to napětí dál snést, tak se napil velkým lokem kávy, což byla příležitost pro mě, abych se začala vyptávat. ,,Nejste nějaký nervózní“ ,,Co teď děláte za misi?“ ,,Máte nějaké koníčky kromě chození kávu?“ atd. Na většinu odpověděl trochu vyhýbavě, napůl pravdivě a sem tam podrážděně. Má chvilka pominula a ptal se on: ,,Jaké to je, mít přístup všude? Musí to být hrůza uklízet všude v těch velkých chodbách, třeba ta v sektoru S, jak to děláte? Čistící vozík?“ Jasně, snaží se odlákat pozornost od své práce, chápu, jako agent je asi dobrej, vždyť je taky na 5. úrovni. 5.úrovni. Počkat. ,,Jak víte, jak je velký sektor S, když tam mají přístup jen agenti úrovně 7.? I já tam můžu jen v jejich doprovodu.“ zeptala jsem se asi až moc horlivě, protože jsem téměř fyzicky cítila, jak se mi vnitřní okraje obočí spolu dotkly. Předtím mluvil o misi v Honolulu. Ale tam jela jen jedna z jednotek Striku a pár agentů 3.úrovně, jak o ní věděl? A proč je tak nervózní zrovna dnes, když se dělají revize dokumentů terénních agentů? V mé hlavě se najednou všechno začalo skládat dohromady. Ráno před schůzkou jsem udělala průzkum jeho kanclu, abych věděla, jak jej případně odrazit a nenašla nic zajímavého kromě klíče k archivu Z2. Ale do toho přece také jeho úroveň nemá přístup!!! Bum!!! Na moji otázku o sektoru S zamumlal něco jako, že tam byl taky jen v doprovodu, ale já věděla, že tak to nefunguje. Kafe dopil rychle, řekl: ,,Naschle“ a s mírným popoběhnutím se vzdálil.

,,Co do psí prdele hledají všichni v tom archivu? Dnes jsem málem ušudlila v podlaze důlek, když jsem nakukovala, jak tam vlezlo 6 agentů z projektu InSightu, bez doprovodu nějaký sedmičky*“ spustila šéfová a oči jí málem vylezly z důlků. ,,Já zas slyšel o nějakých problémech ve vedení“ ozval se málomluvný Eddie- technik, který seděl v koutku na bednách od piva a kouřil na místní poměry až příliš okázale drahý doutník. Tehdy nastal ten okamžik, kdy jsme se povýšili. To, co jsme doteď dělali jen ze zvědavosti, jsme začali brát vážně a dělat pořádně. Informace. Dokumenty. Rozhovory. Tajné zprávy a znamení. Jedu po chodbě s čistícím vozem, z výtahu vyjde agent Derick, podezřelý. Vypínám stroj a beru mop, abych byla potichu. Zahýbá za roh, já doumývám na kraj chodby a nakouknu. Vešel do dveří č. 512, což jsou jedny z těch, kam uklízečky samy nemohou. Klepnu jakoby omylem na topenní trubku. Všude jsou totiž kamery. Eddie dole zvuk zaznamená a pomocí přístroje, poskládaného ze součástek vyřazených věcí S.H.I.E.L.Du, určí patro. Za chvíli se ve výtahu objevuje Ben, instalatér, mrkne na mě, já pomocí poloh mopu označím číslo. Všude jsou odposlechy. Zajde na záchod pro celé patro. Některé kanceláře mají svůj, ale jsou napojeny na systém toho celopatrového. Za chvíli agent Derick vylítne ze dveří a volá na pager údržbáře. Záchod u kanceláře 512. přetéká. ,,Hej ty! Poď to utřít!“ křikne na mě a já poslušně běžím. On zatím stojí venku, a telefonuje. Voda ze záchodu už trochu natekla i do kanclu. Mopem jakože neopatrně roztáhnu vodu dál ke stolu. Údržbář dorazil. Mrkneme na sebe a já nenápadně pokukuju po stole. Rychle vstřebám informace z dokumentů, které tam leží a stihnu mrknout okem i na počítač. Rychle doutírám vodu a vyjdu ze dveří. Agent stále telefonuje, je otočen zády. Beru kbelík a zapluju na patrové záchody. Kývnu na Bena a mezitím, co si měním vodu, on se vrtá v nějaké trubce. Údržbář oznamuje agentovi hotovou opravu. Jakmile dokončím úklid chodby, jedu dolů a přidám informace k ostatním. A takhle je to cca vždy. Je to jako puzzle a my začínáme vidět obrázek. Něco je špatně. V S.H.E.L.Du je ne jeden, ne pár, ale rozsáhlá skupina lidí, kteří zaujali naši pozornost. Přímo ,,pod lampou“ se něco děje.

Ten den bylo mokro po nočním dešti. Já vím, že to je neobvyklé, neboť v tomto vesmíru málokdy prší. Nic nenaznačovalo tomu, že by dnešek měl být jiný. Ráno jsem setřela pár stolů a sedátek na chodbách a všimla si, že na osmém patře severního křídla, kde normálně sedí ráno chlapi z jednotky Striku a popíjejí kávu, nikdo není. Což mě mrzelo, jelikož tam byl jeden, po kterém jsem trochu pokukovala a byli to jedni z mála, kterým se tady zjevně dalo věřit. Pak jsem sjela do sklepa a předala tuto informaci skupince lidí, sklánějících se nad velkým schématem agentů a oddělení. Moje vedoucí udělala nad jednotkou Striku červený otazník. Jedna věc je jasná, všichni chtějí něco z archivu Z2 a všichni jsou propojení skrze jediného člověka- tajemníka Pierce. Ten ale přece nemůže být podezřelý se spiknutí! Je to jeden z nejdůležitějších lidí kolem ředitele Furyho.

Byli jsme naivní. Ta zpráva obletěla celý S.H.I.E.L.D jako šíp, který dokáže protnout člověka až do morku kostí. Jako by se zastavil čas a všechno bylo tak malicherné a neuvěřitelné. Ředitel Fury je mrtev!! Schéma, rozložené na zemi s mnoha barevnými čarami nám splývalo před očima plnýma slz a my nevěděli, co dělat. Mohli jsme to odhalit? My, kteří ani nic neznamenáme? Byli jsme blízko? Mohli jsme aspoň něco tušit? Co může dělat partička těch nejnižších pozic, když ani špičkoví agenti nedokáží ochránit svého vůdce, dokonce ani Kapitán Amerika? A kdo byl pachatelem? My byli přesvědčeni, že to byl někdo zevnitř. Nebyla to konspirační teorie, byl to fakt. Měla jsem stisknuté rty tak, až mi z nich vyprchávala barva a ruce úplně zpocené. Musíme něco udělat. Připravit se. Pokud se opravdu jedná o spiknutí zevnitř, musíme být připravení na všechno a sledovat vše ještě pozorněji. Věděli jsme i to, co hodně lidí ne, znali jsme všechny a všechno, dokonce i projekt InSight, kolem kterého se navíc motali ti nejvíce podezřelí lidé.

Odcházela jsem domů. Klepající se rukou jsem otevřela východové dveře a ještě se zastavila upravit si kostýmek. Vtom se to stalo. Jedno z oken výtahu se roztříštilo a střepy se z velké výšky vychrlily ven. Polekaně jsem ustoupila a s nevírou se dívala na tělo, které sklem proskočilo. Z výšky několika pater padal člověk schoulený za štítem. Prorazil skleněný strop haly a těžce dopadl na zem tak, až mi doslova ztuhla krev v žilách. Věděla jsem, kdo to je. Je to už podruhé, co jsem ho potkala, ale takhle netradičně jsem to nečekala. Kapitán Amerika se těžce zvedl a dal se na útěk před několika muži ze Striku, kteří se vyřítili ze dveří. Napůl nefalšovaně a napůl naoko jsem leknutím upustila kufřík přímo pod nohy jednoho z nich. Nedbal na moje omluvy, když se sbíral a snažil se dostihnout svůj tým. Na Kapitána ale nestačili. Doufám. Zezadu mě chytily silné ruce mojí vedoucí a její rty zašeptaly přímo do ucha: ,,Tak to začalo.“

*expresivní pojmenování Agenta úrovně 7.

#100 #95 #stanlee

Je to už deset let, co studio Marvel vypustilo svůj první film. Nesleduju ty filmy od začátku a vlastně ještě docela nedávno jsem některé z nich ani neviděla. Ale za poslední roky jsem si stihla všechno doplnit, zamilovat se do Kapitána Ameriky a začít žít kus života v tomto vesmíru. V tom marvelovském, který oplývá úžasnými světy mimo fantazii, který nám přináší zábavu a radost a který nás aspoň na chvíli bere někam pryč od všech našich starostí a stesků. Je 12.11.2018 a před pár minutami svět obletěla ta zpráva. Zemřel Stan Lee.

O tomto muži, jednom z nejvýznamnějších autorů marvelovských komiksů už jsem psala a nechci tady psát jeho životopis znovu stejným způsobem. Wikipedie a plno fan-stránek vám řekne víc. Mě to donutilo k trochu jinému konceptu článku. Stan se narodil čtyři roky poté, co vzniklo samostatné Československo a v duchu nedávných oslav sto let naší republiky je načase vzpomínat.

Stan Lee se narodil jako Stanley Martin Lieber roku 1922 v New Yorku rumunské emigrantské rodině Židů. V tomto roce vznikla Velká Praha a byl založen FC Baník Ostrava. Na začátku roku vyhlásil Egypt nezávislost a v říjnu se v Itálii ujal vlády jistý Mussolini. Byla otevřena Tutanchamonova hrobka a vznikl Sovětský svaz. Stanley mezitím vystudoval DeWitt Clinton High School a v roce 1939 nastoupil do tehdejšího Timely Comics (budoucí Marvel). V lednu stejného roku československá vláda propustila Židy ze státní služby ČSR. V únoru vstupuje maďarská armáda na území Podkarpatské Rusi, v březnu dochází k okupací českých zemí německými vojsky. Na druhý den je zřízen protektorát Čechy a Morava a o pár dní později se zavádí pravostranný silniční provoz. Uplyne pár měsíců a 1.9, po napadení Polska, začíná druhá světová válka. V září ještě stihne USA a Japonsko vyhlásit neutralitu (hahaha) a Německu vyhlašuje válku i Jižní Afrika. Rok zakončuje zemětřesení v Turecku se 100000 mrtvými.

V roce 1941 devatenáctiletý Stanley začne vyplňovat komiksové bubliny Kapitána Ameriky z příběhů Jacka Kirbyho, po jehož odchodu se stává redaktorem. Vzniká jméno Stan Lee, známé do dnešním dnů. Mezi lety 1942-1945 slouží u Signal Corps, především jako propagátor a autor sloganů. V lednu roku 1945 byl Rudou armádou osvobozen koncentrační tábor Osvětim, zatímco v březnu Finsko vyhlašuje válku Německu. Na východě vzniká Liga arabských států a je osvobozena Bratislava. Nedlouho poté se po smrti Roosevelta vlády USA ujímá Harry Truman. 23. dubna je vyhlazena osada Prlov a přesně o týden později spáchá Adolf Hitler sebevraždu. Zatímco v srpnu jsou svrženy atomové bomby Little Boy a Fat Man a Japonsku vyhlašuje válku i SSSR, v září končí druhá světová válka, je založeno OSN a zahájen norimberský proces.

Stan po svatbě a stěhování na konci 50.let vytváří po vzoru DC svůj vlastní komiksový supertým s názvem Avengers. Zatímco dříve byli superhrdinové spíše pro děti, Stan Lee jim přidal lidskosti a nedokonalosti. Toto bylo období vzniku Fantastické čtyřky, Iron mana, Hulka, Spider-mana, Thora, Daredevila, X-menů a vůbec všeho, co tolik milujeme. Nastalo období hlášky Excelsior! Svět se mezitím vzpamatovává z druhé světové války, vznikají počátky zbrojení mezi USA a Sovětským svazem, testují se jaderné bomby a začíná Korejská válka. Je vypuštěna umělá družice Sputnik 1, nastává boom televize, telefonu a dalším mnoha moderních vynálezů (mikrovlnka, kreditky, airbagy...). Nastává období konzumerismu a sociálního realismu.

V 70. letech využívá Stan komiksy k sociální kritice společnosti, objevují se v nich protidrogová témata a podílí se na modernizaci cenzury komiksů. V Československu je toto období charakteristické návratem cenzury a totality v podobě normalizace. Ironii nejlépe píše sám život. V Británii se stává premiérkou Železná lady jako odraz boje za práva žen v západním světě, který se také potýká s ropnými krizemi.

Rok 1981 znamenal pro Stana vstup do filmu jako producent a oblíbil si cameo role, což je jedna z věcí, která navždy zůstane v našich srdcích. V tomtéž roce je postaven Palác kultury v Praze a Husák zahajuje spolupráci s Afgánskou demokratickou republikou, Jemenskou lidovou demokratickou republikou a Etiopií. Ve Vatikánu byl spáchán neúspěšný atentát na papeže Jana Pavla II, v Británii sledují svatbu prince Charlese a princezny Diany. Francie ruší trest smrti, v Lucerně vystoupí Tina Turner a Nobelovu cenu míru získává Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky.

Začátkem 21. století napíše Stan Lee komiks s názvem Just Imagine pro DC a v roce 2010 založí Stan Lee Foundation, prostřednictvím které podporuje literaturu a umění. Rok 2001 začíná inaugurací George W. Bushe a zaznamenává se do historie černým 11.zářím. Zatímco dochází k tragédii raketoplánu Columbia a americké invazi do Iráku, Česko zažije velké povodně. Je spuštěn Facebook, o rok později spatří světlo světa Youtube, dochází k teroristickým útokům v Londýně a Bombaji, Černá Hora vyhlašuje nezávislost a CERN spouští Hadronový urychlovač. Jsme v roce 2008 a filmovým světem hýbe smrt Heatha Ledgera a do kin vstupuje Iron man. Historie světa neúprosně pokračuje, Česko má 90. let a filmové studio Marvel Studios začíná svůj příběh.

Zatímco světová kina plní filmy jako Kapitán Amerika, pokračování Iron Mana a první Avengers nebo Thor, v každém z nich se objevuje jeden vitální děda. Salutuje, tahá Thorovo kladivo ze země, hlídá uniformy v muzeích nebo nevěří v existenci Avengers. Já studuju střední veterinu, poprvé se zamilovávám do člověka, který neví, že existuju, zkouším alkohol, venčím psy v útulku, brečím, protože mě nikdo nemá rád, oslavuju dobré známky a čím dál víc mě to táhne ke koním.

Marvelovská krasojízda pokračuje druhými díly, na svět se klube Ant Man a Doktor Strange, Stan Lee nepřestává hrát camea a svět se veze na vlně arabského jara, vzestupu bitcoinu, 3D tiskáren a Evropské migrační krize. V Česku jsou na vzestupu ANO 2011 a Pirátská strana, proběhne první přímá volba prezidenta a já studuju na vysoké. Stahuju se do sebe, začínám propadat filmům a koně se stávají napevno součástí mého života.

Je rok 2018. Uplynulých deset let jsem vystudovala, prožila dva naprd vztahy, poznala nové lidi a ztratila mnoho sil a ideí. Našla jsem ale nové záliby a začala se těšit na logo Marvel v kinech. Chci se naučit lyžovat, získat řidičák na motorku a poznat svět.

Je to ohlédnutí. Za životem Stana, světa, Česka a mě. Čas je neúprosný a každá další sekunda nás vlastně zabíjí. Po odchodu lidí ze světa je oslavujeme, vzpomínáme a je nám to líto, tak nezapomínejme na to, užívat si vše co máme, dokud to ještě máme. Dnes se mohou sociální sítě přetrhnout ve sdílení momentek a citátů ze života Stana Lee, ale mě zaujala nejvíce tato věta: ,,I used to be embarassed because I was just a comic-book writer while other people were building bridges or going on to medical carrers. And then I began to realize: entertainment is one of the most important thing in people's lives. I feel that if you're able to entertain people, you're doing a good thing!" Ve volném překladu- ,,Býval jsem zahanben tím, že jsem byl pouze pisatel komiksů zatímco ostatní lidé stavěli mosty a měli lékařskou kariéru. A pak jsem si začal uvědomovat- zábava je jedna z nejdůležitějších věcí v lidském životě. Mám pocit, že jestliže jste schopní zabavit lidi, děláte dobrou věc!“

A to je jeho odkaz. Je mi jedno kolik mi je, nic mi nezabrání jít v marvelovském tričku na před-předpremiéru dalšího filmu a psát na to pěti-stránkové recenze. Nic mi nezabrání se bavit, užívat si a snažit se pobavit ostatní. Je mi fuk, kolik lidí tohle čte a co si o mě myslí. Ale pokud to čtete, zkuste se zaměřit na to, co se za těch 95 let událo a co z toho vás potěšilo. Pak si běžte pustit druhýho Kapitána Ameriku a zítra se na všechny usmějte. Váš život nekončí.

Zdroj: Wikipedie, 9gag

Recenze na jednu větu, VII.

Dalších asi...ehhh??...35??...filmů.

Co dělám letos v létě? Sháním si práci, chodím na brigádu a další smysluplné věci, jako třeba že sleduju čtyři filmy za den, abych měla shlédnuto prvních sto v žebříčku ,,Nejoblíbenějších" na čsfd. A to jsem právě dokončila. Co mám dělat dál se svým životem? Kam se ubírat? Jedna etapa končí a musím udělat další krok!! Takže, mám pokračovat v tomhle žebříčku nebo dát stovku ,,Nejlepších?"

Velký dar- Takový ten film, kdy vás prostě baví každá jedna scéna, kde vám nevadí přehrávající dítě a hraní na city a ve kterém je Chris Evans opět za hrdinu, protože šlápnout na lego a úplně se z toho nezhroutit, to chce kuráž. ****

Každý milion dobrý- Já teda ČT fandím v její televizní filmové tvorbě, ale pokud hodlají vydávat jenom špatně naspané nudy s otřesně hrajícím Vetchým, měli by se na to radši rovnou vysrat, drama prostě není jejich parketa. ^odpad!

Million dollar baby- Ono to na první pohled vypadá, že to má dobře a hlouběji napsané postavy, které nemají divný vývoj, že to není doják, co nejvíc tlačený na sílu, že to má v sobě víc než jenom další nudný příběh stereotypní hlavní postavy se srdceryvným příběhem, ale ač se Clint snažil jak herecky, tak režijně, mě tyhle na první pohled dokonalé filmy už prostě nedostanou. ***

Solo: Star Wars Story-Velká škoda pochybení Disney ohledně marketingu, data uvedení a vůbec všeho tyjátru kolem toho filmu, protože Ron Howard využil předalekou galaxii a sympatické herce nejlíp, jak mohl a pokud máte rádi akci, skvělé záběry a dobrý střih, tak si to prostě celé neskutečně užijete. ****

Elysium- Je úplně fuk, jak byl scénář zkratkovitý nebo klišoidní, mohla to být fajn sci-fi odreagovačka s Mattem Damonem, problém tu byl ve schizofrením režisérovi a kameře, kteří chvílemi předkládali super věci a chvílemi se na to nedalo dívat. **

Minority report- Pokud počítáte s tím, že to je klasická Spielbergovina, scénáristický zapletenec s Tomem Cruisem a akčňák s efekty z roku 2002, tak si to náramně užijete, jako já. ****

Zakázaná láska- Telenovely jsou prostě dno, zvlášť ty turecký ^odpad!

Muži v černém 2- Jsem asi divná, ale mě to bavilo víc jak první díl, na to, že mě takové bezduché krávoviny neberou, jsem to sledovala až moc pozorně, a dokonce se i trochu zasmála. ***

Mission Impossible- Praha, super soundtrack, Tom Cruise, Karel Dobrý s vlasy aaaaa jop, to je asi tak všechno. ***

Sametová extáze- Dobrá ukázka toho, proč slavné hvězdy tak často páchají sebevraždy, ten kolotoč kolem nich je děsivý, co se týče zpracování filmu, no, pokud jsem pochopila podstatu glam-rocku, pak atmosféra byla výtečná, režisér se to snažil uchopit co nejlépe, škoda, že se mu to chvílemi rozpadalo v rukou, a hlavně toho šíleně unylého tempa. ***

Zpívání v dešti- Muzikál, Komedie, FILM. *****

Predátor- Jako jo, bylo to trošku lepší, než ty ostatní osmdesátkový akčňáky s příšerkama a Arnoldem, ale furt to mělo vražedně pomalé tempo a furt to mělo…no…Arnolda… ***

Velká ryba- Jak vlastně popsat tento film- dílo tak milé, že u něj brečíte, Forrest Gump po Burtonovsku, obyčejná bezduchá pohádka, bezchybná alegorie životního příběhu nebo vlastně všechno dohromady? *****

Psí ostrov- A teď smrtelně vážně, jak je možný, že někdo nemá rád Wese Andersona!!! *****

Secretariat- Nemyslím si, že by koníkové filmy měly bavit jenom koňáky, tenhle trošku nezvládal bavit ani mě, byl to sice hezky popsaný životopis Penny Chenery, na Secretariata samotného se trošku zapomínalo, některé záběry z dostihů úžasné, ale zbytek nuda a ne, nevěřím, že kůň se uzdraví a začne být lepší po tom, co se mu někdo podívá do oka. ***

Čistá duše- Howarde, Howarde, chtělo by to lépe uchopit, když máš k dispozici tak úžasný životní příběh a kupodivu, Gladiátorovi navzdory, Russell Crowe nebyl nikdy tak sexy! ****

Charlieho malá tajemství- Už hodně dlouho jsem neviděla film až po přečtení knihy a bohužel to má přesně ten špatný efekt- uvědomujete si, kolik věcí se do filmu nedostane, kupodivu na druhou stranu, některé situace jsou prostě víc procítěné, když je vidíte, plusové bodíky za cast, suma sumárum spokojenost, jenom to mohlo klidně přidat na tempu. ****

Snílek- Dejme tomu, že jsem pubertální dvanáctka, která právě začala chodit do jezdeckého klubu a už umí rozeznat ryzáka od hnědáka, mám dopsaný úkol a mamka ještě není doma, tak jdu mrknout na nějaký ňuňi filmek o konících, potom je pro mě tenhle tak akorát. ****

Fontána- Pochopila jsem, že jsem to nepochopila. **

Sin City: Město hříchu- Zajímavé příběhy a cool obsazení, to by mohlo stačit samo o sobě, ale maximum je ten orgasmický vizuál! *****

Mechanický pomeranč- Normální příběh gaunera, který má být změněn v dobráka a jaké to má mít následky, o tom ten film je a v rukou třeba Spielberga by to bylo další dojemné drama pro konzumní lid, ale naštěstí to padlo Kubrickovi a proto je to….no…..takovéhle :D *****

Kult hákového kříže- Tvrdé zobrazení amerického rasismu, detailní pohled do duší neonacistů, ukázka vězeňské hierarchie, násilím nešetřící drama, a Lucka celou dobu přemýšlí jenom nad tím, jak by ojela Edwarda Nortona. ****

Svět podle Prota- Jeff Bridges, oholený a s vlasy je najednou docela sympaťák a mimozemský Spacey je víc lidský, než mnoho lidí, které znám, škoda ztráty páté hvězdy za naivitu a nedotaženost. ****

Drive- Pominu teď poznámky k tomu, jak moc byla tahle ,,akční“ jízda utahaná až nudná, spíš mě zajímá, na stupnici od 1-10, jak moc velký jsem psychouš, když se mi Ryan Gosling víc než jako romantický saxofonista a tanečník líbil jako borec co rozmáčkne nohou druhému borcovi hlavu jako meloun? ***

Pařba ve Vegas- Bradley Cooper, Jagermaister, Bradley, Bradley, tygr, Bradley, lidi na instagramu, kteří píchají prsty do slimu, Bradley, Bradley, Bradley, překvapivě super scéna z hraní rulety, Bradley, zábavné fotky na konci. **

Atlas mraků- Když jsem ten film konečně po těch deseti hodinách nebo kolik to mělo dokoukala, stejně jsem nedošla žádného uvědomění, vnitřního pohnutí, nového pohledu na svět nebo čehokoliv jiného, čeho chtěl autor zřejmě dosáhnout, Wachovští to naštěstí jakž takž zachránili spádem a obsazením, jinak bych od toho šla ještě před půlkou. ***

Pátý element- ,,Nyní použijeme regulátory spánku, abychom vám mohli….eh…regulovat spánek,“ -překvapivě vtipná oddechovka s parádní retro-scifi výpravou, mým novým oblíbencem Brucem Willisem a nejlepším záporákem ever, sice to hodnocení je trochu nadsazené, ale je to ten typ filmu, který ohodnotíte spíš srdcem než mozkem. ****

12 opic- Nechápu, co některé filmy dělají v žebříčku ,,nejoblíbenějších“ na čsfd, jako, bylo to docela zajímavé svým nápadem a Brad Pitt to neskutečně válel, jinak jsem u toho ale málem umřela nudou.**

Rocky- Konec docela napínavý, jenom se k němu musíte dostat skrz příšerné repliky pronášené unyle zahranými postavami (plus Češi tomu nasadili korunu otřesným dabingem), Warriorovi to nesahá ani po palec. ***

Samotáři- Scénář chvílemi i ucházející, Trojan, Macháček skvělí a dokonce jsem se jednou zasmála. **

Smrtonosná past- Film o tom, jak si Snape, Bruce Willis, vtipný policista, neschopný policejní ředitel a vlezlý reportér navzájem volají vysílačkou z vybuchujícího mrakodrapu a vy celou dobu napětím a údivem nezavřete pusu. *****

Hunger games- Hele, fakt jsem z toho dostala hlad, tak moc vyčerpávající to bylo. **

Černá labuť- Hodnotím průměrem spíš symbolicky, nemůžu se rozhodnout...protože nevím...nevím, prostě...já nevím....nevím no...mělo to myšlenku, obsazení, zpracování a celkově v tom bylo něco poutavého, ale bylo tam taky ono ,,něco", co tam nebylo....chápete ne?? ***

Pianista- Ze začátku to hrálo nádherně, od druhé půlky to začalo trošku skřípat a na konci už tomu popraskalo pár strun, ale stejně je to pořád přesně ten film, na který by se měli dívat dnešní zhýčkaní lidi, aby si uvědomili, jak sakra dobře si žijou. ****

Zjizvená tvář- Tak takhle začala Michelle Pfeiffer, jeden kousek do jedné nosní dírky, druhý do druhé, třetí do pusy, zapít alkoholem z jedné ruky a potáhnout z cigarety z druhé, jako bezcharakterní manželka ucházejícího Al Pacina ve filmu s pár motorovkou rozřezanýma mrtvolama a děsivě nudným tempem. ***

Spalovač mrtvol- Síla doby a scénáře, černobílý obraz, fish eye a zdlouhavé, unylé povídání Rudolfa Hrušínského, kam se hrabou americké horory. ****

Co mě naučila praxe

Tu věc mi všichni neustále cpou pod nos. Že není důležitá škola, ale praxe. Nevím, kdy se to konečně dozví i naši profesoři a přestanou nás teda drtit u zkoušek. Hlavně jsou to dvě věci, co se nevylučují, a měly by jít ruku v ruce, škola je tu od toho, aby nám trochu té praxe dala a navedla nás na ni a zároveň abychom na té praxi taky něco věděli, protože se můžete snažit, jak chcete, pokud o tom víte hovno, stejně je vám to k ničemu. Já v souvislosti s tím, že mi před chvílí škola skončila a praxi budu potřebovat, nedávno rekapitulovala, co jsem se praktického vlastně naučila. A zjistila, že to byly samé užitečné věci. Považte sami.

1. V zimě je zima. Tento překvapující fakt se nejlíp pocítí na vlastní kůži. Dávno už je tomu, co jsem byla ve druháku na střední, a jednoho prosincového dne jsme se spolužáky vyrazili do kravína. Už když jsme ráno čekali na autobus a šla nám od úst taková pára, že jsme na sebe skoro neviděli, nám docházelo, že dnes bude asi trošku chladněji. V teplé šatně kravína se to sice nezdálo, ale přesto jsem nic nepodcenila a poctivě si na sebe dala všech asi deset vrstev oblečení, protože jsem měla v živé paměti nedávný incident s mými napůl umrznutými prsty z gumáků. Nikdy si neberte v zimě do gumáků jen jedny ponožky. Je to, jako byste na noze měli jen tu ponožku a nic víc. To jste potom rádi, že si nemusíte zmrzlé prsty ulamovat jako ten chlápek ve třetím dílu Pirátů z Karibiku. Tak jsme se celí zababulaní vykutáleli ven a s velkým nadšením přijali rozdělené úkoly. Šťastni ti, kdož dostali službu na teplé dojírně. Na zbytek totiž padl úkol vymýt venkovním telatům korýtka a rozvézt jim mlíčko. To jsou totiž věci, co se náramně dobře dělají v rukavicích. Heh, a zkuste to bez nich. Nejlepší jsou ale ty přechody z tepla do zimy a taky, šály. Taková ta věc, co se vám děje v šále, znáte to? Protože ji máte až u očí, tak si do ní vypouštíte teplý vzduch z nosu a úst. Tudíž vám šála kolem držky tak ňák jako zvlhne. Pak chcete něco někomu říct a vyjde z vás jen: ,,Huhňu huhňuu hňu“ takže si musíte šálu na chvíli odklopit, aby vám bylo rozumět. Bez ohledu na to, jak rychle to řeknete, vlhkost na šále během sekundy stihne na studeném vzduchu zmrznout. A vy si pak ten kus ledu připlácnete zpátky na ksicht. Pohádka.

2. Zvířátka občas smrdí. Zrovna tudle nedávno jsme byli opět v kravíně a když jsem použitými věcmi následně zaplnila koš na prádlo a smradem celou chodbu, mamka nebyla ráda. Krávy jsou ovšem docela v cajku, oproti prasatům. V dávných dobách střední školy se udál rozkošný příběh. Jeli jsme z prasečáku autobusem a víte, je jedno, kolika voňavkami se nastříkáte, stejně smrdíte ještě tři dny potom. No a jak jsme jeli tím busem, tak jsme prosili pana řidiče, aby nám zastavil blíž u školy. Sice se ošíval, ale když paní za náma zoufalým hlasem poprosila: ,,Ano, zastavte jim!“ tak se slitoval. Ne nad námi, ale nad ní.

3. Úkolem veterináře je ořezávat větve. A hrabat listí. Spravovat kurník. Uklízet seno na půdu a srát tím místní osazenstvo holubů. Nebo nedělat nic, protože už jsme to všechno stihli včera.

4. U koní jsou úchylní chlapi. Já nevím, co je toto za trend a jestli se to ještě děje, ale vzhledem ke zvýšenému navštěvování jezdeckých klubů dívkami, chápu, že někteří muži ve stájích sem tam pronesou nějakou tu oplzlinku. A nejen to, když už jsme teď v tom #metoo, slyšela jsem i tvrdší příběhy. Já se teda setkala buď s extrémně hodnými chlapy nebo, v 90%, s ženami. Na střední jsme ovšem chodili na praxi (=vyhazování boxů) k jednomu místnímu něco-jako-koňákovi, který bral koně jenom jako objekt výdělku a více ho zajímaly ženské sukně, než živí tvorové. Takže nějaké narážky tam byly a jednou, když nám byla ukrutná zima, vzal jednu naši spolužačku k sobě domů, aby nám tam jako uvařila čaj. Naštěstí odtud odešla bez újmy, ale na talíři to měla u nás furt, protože on si ji poté nápadně oblíbil. Fujky.

5. Veterinář zvládá vše. Když jsme před šesti lety vlezli na akademickou půdu, naším úplně prvním předmětem byla anatomie. Docent Páral, který ji vyučoval, nám tvrdil, teda kromě toho, že anatomie je nejkrásnější a nejdůležitější předmět na světě, že veterinář nemá mít klapky na očích, ale být otevřený všem možnostem a novým vědomostem ze všech oborů. Proto byl u zkoušky schopný se vás třeba zeptat, kde bydlíte a na základě toho po vás chtít informace o tom místě, kdo slavný se tam narodil, v jakém stylu je tam kostel apod. Mimochodem, tyto schopnosti jsem viděla i v praxi, například naposled u pana doktora z Vizovic, který měl tak zmáknutou politiku, až mi padaly bulvy. Však taky v době volby prezidenta dělal po kraji náležitou politickou agitaci. Přesně věděl, který politik kdy co řekl, který vládce vládnul v miniaturním autonomní oblasti v západním Izraeli určitého letopočtu, kdo má rád jakou koblihu a plno dalších informací, ze sportu, ekologie, společenských věd, showbyznysu….a já nechápu, kam to všechno dává. Btw, když jsem ho tak poslouchala, uvědomovala jsem si velmi palčivě, jak jsem blbá. Co se týče praktických dovedností, tím zas vynikal doktor ze Slušovic. Při jízdě autem po zoo dokázal jednou rukou telefonovat a druhou jíst koláček. Řídil stehnem. Cajk.

6. A hlavně- Veterinářstí je krásné povolání. Možná jste četli kouzelné a napůl pravdivé příběhy od Jamese Herriota a pokud ne, tak rychle napravit. Já už je znám skoro nazpaměť. A právě nedávno na praxi ve Vizovicích jsem měla možnost si trochu toho veterinárního dobrodrůža taky užít. Praxe vypadá asi takto:

• Výjezd, půl hodiny cesty
• Příjezd na místo, kontrola krávy- 10 minut
• Pití kafého, zapisování do deníku zákroků, kecání se zootechniky- 30 minut
• Odjezd, půl hodiny cesty, příjezd na místo
• Čekání na zootechniky- 15 minut, čekání až zootechnici naženou krávu do fixačního boxu 15-30 minut
• Kontrola říje+inseminace- 5 minut
• Pití kafého, zápis, kecání- 30 minut
• Odjezd dom, hodina cesty

No není to krása?

Ono s těmi zootechniky je vždycky sranda, jsou to často takoví chlapi od rány s vlastními názory a pohledy na věc a specifickým chováním a humorem. Jejich přístup ke zvířatům není nijak hrozný, leč chvílemi trochu rázný, ono, když ty krávy zas tak blbé nejsou a umí si postavit hlavu nebo, jak mi to často připadalo, dělat si z lidí prdel, protože pokud máte půl tuny, je docela sranda ty nemotorné lidičky kolem sebe pozorovat. Technici taky často řvou na krávy hesla jako: ,,Kam sa točíš“ nebo ,,Půjdeš na řadu, co ponáhláš!“ či ,,Ty to ani nezkůšaj, opovaž sa neběhat*!“, jako by jim snad měly rozumět. Jinde jsou zemědělská družstva, která jako byste vystřihli ze Slunce seno, aspoň podle vzhledu a atmosféry starých dob. V jednom podniku jsme přišli do kumbálku, kde byl starý, dřevěný stůl, na němž se mezi stohy papírů krčil přestárlý počítač a vedle další hromady dokumentů, hrnku kafe a krabičky se svačinou ležela kočka. Úžasné místo. Btw, jak jsem psala výše, že veterinář musí umět všechno, pan doktor mi vyprávěl o tom, jak v jednom podniku hrozně vrzaly všechny branky, což on nemohl vystát. Jelikož technici se k ničemu neměli, naordinoval brankám léčbu sám a všechny je poctivě namazal. Prý doteď nevrzla ani jedna.

Další věcí jsou cesty autem. Jedno auto pan doktor lehce naboural, tak jsme jezdili jiným, kteréžto bylo hrozně malé, proto se dozadu už nevešla nádoba s tekutým dusíkem. Tato tak jezdila následně na zemi mezi mýma nohama. V autě bylo plno kouzelných věcí, třeba v kastlíku byly nastrkány různorodé papíry, léky, cukry, za stínidlem byly další dokumenty, na které pan doktor asi zapomněl, takže když si chtěl stínítko sklopit, všechny na něj spadly, mezi sedadly byl kus ledabyle odtrhlého kartonu a na něm jména dnešních zákazníků atd. Praxe probíhala při ukrutných zimách a jelikož měl pan doktor jeepa, tak jakože není žádný amatér a bude jezdit přes vizovické kopce lesem, neudržovanou cestou. Což znamená cestu s vrstvou zmrzlého sněhu, jehož povrch je hladší než mýdlo. Nedá se na tom bez klouzání ani stát, natož jet. Ale my jeli. Tak si jedem, pan doktor mi vykládá o tom, jak v tom lesi jednou našel mrtvolu nějakého tuláka a další povzbuzující povídky, když tu najednou vykřikne: ,,Ty vole“ a dívá se dolů ze srázu. Tak zastaví, auto po zabrzdění ujede ještě tři metry, já se vysoukám přes tu lahev a dokloužeme k okraji cesty. Dole, asi pět metrů ze srázu je o stromy zapřené sklouznuté auto, naštěstí už prázdné. Moje myšlenka- hmm, cestou zpět se jede vpravo u toho srázu, asi vím, jak tam skončilo, doufám, že tudy nepojedeme zpět. Jeli jsme. Naštěstí cestou zpět měli na místě šetření policisté, kteří zrovna řešili tentýž problém- jedno z jejich aut se úspěšně přidalo za tím prvním ve srázu, další stálo na okraji a každý další pohyb nahrával tomu, že se přidá do skupinky padlých. To už by ale stromky nemusely udržet a všechna tři auta by jela dolů ze srázu až někam na okraj světa či se zastavila o další stromy devastujícím způsobem. Sledovat počínání policistů- k nezaplacení. Tak jsme to museli objíždět jinudy, bezpečněji a pan doktor k tomu opět přihazoval pozitivní kecy jako: ,,Ty jo, kdybychom měli nehodu a ta láhev s tím dusíkem praskla, tak jsi bez noh!“ Děkuju, fakt moc děkuju. Ještě, že jezdíme tak bezpečně. Třeba na jedné rovné, prázdné cestě si pan doktor užívat jízdu, jakože ,,Jupí, nikdo tu není“ a najel do protisměru se slovy: ,,Zahrajem si na Anglii.“ Když jsme si dostatečně zahráli na Anglii, vrátil se zpět těsně před výjezdem z lesíka, na jehož konci stáli policisté. Škoda, že nestáli někde dřív, fakt bych si ráda vyslechla, jak by jim to pan doktor vysvětlil.

Perlička na závěr. Pan doktor říkal, že veterinář u sebe vždycky musí mít chleba. Načež vytáhl kus chleba z kapsy, jen tak, v žádném sáčku nebo něčem, kúsl si a zase ho tam strčil zpět. Jednou chci být jako on!!!

*běhání- lidový výraz pro říji u krávy

Recenze: Máš ji!

2018

Režie: dobrá práce Jeffa Tomsice

Scénář: Rob McKittrick, Mark Steilen 

Kamera: překvapivě dobrý Larry Blandford

Hrají: dokonalý Jeremy Renner, sexy Jon Hamm, skvělý Isla Fisher, správně šílený Jake Johnson, ezo-černoch do počtu Hannibal Buress, tři krásné dámy a jedna, která nikoho nezajímá, klišé vlezlý barman, nadržená máma atd.

A víte vy co? Mám den před státnicí, takže není času nazbyt, ale film jsem viděla včera, takže s přihlédnutím k mému počínajícímu Alzeheimeru to musím napsat teď nebo nikdy. Řekla Lucka a zbytek dopisovala až o víkendu. Každopádně, jednoduše vám sepíšu důvody, proč film vidět nebo nevid…kecám, musíte ho vidět!

Proč film vidět?

• Protože Jeremy Renner. Protože Jeremy ve zpomalených záběrech. Protože Jeremy jako superhrdina, na což všichni letos čekáme. Protože Jeremy v obleku, v teplákovce, v kožené bundě. Je to dost jasné?
• Jon Hamm. Tečka.
• Jake Johnson. Teč…nedělám to moc zkratkovitý? Ale vy to chápete ne?
•  Pánové, já na vás nezapomínám. Jsem sice žena (:D :D :D), ale přesto dokážu posoudit ženskou krásu, takže myslím, že Leslie Bibb a Annabelle Wallis by vás mohly přitáhnout do kina.
• Zpomalené záběry. Ano, stále si stojím za tím, že Zack Snyder to přehání, ale tady si to prostě mohli dovolit. Guyovský Sherlock-style se asi neomrzí. Zvlášť ve skvělém provedení nějakýho Jeremyho Rennera.
• Btw, opět si ověřím, kdo (ne)čte můj blog. Takže, pokud čtete tuto větu, tak MÁTE BABU a musíte mi ji vrátit.
•  Pokud čekáte typickou americkou komedii, což já považuju za regulérní subžánr, tak můžete být spokojení.
•  Navíc dostanete super kameru a cool střihy. Hudba sice trošku zaostávala, ale ježíš, ty Jeremyho ,,utíkací“ scény si po technické stránce prostě neskutečně užijete.
•  Jeremy Renner, jestli jsem to ještě nezmínila.
•  Létající koblihy aneb možná Babišův nový oblíbený film. Fujky, už cpu do článků politiku, začíná mě to požírat. Každopádně bych tu ráda zmínila vtípky, protože souvisí nejen s touto scénou. Trošku se o humoru zmiňuji i dále trochu nelichotivě, ale většinou se tam vyskytovaly věci, které vám minimálně vykouzlily úsměv. Nám ne. My měly víno. My se jako jediné v řadě řehtaly jak pindy. Zatímco pán vedle mě se ani jednou za celý film nepohnul. On toho Jeremyho asi neviděl nebo co…
• Nedávno jsem psala článek o filmových scénách a trošku jsem naťukla automobilové honičky. Až budu psát pokračování, mám jednu zapsanou- honičku s golfovými vozíky s tohoto filmu. Protože prostě.
• Mimo všechny ty blbiny to má kupodivu i jakž takž příběh a dokonce pár morálních keců, mírné drama, ponaučení, uvědomění….joo, ale hlavně ty blbiny.
• A na závěr, protože jsou tam nejlepší titulky ever 😊

Proč film nevidět?

• Protože jste kreténi.

Proč si film neužít/mít k němu výhrady/možná ho nechtít vidět podruhé/bla bla?

• Dobře. Ten děj. Občas to bylo trošku zkratkovité, nedotáhnuté, dokonce moc laciné i na tento žánr. Ale fakt jenom chvilkama.
• Humor byl místy zbytečně na sílu. Ale to se od toho snad i očekává.
• Přehnanost je u takových snímků snad nutnost, ale ten konec přeci jen mírně přestřelili, nebo to jejich vzájemné ,,udělám něco a hehe, není to pravda…nebo je…nebo není?“ Pak neví divák, na čem je, což u takového filmu spíš kazilo dojem a trošku mě to chvílemi i sralo.
• Bohužel se tam vyskytlo i pár hluchých míst, které při příštím shlédnutí nenápadně přeskočím.
• Když jsme u těch hluchých míst, škrtněte celou dějovou linku s Cheryl a bude to dokonalé. Cením snahu scénáristů dodat postavám hlubší příběh a nějakou vedlejší linku, ale ruku na srdce, bylo to potřeba?

Co ještě říct? V GACu ve Zlíně jsou levné úterky, tak proč jich nevyužít 😊 Takových jednoduchých oddechových filmů není nikdy dost a pokud je tam Jere…teda…pár skvělých herců, vtipné a zajímavé téma, dobré technické zpracování, co ještě víc potřebujete.

Hele, zvládla jsem článek na míň jak stránku a půl. Začínám se cítit dospěle.