Agentka S.H.I.E.L.Du 1/3

Díl první: Zrození Agentky

Vždycky jsem chtěla být agentka S.H.I.E.L.Du. Víte, taková ta se sexy postavou v latexovém oblečku, co se trefí pistolí do všeho za každé situace, která vždycky překoná a přepere všechny chlapy a feminismus z ní stříká metry daleko. Taková ta tajná, chodit normálně do školy nebo do práce, poslouchat a vnímat lidi kolem sebe a ve skutečnosti si říkat: ,,Hehe, vy vůbec nevíte, s kým máte tu čest.“ Mít z toho dobrý pocit, i když by se nikdy nikdo nedozvěděl, kdo jsem. A taky být součástí skvělého týmu, zvládat brutální tajné operace a potkávat se s Avengers. Samozřejmě jsem věděla, že se mi to s mou kondicí a odvahou nemůže nikdy stát. To mi však neubralo na elánu a já dál s nadějí posílala své nadhodnocené životopisy a dalekosáhlé, vymyšlené motivační dopisy, nezřídka okopírované z internetu na emaily všech možných pracovníků S.H.I.E.L.Du. Některé se vrátily zpět bez odpovědi a některé pouze se slovy: ,,Momentálně nepřibíráme nové členy.“ Jakéžto bylo tedy moje překvapení, když mi jednou přišla zpráva: ,,Dostavte se prosím do Triskelionu na personální oddělení, pozítří v 11:30 PŘESNĚ!“ Málem jsem omdlela. Chvilku jsem stála před zrcadlem a se strnulým výrazem si prohmatávala špeky, ale nakonec jsem se odhodlala a schůzku jim potvrdila. Celé dva dny jsem se snažila skoro nejíst (z jedněch nevinných brambůrků ještě nikdo neztloustl ne?) a taky jsem byla na celých pět minut běhat. To ráno jsem ani nemohla dospat. Celý večer před tím jsem strávila přemýšlením, co si obléct na pohovor. Taková důležitá věc se nesmí podcenit, záleží na tom má kariéra. Lehce formální styl bude nejlepší, můj kostým Black Widow by byl už asi moc. Zakaš-ani se do něj už nevlezu-lání. Toho dne bylo sice pod mrakem, ale já měla sluníčkovou náladu a nic mi ji nemohlo zkazit. Byla jsem rozhodnutá dát do pohovoru všechno, hlavně být sebejistá, správně se vyjadřovat, chovat se lehce odměřeně, ale zároveň nevtíravě přátelsky. Ve slušivém, ale nevyzývavém kostýmku vystupuji z metra kousek od ústředí S.H.I.E.L.Du, tváře mi hoří a v žaludku téměř cítím motýlky. Jdu raději dřív, ať vidí, že jsem spolehlivá a dochvilná. Na vrátnici sedí pán silnější postavy, který na mě líně zvedne hlavu od rozečtených novin. Nahlásím kód, který jsem dostala v emailu a on jen kývne. Zabezpečení mě hned ze začátku tedy trošku zklamalo. Ale konečně jsem tady! Dostatečně jsem nasála tu atmosféru a pak začala hledat personální oddělení, což bylo k mé hrůze těžší, než jsem čekala. Bloudila jsem chodbami tak dlouhými, že nešlo vidět na konec a míjela snad miliardu dveří. Když jsem už po šesté procházela kolem obrazu Peggy Carterové a potřetí jela tím stejným výtahem, situace začala být zoufalá. Opravdu skvělý agent, který zabloudí i v jednom baráku, fakt. Nakonec smutně svěsím hlavu a s pokorou zastavím procházejícího člověka, abych se zeptala na cestu. Trošku kulhal a když mluvil, ucukával mu levý koutek úst. V jednom souvětí řekl asi třikrát slovo schody, jednou výtah a pětkrát dlouhá chodba. Bylo mi to jasné. Já tady zemřu a na personální nikdy nedojdu. Proto byl téměř zázrak, když jsem po několika dalších dlouhých minutách zahnula do nějaké random chodby, kde strašidelně poblikávala jedna žárovka a narazila zcela nečekaně na můj cíl. Byla jsem absolutně vyšťavená, apatická a naštvaná sama na sebe. A při klepání na dveře jsem jen s hrůzou sledovala hodinky, na kterých byl čas 11:32.

Slovo: ,,Dále“ se ozvalo v takovém tónu, až se mi zachvěly chlupy v uších i v nose a téměř jsem nemohla chytit kliku, jak jsem měla zpocené ruce. Jsem jen pár kroků od mého cíle, ale cítím se hrozně. Sebevědomí je v čudu. Když vejdu, zapíchnou se do mě dvě zelené oči skrz padesát dioptrií zrzavé paní kolem čtyřiceti, která sedí za stolem. Vlasy má stažené do tak silného uzlu, až je její natažená kůže na obličeji neschopná jakékoliv mimiky. Pokyne na křeslo před stolem a já se do něj doslova sesypu.

,,Moc se o-omlouvám, že jdu pozdě, já…no, chodby a výtah a….“ vycházelo mi z úst a já měla pocit, že na mě ta dáma v nejbližších vteřinách zajisté vytáhne jednu z těch božích SHIELDovských zbraní.

,,Víte, měla bych moc zájem o…víte, jsem tlustá ale….“ štrachala jsem ze sebe náhodná slova.

,,Umíte uklízet?“ zeptala se paní tak nečekaně příjemným tónem, až jsem přímo cítila, jak se mi roztahují žíly a zahřívají mi oblast hrudníku.

,,Ccco?“

,,V životopisu píšete, že máte zájem o jakoukoliv pozici v našem institutu. Tým uklízeček shání novou členku“ odpověděla mi mile, věcně a nenuceně, ovšem já v tom stejně slyšela posměšný tón.

Čekáte, že jsem se rozbrečela? Začala rozbíjet věci kolem? Zabila tu paní? Na místě se počůrala studem? Věřte mi, jakákoliv z těch situací by byla míň ponižující a věrohodnější než moje odpověď.

,,Ano, to bych dělala moc ráda“ vydala jsem ze sebe s pokorou a mírným přeskočením hlasivek.

,,Dobře, tady máte veškeré podklady ohledně pojištění, smlouvu, informace o mzdě a podobně, prosím, před podepsáním smlouvy přečíst. Nástup od zítra, choďte včas“ vychrlila ze sebe a poslední dovětek měl už o dost přísnější vyznění.

Roztřesenou rukou jsem si papíry převzala a pak nastalo pár trapných minut, kdy jsem si je pročítala, zatímco ta milá paní seděla ve strnulé póze s rukama sepjatýma u obličeje a sledovala mě, jako by snad na budoucí uklízečce potupně si čtoucí informace o používání bio-saponátů, bylo něco extrémně zajímavého. Vůbec mě to neznervózňovalo. Vůbec. Stejně jsem na řádky skoro neviděla, protože se mi myšlenky míhaly doslova před očima. Nedosáhla jsem ničeho, možná tak absolutního dna, je to nejhorší věc na světě, dostávám se do totální deprese, slzy mám na krajíčku a jsem rozhodnutá cestou ven proskočit jedním z toho milionu oken. Proč jsem to proboha přijala? Co mi to jako přinese? Roztřeseně otáčím poslední papír a pohled mého zvlhlého oka padne na částku mzdy. V hlavě mi začnou skákat barevní jednorožci a teplo do hrudníku se vrací. Je pravda, napadá mě, že můžu třeba prokázat svou pracovitost a kdo ví, třeba se posléze dostanu někam výše. A všem můžu říkat, že jsem v jednom z týmů S.H.I.E.L.Du. Ano, musím si v tom hledat pozitiva. S výší mzdy to nemá nic společného. Nic. No dobře, vážně, kolik teda musí brát agenti, když tohle jsou schopní dát…..mně. S úsměvem podepisuji smlouvu a ven vycházím jako nejšťastnější člověk na světě, mám skoro chuť si zpívat, tak si aspoň v hlavě pobrukuju do rytmu tance oněch jednorožců. Přejde mě to v momentě, kdy zjistím, že jdu po schodech nahoru, přičemž mám jít dolů a jsem skálopevně přesvědčena, že jsem předtím určitě ŠLA směrem dolů. Zkusím dát zase šanci jednomu náhodnému výtahu a kupodivu se ocitám v obří vstupní hale, kterou si ovšem z příchodu nepamatuju. Nebo jsem si možná nevšimla, jak je velká. Hoooodně velká. Mí jednorožci dají přednost představám o těch kilometrech chodeb, stovek metrů čtverečních oken a tisících kanceláří. Vím, že nás tu bude více, ale i tak, tohle všechno….uklízet? A za tu mzdu se musím extrémně snažit. Když nad tím tak přemýšlím, jsem líná. Do háje fakt jsem! A to jsem chtěla být agent, hehe. I když, míjím teď pár křesel, v jednom z nichž sedí pán, kterýžto taky zrovna nevypadá na agenta. To zvládnu, určitě. Ještě, než opustím budovu, koupím si extrémně předraženou kávu v místním bufetu (ahááá, už vím, kde berou peníze na výplaty- z výplat), a odcházím s odhodláním a nadějí na skvělé zítřky.

Pokračování až sa mi bude chtět.

Recenze: Liga spravedlnosti

….spíš liga nedotaženosti, promrhaných charakterů a nevyužitého potenciálu.

Režie: Zack Snyder, scénář: Chris Terrio, Joss Whedon

Obsahuje spoilery.

Na začátku psaní této recenze jsem se zařekla, že se budu držet určitých pravidel-nebudu se nimrat v detailech, žádné srovnávání s Marvelem, nechat si pro sebe kecy na Snydera a né, že to bude článek na tři stránky.*  Pak mi došlo, že minimálně jednu věc porušit musím a tou je porovnávání s Avengers. Myslím, že vzhledem k hlavní premise a celkovému konceptu obou těchto filmů je srovnání nejenže nevyhnutelné, ale taky pro dostatečné vyjádření některých až kontrastních prvků i nezbytné. V Avengers (mám na mysli první díl) totiž bezvadně fungovalo několik věcí, díky nimž je ten film prostě dobrý, které v JL ne vždy fungovaly nebo nebyly dostatečně dobře podchycené. Přičemž, jak jsem psala na začátku, potenciál tam byl obrovský. Stačí si srovnat složení týmu. U Avengers, při vší úctě, každý z těch hrdinů sám za sebe není zas až tak dobrej, aby byl schopen porazit víc než někoho sobě rovného, což v případě Nataši a Hawkeye není nic moc, Kapitán bez štítu je taky trochu omezenější, to samé Tony bez obleku, Thor s Hulkem mají sice sílu, ale ta nemusí vždycky stačit. Takže oproti Supermanovi, Wonder Woman a Kyborgovi docela bída. O to víc člověka zamrzí, jak jsou jejich schopnosti nevyužité zasazením absolutně neschopného, nevýrazného a nezajímavého záporáka, doprovázeného nějakými hmyzáky, kteří na něj ani nemají pořádnou návaznost. Základní linka destrukce světa symbolizovaná tématem tří kostek, které dělají nějaký jako hustý věci, celé to vyznívalo jako by to psal někdo narychlo na poslední chvíli na chodbě na koleně. Záporák byl oslavou digitálu bez nějakých hlouběji vykreslených povahových rysů a jeho repliky tvořily z 90% velkohubé kecy jak ovládne a zničí svět a bla bla. Na tohle možná úplně není nutno křísit Supermana bych řekla, zbytek týmu si očividně dost málo věří. Čímž se dostávám k tomu nejhlavnějšímu, co mám na Avengers nejradši a co jsem čekala, že mě tady zklame- a moc jsem se nemýlila. Totiž interakce mezi superhrdiny. Protože o tomhle ty týmovky mají být. O tom, že ne každý s každým si musí sednout, že aby mohli lidé, co se neznají táhnout za jeden provaz, musí se prosekat hlavně svým egem a nejet jen sám za sebe a že přitom je to celé vlastně spíš o kolegialitě než přátelství, což tomu dodává zcela jiný šmrnc. Z této party jsem necítila nic, prostě jsme se jen poskládali vedle sebe a nějak spolu chvíli budem. Každý má trochu jinou povahu, ale nemáme spolu žádný velký problém. Proto se mi líbil třeba Kyborg, jenž se hned na začátku vyjádřil, že na ně kašle a potom celou vypadal přesně tak, jako by tam nechtěl být. Nevím, jestli to byl záměr, ale sedlo to. Bohužel, škoda, že jsme jinak o té postavě nevěděli ani ň. Přitom měl tak výborné a využitelné schopnosti. Ale jinak o něm víme pouze že měl nehodu a zemřela mu matka. Stejně jako Aquamenovi zemřela matka. I Barrymu. A Batmanovi. Každopádně ve vykreslení postav se tady ukazuje další silný bod Marvelu. Viděli jsme ve filmech Iron Mana, Kapitána, Thora, Hulka, v Iron Manovi jsme se seznámili s Natašou, v Thorovi s Hawkeyem, znali jsme S.H.I.E.L.D a jeho členy, doktora Selviga, Lokiho, teseract. Takže na začátku hrozba, výzva týmu, kratičký úvod každé postavy a pak jsme měli tři čtvrtě filmu na rozvíjení hádek, rozhovorů, bitek mezi hrdiny, Lokiho linku a skoro 20 minutovou bitvu na konci. Pochopili jsme, proč se Kápo a Tony moc nemusí a ty jiskry mezi nimi byly neuvěřitelné, bolel a zároveň nás těšil pohled na souboj mezi Natašou a Clintem, litovali jsme doktora Bennera, když mluvil o sebevraždě, chápali jsme, co postavy dělají nebo říkají a proč. A to je snad největší škoda, když se sejdou vedle sebe takové ikony z DC vesmíru a scénárista přesně tyhle drobnůstky vynechá, třeba na úkor podivných zpomalených záběrů nebo desetiminutového rozhovoru Supermana s Lois apod. Navíc nám zde museli představit tři hrdiny, záporáka, zakomponovat do toho další postavy a následek byl nevyhnutelný- uspěchanost a plochost děje. Takové škody. Sorry jako, ale ne všichni čteme komiksy, já nečetla ani většinu těch marvelovských, s tím musí tvůrci prostě počítat. Ano, asi jsem rejpal, ale když si vezmu třeba tu scénku, kdy Flash nastaví Kyborgovi pěst na ťuknutí a on na ni neodpoví- a pak si s ním po skončení boje nakonec ťukne, to prostě zahřeje na duši, přesně o tomhle mluvím. Nebo když Batman vpálil Dianě do obličeje argument v tom smyslu, že si kompenzuje ztrátu Steva a snaží se to napravit- protože měla vlastní film, víme o koho se jedná a proč je to pro ni bolestivé, dává to smysl v příběhu i vůči její následné reakci. Právě díky těmto vlaštovkám tak nějak tuším, že si někdo chtěl dát se scénářem opravdu práci, jen musel ustoupit tlaku, který na ten film byl vyvinut. Možná bych v tomto měla vinit spíš samotné Warnery. Zapomněli na Nolana a spol, založili univerzum na vytřískání co nejvíc peněz, nadiktovali premiéry bez ladu a skladu, přitom mohli v mezičase víc koukat na MCU :D Teď vážně, nemluvím tu o tom, že by je měli kopírovat, filmy by měly být originální a své, ne jenom pásová výroba vysokorozpočtových digitálních fláků, ale některé body by v té týmovce/komiksovém blockbusteru měly být. Stejně kdo chce, tak si podobnosti najde a že jich tam bylo. Klidně jsem schopná jim náznaky ,,kopírování“ odpustit, kdyby ten film, nebo spíš celé univerzum mělo pak fungovat líp. Tak i tak JL splnila jednu věc- začala jsem si o DC víc zjišťovat a vážně se těším na Aquamana a Flashe. Hlavně Flashe, ale o tom víc v +/-.

Pro+
- Začátek. Prvních dvacet minut, kamera, hudba, obsah. Byla jsem překvapená a říkala si, proč to je tak hejtované, když to zatím vypadá tak dobře. A celkově, chvílema tam byly fakt dobré scény a záběry a chvilkama zas úplný kraviny. Nechápu.

- Flash. Já vím, že Klárka mě asi zabije, ale mně se tento Barry prostě líbil. Ne teda vzhledově ale jako postava. I když zahraný byl skvěle, ty Ezrovy vyděšené a překvapené výrazy seděly jak prdel na hrnec. Z těch tří postav-o-nichž-nic-nevíme byl nejlíp vykreslený. Třeba tím, jak se bál jít do boje, jak byl nadšený, že je v týmu nebo jeho konstatováním, že mu Batman sedí v druhém nejlepším křesle. Celkově měl věcné poznámky, jako třeba když nahlas vyslovil mou myšlenku- že vykopávat něčí hrob je prostě morbidní. Jo a ,,vím že bych to mohl dělat rychleji.“

- Pojďme zůstat u Flashe. DC má divnou úchylku na zpomalené záběry, ale scéna, kdy Flash pomůže Dianě chytit meč mě znova donutila vzpomenout si, jak strašně mám ráda scény s Quicksilverem v X-menech nebo s Jo-jo v AoS a jaká je to škoda, že Marvel si Pietra jen tak bezúhonně zabil.

- Hudba. Prostě. Nádherné.

- Superman. Pamatuju si, jako by to bylo předevčírem (jakože bylo), když jsem říkala, že Superman je pěkně slizkej. Tady byl tak ňák míň slizkej. Jakože, hmmm, smrt mu prospěla :D

- Hlášky. Hele, já vím, že mnohdy tam byly zasazené tak, jakoby vám někdo vrazil klín do hlavy a asi tuším i proč, časem byly až nesnesitelné, hlavně ty Flashovy, ale zase některé byly fajn. Neříkám, že se u toho máme jen bezmezně řezat a nic moc víc (že, třetí Thore?), ale sem tam to neuškodí. Chápu, DC chce mít tu temnost a tak, ale ježiš, přece ti suprhírous nejsou suchaři. Náhodou vtipkujícího Batmana beru aneb ,,Já aspoň nemám vidle“ a ,,Jak jsem získal ty věci od banky? Koupil jsem tu banku.“

- Když už jsme u té temnosti, atmosféru to mělo úžasnou.

- Mezititulková scéna byla nápaditá, originální, vtipná a…..napínavá. Potřebuju nutně vidět její výsledek!!! 

- Scéna, kdy Aquaman sedí na Hestiině lasu a všem říká, jak jsou strašně na hovno. Libovka.

+/-

Nevím, kam zařadit herecké výkony. Ben Affleck trošku nemastný/neslaný, Jason nedostal moc prostoru, Kyborg taky dost upozaděnej, Henry ušel, Ezra Kredenc super, a Gal Gadot je svým špatným herectvím už proslulá. Ale snažili se.

Proti-

- Ježíši DC, napínavosti a epičnosti nedosáhnete tím, že budete zpomalovat záběr každých pět vteřin. Hlavně u soubojů. Sorry, ale úplně to zabíjí ten náboj, je to, jako by se vám každou chvíli ten film seknul. A to fakt nesnáším. Jasně, zpomalovačka ve správný moment je cool, to mám ráda, ale vy to fakt přeháníte.

- Ty bitky, vážně, byla nějaká pořádná? Jop, když Superman drtil tři hrdiny naráz, a ještě laškovně mrkal na Flashe, to bylo bezva. Ale to bylo skoro asi tak všechno.

- Jooo, ty bitky, ona tam vlastně byla ta na konci, to mega vyvrcholení, ten epický souboj se záporákem, ta úžasná kooperace hrdinů, ty komba!! #sarkazmus. Přitom chvilkama to bylo na tom konci super…jenom to neudrželi dlouho. Nemám ráda přepálená finále, zdlouhavé nicneříkající řežby, nebo takové to, když záporák pořád přežívá a musíte ho zabít až na miliontý pokus, ale ano, jde to udělat i fakt epicky i déle než za 5 minut a šlus.  Promiňte, že sem zase cpu Avengers, ale u nich to prostě šlo, klidně dám jako příklad i druhý díl, který jinak zas až tak dobrý nebyl.

- Technika. Batmane, sakryš na co tam seš? Nějaký hmyz ti jednu vlepí, ty na to hned svoláváš všechny superhrdiny světa, ale ze svého bohatství vyštrachat jenom opět a zase Batmobil a ňákýho kraba, no teda. Jo chápu, tady je ten bod, kdy fakt už moc vyrypuju, tohle ten film zas tak moc nepotřebuje. Ale když si vzpomenu, jak mi padala držka, když Helicarrier začal stoupat k obloze, jop, klidně si rýpnu!
- Supermanuův nástup do boje nic moc. Jakože, čau Supermane, hlína žes došel, vůbec nás to nepřekvapuje. 

- Kostýmy. Jako pevně věřím, že kdyby Gal navlíkli do pytle, pořád jí to moc neuškodí, ale já nevím ty jo, jestli mi ten film připadal dělaný narychlo, tak ty kostýmy snad šili pět minut cestou na plac a co nestihli, dodělávali v postprodukci. I když, na druhou stranu, pořád byly všechny lepší než ta věc, co měl na sobě v prvních Avengerech Kapitán. To Coulsonovi v životě neodpustím.

Ježíši, napadá mě asi ještě tak triliarda věcí, co bych mohla napsat. Což ale značí paradoxně to, že mě film prostě zaujal. Pokud mám potřebu to rozebírat do detailu a mnoho věcí si sama u sebe obhajovat nebo se v nich najít pozitiva, pak to zas tak špatné není. DC už toho má za sebou hodně, a přesto jak vidno, pořád se má možná ještě co učit. Byla by škoda, aby neúspěch jednoho filmu pohřbil sólovky ostatních hrdinů. Třeba snad Warneři dají prostor DC ,,Feigovi", Geoffu Johnsovi a proroctví z MovieZone se vyplní. Co naplat, můj svět zatím dál zůstává červený, ale rozhodně vás nechci tímto článkem odrazovat, naopak, recenze má být sice názorem ale ne dogmatem, nakonec si každý musí udělat obrázek sám podle toho, co má rád a co od daných filmů očekává. Jako opravdový fanoušek DC bych byla možná i dost nadšená. Tak běžte do kina a trochu jim k těm katastrofickým 700 mega přihoďte. 

Hodnocení čsfd 68%, moje.....nevím prostě. 60-65%,jak kdy :D

* heh, krom jednoho jsem porušila asi všechny?

(Ne)úrazy

Jednou mi mamka interpretovala příběh od kadeřnice, jejíž syn má takovou špatnou vlastnost, totiž že se nějak neustále zraňuje. Například když jednou přišel domů úplně celý špinavý a na otázku, co se mu stalo, se dostalo jeho matce překvapivé odpovědi: ,,Spadl jsem do kanálu.“ To už je docela kumšt přátelé, a já se tomu tenkrát smála až moc na to, že teď když jdu kolem kanálu, velmi nenápadně jej obcházím aspoň v dvoumetrovém okruhu. Protože já takto zraněná být nechci, ať je to jakkoliv vtipná příhoda. Podobný vyhledávač zranění je i moje kolegyně z vysoké, která si třeba jednou chtěla jen čichnout k etanolu a stříkla si ho omylem do nosu. Střička lahvičky vede směrem dolů, takže- JAK?? Mně se naopak větší újmy spíš vyhýbají. Ostatně, už jsem psala v článku o koních, že všechny mé pády se zatím obešly bez zranění, stejně tak většina mých zbylých činností. Což není nic mimořádného, u ležení celé dny v posteli se jen tak nezraníte, pokud vám zrovna nespadne mobil na xicht. Ale jako malá jsem různě lezla po stromech a podobných věcech, jezdila na kole bez ruk (teda, já ty ruky měla, jen ne na řídítkách) a padala do potoka (však víte) a přesto jsem přežila bez větší úhony, pár škrábanců, ale zlomenina žádná. Párkrát něco naraženého a to vem čert. Takže si možná říkáte, že psát článek o úrazech je ode mě pokrytectví. Ale když ony ty příhody můžou být zajímavé i bez lámání kostí a potoků krve.

Každému se určitě stává taková ta věc, že třeba jdete a narazíte se na roh něčeho nebo se prásknete palcem u nohy o postel. Nebo takové jednoduché vstávání od stolu- když se chci odsunout, brnknu se klouby prstů o hranu stolu a následně se při otočení na židli bouchnu o bok stolu kolenem. Je až s podivem, že většinou se to může stát i bez alkoholu, i když, s ním to tak nějak míň bolí. Mnohdy je to až bizarní, zrovna dneska jsem se třeba napíchla prsem na rožek od fruka. Neptejte se. Anebo ta věc s futry. Znáte tu věc s futry? Prostor jako blázen, a já se o ně stejně fláknu ramenem. Auvajs prostě.

Každopádně nejvíc úrazů mívám pravidelně v práci. V kuchyni se totiž často používají věci jako nože, kráječ, palička na maso a podobně.  Už jsem si v životě uřezala příliš mnoho nehtů i kousků kůže, abych nožům nevěřila. Přijde to vždycky tak náhle. Stačí kus nevinné, kulaté zeleniny a trošku tupější čepel, chvilka nepozornosti, a to je hned. Ono, nepozornost je možná ten největší problém. Třeba kdysi jsem zcela profesionálně krájela okurky na kolečka na elektrickém kráječi. Kmitala jsem rukou tak, že by mi leckterá prodavačka v uzeninách mohla závidět, kolečka lítaly od kráječe jako zběsilé a okurka se zmenšovala rychlostí světla. Já, opojena mou dokonalostí jsem si u toho vykládala, protože jsem prostě nejvíc borec a pak jsem se na VTEŘINU otočila. Stačilo to. Tak malá chvilička zaváhání a další kolečko okurky mělo tu čest opouštět kráječ i s kouskem mého prstu. Já jsem obvykle slušná dívka, ale to slovo bylo opravdu sprosté. Na mém prstu zela dvoucentimetrová rána a nebohé okurky byly postříkány krví. Tolik oběti pro práci. Proud krve neustával stejně jako tok sprostých slov, linoucích se z mých úst. Naštěstí jsme měli v lékárničce takový žlutý prášek, který tu obří díru ucpal a zastavil krvácení. Netuším, co to bylo, ale pomohlo to (doktorko, vy jste doktorka?). Nejhorší jsou ty následky, celý den pak musíte dělat s obvázaným prstem, nemůžete ani umývat nádo….počkat, to je vlastně fajn! Lidi, řezejte si prsty, má to výhody! Ale kus prstu se dá ztratit i více směšnými způsoby, třeba takové ustrouhnutí na struhadle je obzvlášť ponižující. Nebo jednou jsem se řízla o okraj krabice na pizzu přesně na zápěstí, tak, jako bych se chtěla podřezat tím nejpomalejším, nejsměšnějším a nejmíň účinným způsobem. Skoro jako taková pracovně-depresivní satira. Nebo když jsme se naučili ulehčovat si práci tím, že maso nepečeme v peci na pekáčku k tomu určeném, ale na obyčejné pánvi s rukojetí. Víte děti, když je ta rukojeť v peci, tak ona taky pálí. Té věci se říká ,,rukavice“ a je moc praktická. A ono to pálí i chvíli poté, co to z pece pomocí rukavice vytáhnete. Když chcete následně tu pánev chytit, ano, stále je žhavá. Vy to samozřejmě nečekáte, protože jste blbí a zapomněli jste, co jste před dvěma vteřinami udělali a pánev chytnete bez rukavice velkým stiskem, aby vám nespadla že jo. Tím jak stisknete, se vám rukojeť ,,přiškvaří“ k ruce, a i když ji ihned instinktivně pustíte, těch pár milisekund stačí k podlouhlému, červenému a nesnesitelně bolestivému tetování na ruce. Tak mě napadá, ono prostě mnohdy stačí nebýt debil.

Někdy může proběhnout i úraz bez následků, nebo alespoň bez těch zjevných. Jaké jsou ty vnitřní…no, to bylo tak. Máme s jedním nejmenovaným člověkem-Klárkou nechutný zvyk, když se díváme na filmy- nezavřeme u nich držku. Což je dost otravné, když jste třeba v kině. Otravné pro lidi kolem, ne pro nás samozřejmě. Takže se každou chvíli nakláníme k té druhé a šeptáme jí neodkladné a smrtelně důležité poznatky. V pohodě. Ale jednou to přijít muselo. Koukáme si v klidu na třetího Thora, když tu zrazu mě napadne geniální myšlenka hodná ovací a Nobelovy ceny, kterou musím okamžitě sdělit Klárce. Té, kterou právě napadla zjevně stejně zářná myšlenka a byla nucena učinit totéž. Naše čela se setkala přesně nad mezerou mezi sedadly, mou hlavou se ozvalo tiché a duté zadunění, značící to, že má úžasná idea zmizela v nenávratnu společně s mou důstojností. Následovalo synchronní chycení se za čelo a přidušený smích v kombinaci se slzami bolesti a taky smutku nad tím, že nám utekla myšlenka a půl minuty děje filmu. Od té doby si dávám trochu majzla. Teda držkuju do filmů furt, jenom se nakláním trošku opatrněji. Jen tak mimochodem, představte si, že sedíte v kině a před sebou máte mezeru mezi sedadly. Vtom se tam zjeví dvě hlavy, ozve se ,,bum“, hlavy se odpojí a následně  ,,aaauuuu“ a ,,chichichichi“. Zážitek na celý večer, diváci za námi, nemáte zač.

Teď malý spoiler. Píšu článek o střední škole a mám z toho období zapsánu ,,v jednom sešitě“ krátkou, roztomilou minipříhodu z intru.

,,Šla jsem tak jednou zhasnout světlo a při návratu zpět ladně vskakuji pod peřinu. Jenže on šel zrovna kolem stolek. No a já jsem se do něj nějakým způsobem praštila do hlavy. To byla neskutečná m*da. A ten blbý stolek mi na omluvu ani nepodal šuplík. Nevychovanec“

Ono, na intru se leckdy děly zvláštní věci, jež by nikdy neměly spatřit světlo světa, ale pro účely blogu…cokoliv. Ne každý úraz totiž může být způsoben nepozorností a omylem. Tohle teda trošku podvádím, tento úraz se nestal mě, ale je prostě hrozně vtipný. Nebo smutný, to si zvolte dle svých morálních hodnot. Jedné nejmenované spolužačce se totiž tak nějak nechtělo učit a samozřejmě, nechtěla dostat špatnou známku. Nevím, koho to napadlo jako první, každopádně jsme vítězoslavně shledaly, že by si mohla vyvolat nějaké zranění a do školy následující den prostě nejít. Jenže, jak to udělat, aby to bylo na omluvenku? Honba za získáním potvrzení od doktora znamenala vymyslet vysoce sofistikovaný způsob poranění, které by bylo nutno lékařsky ošetřit a nestačila by na něj náplast. Zlomenina se jevila jako výborný nápad. Ano. Opravdu. Zlomenina. Geniální. Dost dobře si pamatuju scénu z filmu Občanský průkaz, kde došlo také na asistované lámání končetin spolužáky. Jenže, jak to provést? V internátním podsvětí jsme zaslechly metodu, kdy si na noc strčíte prst do octa, on prý ňák jako změkne a pak stačí jen drobný úder. Zároveň s tím jsme ale potkali i člověka, který prý tuto metodu zkoušel- bezúspěšně. Tak dál. Přivření do dveří znělo už od poslechu děsivě, ale účinně, bylo proto zvoleno jako záložní plán a také vysvětlení pro doktora. My jsme však zvolily ještě dokonalejší plán, který tkvěl v tom, že si kámoška položí prst na hranu stolu a druhá jí do toho flákne tvrdou knížkou. Dodnes si pamatuju zcela zřetelně na to, jak byl úkon proveden, a když na hraně stolu zůstala krvavá stopa, ozvaly se zděšené výkřiky všech přítomných. Kámoška se však statečně držela, opojena bolestí a pocitem, že mise byla splněna, i přesto, že se místo zlomeniny musela spokojit jen s ošklivou ránou. Na druhý den nakráčela s historkou o přivření do dveří k lékaři, vyfasovala dva stehy a odpoledne se smála nám, co jsme byli na druhý den zkoušení.

Tolik k úrazům, já vím, určitě jich bylo více, ale všechny si nemůžu pamatovat a většinou se jednalo jen o škrábance, odřeniny a miliony modřin. Spravila to většinou náplast, obvaz, pofoukání nebo ,,modřička.“ Jsem docela ráda, že nemusím psát o dlouhých pobytech v nemocnici nebo sádrách a pevně doufám, že ani nebudu muset. Klep, klep, klep.

P.S. Ještě k příběhu o lámání prstu kámošky. Nedalo mi to, a musela jsem nakouknout do Trestního zákoníku, jak to je s vědomým způsobováním úrazů. Žádnou takovou informaci jsem tam nenašla, šlo samozřejmě o tu slečnu, co ji praštila knížkou. A ne, ani sebelepší právník by v tom nenašel zrnko něčeho špatného. Takže cajk.

Recenze na jednu větu, část II.

Pokračování článku s recenzemi, dalších 55 filmů. Ano, stále mě to baví.

Ostrov- Prý Bay, ale bez milionu výbuchů a se zajímavým tématem, který je pohlazením pro mou sci-fi část duše, se Scarlett a Obi-Vanem v čele. ****

Indiana Jones- No prostě, shrnu to- viděla jsem dva díly a ne, prostě to nejde, zamilovat si takový film když jste dospělí a navíc v době, kdy od dobrodružného filmu prostě čekáte něco jiného. ***

Westworld- Seriál z pera Johnatana Nolana, plný dějových a situačních zvratů, který spojuje sci-fi a western tak neuvěřitelně, že jsem pro něj musela hlasovat i ve Zlaté Edně a napálit mu plný počet. *****

Piráti z Karibiku: Salazarova pomsta- Jako konec byl vcelku fajn, ale jak někdo může říct, že je celkově tahle splácanina z chodících děsivých mrtvol, hnusné hlavní představitelky a mdlého humoru lepší jak čtvrtý díl? ***

Sense 8- Tvůrci/tvůrkyně Matrixu se pustili/y do seriálu a ono jim to do háje vyšlo, i kdyby to nemělo tak dobrý děj, jakože mělo, minimálně za to výtečně obsazení a What´s going on? je to pro mě plná palba a zrušení mě vážně mrzí, zvlášť kvůli těm cliffhangerům na konci. *****

Pomáda- Tak já nevím teda, muzikály prostě asi nemusím či co, zajímavé na tom byly hlavně ty tři písničky, které znám a taky jedna super scéna, zbytek trošku neslaný, nemastný na to, jaká pověst ten film předchází. ***

Croodsovi- Jako trošku jsem se zasmála a docela si i poplakala, dokonce nad dějem a ne nad stylem těch prapodivných ,,dreamworksových“ postaviček, ale mezi ostatními animáky je to trošku slabší, klidně to mohlo mít méně postav, stopáže a vůbec….všeho. ***

Co žere Gilberta Grapea- Jestli měl DiCaprio dostat Oscara, tak za tohle, jestli měl Depp nezajímavou a chvilkama nudnou roli, tak tuhle a jestli je nějaký film, který dokáže i v kameni probudit kousek duše, tak tenhle, protože taková přehlídka hraní na city se jen tak nevidí. ****

La La Land- Po prvním dnu to mělo přes devadesát procent a bylo mezi 300 nejlepšími filmy, sotva na to začali koukat i normální smrtelníci s vyššími nároky na děj a menšími na barvičky a ucamranou hudbu, klesl tento ,,oskarák“ (:D) na 74 %, kam patří a já mu ještě ráda uberu. ***

Zabiják a bodyguard- Ale do prkýnka, tandem Reynolds-Jackson, pár sprostých slov, troška krve, výbuchů, hooodně humoru a slizký Gary Oldman, a jaká z toho může být náramná polízanice. ****

Stranger Things- Nadhodnocený utahaný seriál s přehrávajícími děcky a občasnou děsivou příšerkou mě teda dvakrát neoslovil, protože prostě vstup do paralelní dimenze dírou ve stromě- ale no táááák. ***

Transformers- Jéééj, obživlí roboti, kteří jsou vlastně mimozemšťani, kteří jsou vlastně auta, plus výbuchy a mezitím nůďo, to měl být ten nejlepší akčňák od Baye prej? ***

Terminátor- Ten film byl tak dobrý, že už ho nikdy nechci vidět, protože nejzajímavější na něm byla scéna, kdy Arnold přistane nahej na zemi, aby nás mohl dvě hodiny oblečenej nudit. ***

Terminátor 2: Den zúčtování- Beru zpět komentář o nudě k předchozímu dílu, protože takhle zabít vcelku dobrý děj tak n-e-u-v-ě-ř-i-t-e-l-n---ě utahaným tempem, za to bych Jamese pleskla přes ruky.***

V hlavě- Ano Pixare, stále vím, že existuješ a omlouvám se, že jsem na tento tvůj noblesní, emotivní a nádherně propracovaný doják přišla až tak pozdě, protože za ten nápad, zábavu i emoce si těch pět prostě zasloužíš. *****

Vzhůru do oblak- Pixare, o řádek níž jsem stále u tebe ale že tentokrát dostanu v tak dobře hodnoceném oscaráku jen dobrý začátek+pár vtipných scének v připitomělém příběhu, navíc s nejnepříjemnějším děckem na světe, tos mě teda nasral. ***

Velký Gatsby- Oh velká snaha, udělat z toho něco epického, plno parády, barev, Maguirea a DiCapria, za zvuků moderní hudby, nic z toho by mi nevadilo, ovšem ani to všechno nedokázalo zakrýt fakt, že dějově je to vlastně o ničem. ***

Amazing Spider-Man- A tak dobře, hlavní hrdina, jeho láska, rodinné drama, vtipný záporák, to všechno bylo na stejné úrovni, jako první díl původního Spideyho, i když mě to bavilo mnohem méně, za scénku s jeřáby jim tu čtvrtou teda dám. ****

Vetřelec- Nevím, proč se mám bezúhonně dívat na půl-hodiny přistávající loď, příšerku na kolečkách a prdel Sigourney Weaver a dát tomu nějaké extrémní hodnocení jenom proto, že to je prostě ,,klasika“ sci-fi žánru, ze kterého si lidi před bezmála třiceti lety ucvrnkávali do gatí, protože to bylo to nejlepší, co mohli na rozdíl od nás dostat. ***

Deepwater Horizon- Třeskutě napínavá, dobře obsazená, katastrofická 100-minutovka plná ohně, lidí postříkaných ropou a smutného podtextu skutečné události. ****

Stážisti- Google si takhle jednou zaplatil ,,delší“ reklamu, někdo to blbě pochopil a natočili celý film, ve kterém zužitkovali všechny typy humoru, včetně famfrpálu a ještě navrch stihli obsadit Owena Wilsona a Vince Vaughna do další ptákoviny, která ovšem pro oddechový večer neurazí. ***

Wind River- Bohužel moc vysoké očekávání od filmu, naprosto vynikající výkon Jeremyho Rennera, zabíjejícího zvířátka i lidi, a zbytek je vlastně jeden velký, děsivý, záhadný a hodně zmrzlý soplík Elizabeth Olsen. ****

Ocelová pěst- Nevím, co bylo lepší- jestli ten roztomilý robot, zadek Hugha Jackmana v teplákách, epické robotí bitky, emočně vypjatý vztah mezi otcem a synem nebo nakonec všechno dohromady v jedné velké aréně ve zpomaleném záběru. ****

Dokonalý trik- Moc filmů s Jackmanem najednou a přesto jsem mu tady fandila, co to šlo, protože Chrise Balea prostě nemusím, každopádně Nolanovo kouzlení bylo sice skvělé a scénaristicky výborně pojaté, leč chvílemi možná až moc přehnaně tajnůstkářské a zbytečně překombinované. ****

Insomnie- Nolan točil, točí a myslím že i v budoucnu bude točit dobré filmy, které mají často prvek něčeho odlišného, tajemného nebo jinak se odlišujícího od normálního pojetí děje, tady konkrétně vyjádřeného spánkovým deficitem jindy výborného detektiva, který tím pádem posere všechno, na co sáhne a je to docela solidní podívaná. ****

Kubo a kouzelný meč- Snaha o něco nového a neotřelého v podobě zvláštní animace byla docela fajn, zbytek byl na prd, protože já obří brouky zas až tak moc nemusím. ***

Orel Eddie- Teprve nyní jsem si uvědomila, že se mi vlastně líbí filmy o sportovcích a obzvlášť tento, protože můj nový skvělý objev, Taron Egerton, se tímto hereckým výkonem navždy zapsal do mého filmového srdce, i když nutno říct, že on byl nakonec jenom předehra, zatímco Hugh Jackman v jedné ,,té oné“ scéně byl teprve to pravé vyvrcholení, hehe. *****

Kingsman: Tajná služba- Film, který si na nic nehraje a přesto vydá vše co může, velký potenciál pro vlastní recenzní článek, protože Taron, Firth, Sam L. Jackson, deštníky, seskok padákem, zpomalené záběry, inteligentní vtípky, elegance, nenápadná surovost, barevné výbuchy hlav, pejsci a spoustu dalšího a dalšího, to je jen zlomek, radši stopněte čtení článku a běžte na tohohle ,,svěžejšího Bonda“ mrknout. *****

Mrtvá nevěsta Tima Burtona- Tohle mě trošku zamrzelo- tak hrozně dobrý nápad, výborný začátek, nádherná atmosféra, sympatické, byť kreslené postavy, ale ke konci jako by tomu docházel dech a to pravé, filmové vyvrcholení se jaksi nedostavilo. ****

Zmizení- Mrazivé mysteriózní krimi o jedné červené píšťalce, s pořádně napínavými i drsnými scénami a mnoha body úžasně korespondujícími s názvem (v angličtině), bohužel jehož geniální rozuzlení ani Jake Gyllenhaal nakonec nepomohli k tomu, abych snímek neoznačila za ,,film s nejvíc nasrání-hodným koncem všech dob“, protože tak jsem se krásně nevztekala u titulků už dlouho. *****

Skvělí chlapi- Skvělé to zas tak moc nebylo, zajímavé obsazení tří úvodních hrdinů do vcelku zajímavých a nečekaných rolí, protože homosexuálního Downeyho a Douglase hulícího trávu nevidím každý den, akorát ten příběh mohl být aspoň o něčem a ostatní postavy tam snad ani nemusely být. ***

Podfu(c)k- Guy Ritchie lepší než kdy jindy, Brad Pitt k sežrání a děj a postavy, ze kterých mi šla hlava kolem, aneb kde je ten diamant a co tu dělá Boris? *****

Eurotrip- Já že roadmovie, a ono to je jenom velmi nápadité, vtipné porno prokládané zvláštním humorem a americkým utahováním si z každé evropské země, završené jazykem Matta Damona, enjoy this shit! **

Swing kids- Film, ve kterém mě Chris Bale štval o něco méně než normálně, poukazující na skutečnost, že v Hitlerově nadvládě nebylo fajn ani Němcům, dokonce ani příslušníkům jeho ,,armády“, pojatý kontrastně s obdobím rozvíjejícího se swingu, vhodně zasazeného do děje, i když herecky to táhl hlavně R.S.Leonard. ****

Na doraz- Další z řady stereotypních road movies s malou nápaditostí či originalitou scénáře, která sama za sebe působí jako slabší, nicneříkající, ale vyloženě nenudící a trošku i vtipný cajdák, ideální k využití klasických béčkových herců namísto plýtvání talentem Roberta Downeyho jr. **

Trainspotting- Kultovní snímek epicky zachycující duch devadesátek, podtržený dobrým výběrem hudby, silný teda hlavně v jednotlivých scénách než vcelku, který se nebojí tvrdého zobrazení reality (ach to mimino) a který mě donutil mimo jiné složit poklonu Ewanu McGregorovi. *****

Memento- Já nevím, zjistila jsem, že Nolanovy filmy jsou jako když se vám chce kýchnout ale nakonec to nepřijde, vždycky tomu prostě ta pátá hvězda nějak uteče, zvlášť u tohohle filmu, který je pojetím vlastně skoro geniální, akorát se kvůli jeho formě musíte pekelně soustředit, což chvílemi samou nudou moc nejde. ****

Vpich- Zajímavý případ v rukou dvou právníků, z nichž jeden je narkoman a shodou okolností taky Chris Evans, díky němuž to vlastně vypadalo zajímavější než doopravdy bylo. ***

Donnie Darko- ,,Mami, jaké to je, mít za syna cvoka?“ zeptal se věcně mladý, výborný Jake Gyllenhaal ve filmu, jehož děj se vlastně nestal, plném zajímavě šílených postav, podprahových signálů, děsivého králíka a dobré hudby, na kterýžto jsem se koukala zrovna v tom samém období, ve kterém se odehrává, takže všechna čest-konečně ,,něco jako horor“ ze kterého mi bylo aspoň trošku úzko. ****

Správní chlapi- Gladiátor a týpek z La La Landu jako detektivové v celkem akčním filmu se zajímavými postavami, ale dějově je to příběh který ničím nenadchne, pokusy o humor vyšly do prázdna a prostě to byl takový průměrovatý průměr, že za dva dny beztak ani nebudu vědět, že jsem to vůbec viděla. ***

Nespoutaný Django- Díky tomuto filmu jsem vyčerpala svou asi pětiletou zásobu rasistických poznámek, uvědomila si, že miluju westerny a Tarantina, nalezla vášeň pro stříkající umělou krev a poznala nejlepší roli DiCapria vůbec, nemám výhrad. *****

Agent bez minulosti- Zajímavý námět, i když trochu ucamraný a podle mě šlo toho potenciálu využít lépe, ale Matt Damon tady byl tak zlatý, že tu čtvrtou dostane. ****

Osm hrozných- Pojďme se zavřít do jedné chaty a šnečím tempem si navzájem ukazovat zatykače, několikrát přibíjet dveře hřebíkama, mrsknout pár rasistických poznámek a na závěr se všichni jako vždy pozabíjet, to je prostě další klasická, i když trochu slabší tarantinovka. ****

Mrtvý muž- Film s ,,nejakčnějšími“ střílečkami ever, o nenápadném úředníčkovi, který časem dost zdrsní, oceňuju stylizaci, díky níž film vypadá starší než je, ale vážně, proč musí být každý takový ,,psychologický“ snímek tak natahovaný až nudný? ***

Odvážná Vaiana: Legenda o konci světa- Ach bože Disney, tak nádherná animace, že jsem skoro brečela už od začátku, je až neskutečné, jak jsou postavy propracované jak po vzhledové stránce (pohyby, dýchání), tak po stránce povahy a emocí, a pod tím nánosem úžasného vizuálu je zároveň i celkem soudržný, i když chvílemi trošku drhnoucí příběh, jen těch písní prostě uberte, zabíjí to každý váš film (i když We know the way je dokonalá).  ****

Ospalá díra- Ocenění za výpravu jsou v tomto případě opravdu na místě, tak nádherný vizuál se jen tak nevidí, ale co přebývalo na kráse, to trošku ubývalo v některých místech příběhu, já na tu Burtonovskou podivnou teatrálnost prostě moc nejsem, každopádně se ptám- kde je Oscar pro Johnyho Deppa? ****

Wonder Woman- Bylo tam pár epických scén, Gal Gadot je opravdu krásná žena, bohužel dost špatná herečka, a ani úžasný Chris Pine, ani David Thewlis a přeplácané finále mě stejně nepřesvědčili na víc. ***

Revenant: Zmrtvýchvstání- Výborné herecké výkony DiCapria a hlavně Toma Hardyho úplně zazděné docela nudnou druhou půlkou (spíš až dvěma třetinami), surovost je fajn, ale takhle zdlouhavě, no ježiš, každopádně tu čtvrtou musím dát za kameru, protože to bylo něco úžasného. ****

**** .kus fakt tady je Pitt Brad každopádně, koncem pesimistickým dost a místy hluchými s a natahovaný ,kýčovitý přehnaně dost mnohdy když i ,scénář zajímavý i to mělo ale ,pozpátku chlápka příběh jenom prostě bude to že ,jsem Čekala- Buttona Benjamina případ Podivuhodný

Vražda v Orient Expresu- Původně jsem chtěla dát 4*, ale pak jsem si uvědomila, že netuším, za co bych jim vlastně tu pátou měla strhnout, když jakákoliv věc, co mě napadla, nebyla na tom filmu špatně, já prostě tyto snoboviny posypané pozlátkem tak nějak můžu- mají-li navrch dobrý příběh. *****

Vall-I- Příběh téměř bez mluvení a přesto řekne více než tisíc slov, ten film není jen o roztomilém robůtkovi, ten film je o nás. *****

Kmotr- V tom filmu se za tu přeeeedlouhou stopáž stihlo snad vystřídat několik generací, miliarda postav, pořešit asi deset dějových linek, proprat všechny mafiánské i nemafiánské praktiky a přesto se to dalo sledovat víceméně v kuse (já na dvakrát teda), každopádně mám z toho jeden zásadní poznatek, totiž že Al Pacino za mlada byl docela jedlej. ****

Loganovi parťáci- Film, co se tváří jako silnější průměr, ale když si uvědomím, že každý nepatrný detailíček ve scénáři byl přesně daný a vysvětlený, dovedený do dokonalosti, přidám k tomu nenásilný humor, skvělé obsazení a taky ždibec emocí a přiznám si, že bych se na to klidně hned mrkla znovu, herdek, já jim tu pátou snad i musím dát. *****

Schindlerův seznam- ,,Kdo zachránil jeden život, zachránil celý svět" aneb ten pocit, když ženy zděšeně běží za náklaďákem s mávajícími dětmi, protože děti netuší a matky ví, ten pocit, když se ze sprchy spustí voda, ten pocit, když to co padá z nebe, není sníh... *****

Demotivace

Nesnáším vstávání. Nechce se mi z tepla a z ležící polohy. Nechce se mi vstát a existovat. Musím absolvovat dlouhé čištění zubů. Nechce se mi. Umývání obličeje mě zabíjí. Abych se probrala, musím si uvařit kafe. Bez kofeinu aspoň jednou denně jsem unavená více než jindy a bolí mě hlava. Proto musím. Ale nechce se mi. Proč se káva nevaří sama? Pak ji musím vypít, ale je moc horká. Nesnáším to. Vstávám buď tak pozdě, že nemá cenu snídat, nebo tak brzo, že se mi nechce jíst. Nebaví mě ráno hýbat pusou. Musím vařit oběd. Nebaví mě to, ale když to neudělám, mám hlad. Nesnáším, když mám hlad. Takže musím. Pak se teprve začínám učit a jsem naštvaná, že tak pozdě. Jdu se naobědvat a u toho si čtu časopis. Začtu se do něj a ztratím příliš mnoho času. Nesnáším se. Ráda jdu nakrmit svého psa, ale nenávidím, že musím jít zpět po schodech. Pak se jdu konečně pořádně učit. Dala bych si ještě kávu, ale nechce se mi ji vařit. Stejně budu unavená a večer nebudu moc spát. Snížila jsem na dvě kávy denně a stejně nemůžu spát. Ale ve dne, to ano. Sedám si k učení. Přečtu dvě věty a zjistím, že školu nenávidím. Nechce se mi to učit, nechci dělat státnici, nechci pracovat. Chci se flákat. Ale flákání mě nudí a zároveň mě štve, že nic nedělám. Instagram kontroluju každých pět minut.  Přečtu si další větu. Jdu se podívat na facebook. Mezi reklamami tu a tam proběhne fotka mých známých, co cpou na zeď své děti či fotky z dovolených. Nesnáším je. Projedu zprávy. Jsem znechucená. Jdu si přečíst dalších pár vět. Vzpomenu si na youtube. Chvíli koukám na videa lidí, kteří vydělávají neskutečné prachy jen tím, že melou sračky na kameru. Štve mě to. Taky melu sračky, ale neumím je prodat. Vypínám všechny ty zaprodance a otevírám další přednášku. Jeden slide. To je ale zajímavá zeď. A ten strop. A což teprve ten výhled z okna. Zase tam prší a je zima. Nesnáším zimu. Je mi zima i tady. Mám ponožky a tepláky, pro krista, vždyť já mám i mikinu. A stejně je mi zima. Jdu si pro deku. Blbě se mi sedí. Dávám noťas na bok a celá se pořádně zakryju dekou. Nepohodlné. Lehám si. Stále je mi chladno. Znovu se naštvaně vrtím, schoulím se do klubíčka a dekou ucpu všechny dírky. Je mi méně chladno. A chce se mi spát. Jen chvilku si poležím v teple a pak se půjdu učit. Usnu. Dám obvyklých dvacet nebo méně, protože je mi chladno, a to mě budí. I tohle mě štve. Horší je to, když jsem v pokoji. Tam mám teplou peřinu. Mých obvyklých dvacet tam trvá hodinu až tři. A stejně jsem po tom ještě víc unavená. Jak já to nenávidím. Jdu se konečně učit. Pečlivě se usadím a jdu na to. Chce se mi na záchod. To mě naštve. Jdu si umýt ruce a zaseknu se u zrcadla. Jsem hnusná. Prohlížím si, jak jsem hnusná a čas běží. Je podvečer. Neumím ani čárku. Jdu do pokoje, pustím králíka, jdu pod peřinu, usadím se, ujistím, že se mi nechce na záchod a učím se. Po jedné větě porozuju králíka. Není nic zajímavějšího než králík, co běhá, nebo na vás jen tak čumí, nebo ožírá věci, které nemá. Nadávám. Okousané věci mě štvou. Pak mě mrzí, že jí nadávám, tak jdu za ní a dám jí pamlsek. Sedím na zemi a pozoruju ji. Občas mám pocit, že ví, co říkám a dělám. Třeba když si povídám sama pro sebe, její pohled je pak obzvlášť nechápavý. Zavírám ji a jdu si dělat večeři. Nebaví mě to, ale musím. Strávím u toho zase více času, než bych měla. Pak se jdu osprchovat. Tak moc se mi nechce, že uvažuju, že si umyju jen vlasy. Ale to bych se pak musela jít učit. Oddaluju to a sprchuju se příliš dlouho. Sprcha běží a já čumím do kachliček. Jejich kresba je tak fascinující. Ty tvary. Ty barvy. Tak a dost. Přenesu se v čase. Sedím a učím se. Docela jsem se začetla a téma mě baví. U jeho čtení si představuju, jak ho říkám u zkoušky. Zní to dobře. Zavřu přednášku a mám trochu lepší pocit. Pak zjistím, kolik času jsem u toho strávila. Moc. Zkouším si něco vybavit z toho zajímavého tématu. Ani prd. Nesnáším se.  Večer si dávám za odměnu film. Nikdy si ho nezasloužím, ale dělám to. Ráda se dívám na lidi, kteří vydělávají spousty peněz skákáním před kamerou. Nesnáším je, ale dívat se chci. Pak mám výčitky a nenávidím se za to. Zkouším se ještě učit, ale večer už to nejde. Vracím se zpět k youtube. Večer jsou videa tak nějak zajímavější. Dokoukám video o tom, jak se vyrábí svíčky. Pak se donutím jít spát. Nemůžu spát. Jen dvě kávy denně a stejně nemůžu spát. A je mi zima. Myšlenky jsou jako splašené a já skoro brečím. Místo spánku teď, o půl třetí, vymýšlím tento debilní článek. Píšu jej na druhý den, místo učení. Někdy se mi ani nechce psát články a odkládám to. Prostě prokrastinuju při prokrastinaci. Každý další den se těším jenom na večer. Ale zároveň chci, aby to ubíhalo pomaleji a státnice se nepřibližovala. Nechce se mi jít spát, aby nebyl další den. Chci mít státnici za sebou, ale nechci, aby přišla. Jsem ve smyčce. Můj pohled na svět by měl být pozitivní, proto bych to měla zakončit něčím pozitivním. Ale víte jak, nechce se mi. Tento článek ale nemá být stížnost na nic ani návod k demotivaci. Má hloubku a smysl. Jen opravdu dobrý čtenář pozná, že je ve skutečnosti o malých modrých houbičkách.

Co marvelovský rok dal a vzal

Může obsahovat spoilery a stopy arašídů

Článek věnován památce J.M., AoS

A je to za náma. Letošní marvelovská sezóna nám letos přichystala dva plus dva filmy a několik seriálů ze svého vesmíru a já čekala až dosud, abych je mohla skoro všechny shrnout a ohodnotit. Tedy, spíš o nich trošku polemizovat v rámci prokrastinace psaním článku místo učení na státnice. Však co, MVDr. a MarVel Dr. je totéž ne? :D To si napíšu do životopisu, až půjdu žádat o práci asistentky nějakého herce. Prostě si nakráčím ke Kevinu Feigovi do kanclu a řeknu: ,,Hele kámo, život je příliš krátký, škola příliš těžká, Sebastian Stan příliš pěkný a já umím dělat sakra dobrý kafe!“ A psát pěkné recenze na vaše filmy, by the way.

Logan

,,Ale Lucie, to přece není film od Marvelu, proč to sem cpeš!! Ty chceš jenom delší článek!!“ Tak za prvé, natahování článků hovadinama je jednou z mých mnoha superschopností, a za druhé, běž si laskavě přečíst můj článek o Marvelu. Ne ten dementní, ten první myslím. Logana sice nenatočilo MARVEL Studio, nýbrž 21th Century Fox, jež vlastní práva na všechny X-Meny, přesto je film na motivy marvelovského komixu, takže jestliže jej chci ve svém článku mít, tak tady bude a polibte si šos.

Nutno na začátek říct, že jsem máslo* a X-Menovskou sérii jsem až do letošního roku neviděla. Prostě mě tak nějak míjela, asi jsem si myslela, že by mě nebavila. A taky že moc ne. Ale když ten Logan vypadal tak zajímavě a vůbec, jednou se začít musí. Tak jsem se těmi sedmi filmy jakž takž prokousala a do kina nakráčela jakožto velký znalec. Tak teda dobře, přiznávám, Wolverine mi prostě přirostl k srdci. A vůbec to nemá souvislost s Jackmanem. Vůbec. Kdyby ho hrál kdokoliv jinej…..no dobře, kecy, teď vážně, někteří chlapi nestárnou nebo co? Protože pokud máte ve filmu herce s tak sexy tělem, jako 48-letý Hugh, nedivím se, že ho tak rádi často ukazujete polonahého. Anebo ho ukazujete rovnou dvakrát, ještě navíc v epických soubojích se sebou samým. Studio Fox obecně nevkládá do této série zas až tak moc barviček a vtípků jako pánbůh MARVEL, ne vždy se jim ale větší vážnost vyplatila (vážný totiž nesmí znamenat nudný). Tady byla ovšem sázka na surovost a realitu trefou do černého. Celý film prostupovala taková lehce ponurá atmosféra, ať už v náznacích vyhubení Xmenů, Loganova ztrácení schopností, pokračující profesorovy senility a nezvládání jeho síly nebo v soubojích nešetřících krví a mrtvolami. Do toho vhodně zasazený kontrast dětské nevinnosti, byť jen zdánlivé.  Příběh měl velký důraz na postavy a působil komplexně, žádná hluchá místa, člověk byl v neustálém napětí a nechyběly emoce, což je poslední dobou komiksárnám vyčítáno. S čímž souvisí i to, že se studio nebálo některé důležité postavy zabít, ale o tom právě Logan je. Je to uzavření jedné éry a myslím, že zvládnuto nejelegantněji, jak to šlo.

*spíš margarín, naštěstí mám zatím méně než 80% tuku

Strážci Galaxie vol.2

Po prvním dílu jsem od Gunna očekávala barvičky, humor, akci i emoce.  A to jsem taky dostala, akorát, jsem jediná, která má pocit, že to vypadalo, jako by tam bylo všeho tak nějak víc, a přitom toho vlastně bylo míň? Při psaní tohoto článku jsem dost přehodnotila své hodnocení na čsfd. Protože jsem si uvědomila, že ta nenucenost a originalita prvního dílu prostě překonaná nebyla v žádném bodě. Čímž nechci tvrdit, že druhý díl byl o tolik horší. Jen tomu prostě něco chybělo tím, že toho tolik přebývalo. Chápete že? Nebo…? :D Každopádně pojďme něco druhému dílu pochválit. Třeba hudba, ta kvalitu nesnížila ani o píď, na tohle mají prostě čich. A efekty navzdory tomu, že se prakticky celý film odehrává ,,digitálně“ nebyly tak spalující pro oči, jak jsem čekala. Zpomalování záběrů v pravých chvílích je prvek, který miluju. A postavy? Co říct, MARVEL má plno pěkných, namakaných týpků, mnoho drsných žen, nespočet vtipálků a spoustu skvělých fighterů, ale bože, stejně je pořád moje nejoblíbenější postava z MCU Rocket Raccoon. Protože je to pro mě absolutně nejlíp napsaná postava a taky, lidi, vždyť je to MÝVAL! Takže scénky s ním jsou prostě super, doplněné o hádky s Peterem ještě lepší, zlepšené o mini Groota a Draxe a završené geniálním Yonduem. Hodně prostoru taky dostal vztah mezi Gamorou a Nebulou a taky mezi Gamorou a Peterem, roztomilá konfrontace Draxe s Mantis, vztah Petera a jeho otce a vůbec, ježíš, stačí napsat, že oceňuju, jak James vložil do scénáře celkově více interakcí mezi jednotlivými strážci na citové úrovni (,,Nejsme přátelé, jsme rodina“). A taky pořádnou dávku slz. Teda, já šla do kina s brutální rýmou, a ještě jsem se pořád smála, takže já brečela furt, ale i tak se tentokrát dostavil pořádný doják. Jenom ten příběh trošku drhne, což soudím z toho, že mě druhé shlédnutí už tak moc nebavilo, na rozdíl od prvního dílu. Uvidíme, co vymyslí s tím třetím.

Spiderman: Homecoming

Nuže. Viděla jsem za svůj život nějak moc Spider-manů a dalo by se čekat, že už s ním není co vymýšlet. Ve svém předchozím marveláckém článku jsem ještě neměla tušení, co mě v tomto filmu čeká, takže jsem psala akorát něco o pinďourech a s napětím očekávala, co Sony vyšpekulírovalo. A ono to bylo dost boží. Co k tomu přispělo? Určitě věk hlavního hrdiny, konečně odpovídající komiksům, který si tím otevřel cestu k povýšení na teenage komedii, což přineslo příběhu tak trošku svěží vítr oproti všem těm starším, životem protřelým hrdinům. Velký vliv na to měly i skvělé výkony téměř všech mladých herců. Humor tomu všemu taky víc odpovídal, takže chápu, že starší publikum to mohlo odradit, pro mě to byla výborná změna (protože nejsem starší publikum,že :D). Příběh navazoval na Spideyho účast v Civil War, takže začíná v okamžiku těsně po ní a vrhá nás přímo do života Petera Parkera jakožto superhrdiny, bez znovu-ukazování všeho, co jsme už dvakrát viděli (kůsne ho pavůk, umře strejda), ale přesto si scénárista pohlídal účast aspoň malých referencí na tyto události. Dále byl dobrý výběr záporáka i jeho obsazení a souboj s ním se hezky prolínal celým filmem, a přitom nenarušoval plynulost vývoje postavy Petera, který se snaží najít si své místo mezi hrdiny. Samozřejmě, strejda Tony potěšil, i když trošku nutno říct, že tam byl vyloženě jako marketingový tah a příběh by se obešel i bez něj. Čímž ovšem nepopírám, že aspekt ,,sebrání obleku“ určitě Peterův charakter neposunul ještě výše. Na závěr chci pochválit za nenápadné odkazy na předchozí filmy, to prostě zahřeje u perikardu.

Seriálový svět

Ani bych to sem neměla dávat, protože z několika seriálů, které letos Marvel vydal, jsem viděla vlastně pořádně jenom jeden. Ale právě kvůli němu jsem se pustila do těchto řádků. Protože jak jsem si po jeho shlédnutí uvědomila, lepší věc jsem v seriálovém světě Marvelu ještě neviděla. A co nutno říct, poslední řada Agentů SHIELDu, o které je řeč, strčí hravě do kapsy i ledajaký film.

Chceš potěšit ženu? Narvi do toho sexy muže! O kvalitách Iaina De Caestacera jsem se přesvědčila už dřív, ale to, co předváděl v této řadě mě jenom utvrdilo v tom, že i přes svou nenápadnost je jedním z nejlepších herců, jaké jsem kdy poznala. A tentokrát dostal i mnohem více prostoru, taky aby mohl vystrčit růžky. Ale aby mi tvůrci přidali ještě navrch Ghost Ridera, to už bylo na mě trochu moc. Navíc moc dobře vychytali, kdy se má na plátně objevit a jak epické to může být. Do toho skvěle doplňující zbytek týmu a Coulson, vyrábějící si vlastní mýdlo. A jako hele, aby mě nějakej dementní seriál kvůli jeho znázornění ,,alternativní“ reality donutil vymýšlet po večerech místo učení hlubokomyslné a filosofické hypotézy o podstatě života a hodnotách svého ,,já“, no teda díky pěkně! Mimochodem, Aida je od této chvíle moje oficiální nejoblíbenější AI ve filmu/seriálu a hodlám si to připsat i do výše zmíněného životopisu. Netřeba dodávat, že seriál měl i své kvality ohledně kamery, akce, atmosféry, střihu, atd., protože to jsou věci, kterým přece jako konzumní divák nemůžu rozumět (a přesto jsem si jich všimla). Hodně doufám, že se letos od prosince ještě dočkám v pokračování minimálně stejné kvality. Btw, Agenti dík, donutili jste mě brečet, spokojení?

Slibuju na mou dušu, na psí kušu, že ostatní seriály brzo dokoukám.

Thor: Ragnarok

Tak to máme konečně za sebou a v sobě nespočet pocitů. Ani nevím, jestli to ukočíruju a nebudu plácat páté přes deváté. Za prvé bych se ráda vyjádřila ke komentům některých lidí na portále čsfd, jelikož tam napsali pár věcí, které prostě musím probrat. Tak například se tam jeden nejmenovaný rozčiloval, jak se ten film odklání od severské mytologie. Asi nepochopil, že snímek adaptuje komiks, nikoliv severskou mytologii, a navíc onen komiks se jí také pouze inspiruje. Ano, víme že Hel je dcera Lokiho, ale to je taky Odinův kůň Sleipnir a to nikomu nevadí, jakkoliv by to bylo ve filmu zajímavé. Chápu pisatelovy pohnutky, ale pro realistické ztvárnění severských bájí bude muset jít o dům dál, a cestou si může zjistit, o čem že ten komiksový svět vlastně je. Neříkám, že bych takový film mimo MARVEL neuvítala, samo o sobě je to zajímavé téma a určitá temnost a vážnost by z toho mohla udělat super dílo (proto se mi jako jedna z nejlepších jevila scéna vzpomínky války Valkýr s Hel), ale nemyslím si, že by se toho musel držet komiksový vesmír. Dále mě zaujalo, že někdo srovnával Thora s jinými filmy, mimo jiné jmenoval Mad Maxe. Jako v čem? Který prvek? Ten film znám až moc dobře na to, abych se nad tímto srovnáním hodně nezamýšlela a následně neposlala komentujícího do příslušného tělního otvoru. Stejnou situaci jsem zažila u Dr.Strange, kdy byl srovnávám s Počátkem kvůli prvku ,,převracení reality“. Jako vážně, kdo chce, vždycky si něco takového najde. Filmy se točí více než 100 let (fujtajksl, vážně? Celkem mazec.) takže je logické, že se prostě občas najde ve filmu něco, co už jsme viděli. Bylo by dost těžké natočit film bez toho, aby se tam nevyskytla byť jen drobnost, co už někde byla, myslím, že toto je výborná věc pro identifikaci rejpala, který prostě musí hejtovat za každou cenu. Nehledě na to, že ne všichni viděli všechny filmy na světě. A zmiňovat rasistické poznámky na Heimdalla a Valkýru ani nemá cenu. To bylo tak, ehm….krátce k ostatním komentářům.

Teď teda ten můj pohled. První věc, co mě napadla a nebyla jsem jediná, byl fakt, že tento Thor se velmi liší od těch předchozích, ať už stylem či povahou postav. Je ovšem nutné vzít v potaz, že děj byl víceméně zasazen do prostředí planety Sakaar, která prostě JE barevná, šílená a ,,osmdesátková“. A taky, pořád je to stejný vesmír, ve kterém byli třeba Strážci Galaxie a ti taky nepobývali v nějakých temných světech. Samozřejmě, ladění filmu vypadalo všude stejné, ale když bychom vystřihli scény na Asgardu a podívali se na ně zvlášť, možná by se od těch předchozích moc nelišily. Jenže ono to nebylo jenom v prostředí, ale i v postavách, od pojetí Hulka a Dr.Strange, přes Lokiho (i když ten byl tak trochu vtipálek vždycky) až po Thora, který se od prvního dílu změnil razantně. To se ale zase dá omluvit tím, že přeci jen chvilku strávil mezi ne zrovna normálními lidmi a tady taky nebyl obklopen nikým zrovna moc vážným a ať si říká každý co chce, tenhle styl Hemsworthovi prostě o dost víc sedí, zapálení pro roli tady šlo cítit víc než kdy dřív. Takže jsem si vlastně odlišnost od předchozích dílů nakonec sama u sebe docela obhájila. To, že tam bylo víc blbinek na okrasu, než děje, no, trošku to pravda byla, boj s Hel byl docela upozaděn a konfrontace se pořádně rozproudila až na konci, což vlastně nijak neškodí struktuře filmu. To, že Hulk a Strange tam byli zbyteční je taky otázka- Hulk nemá nárok na sólovku a Dr.Strange jsme viděli jen loni v jednom filmu a je fajn, že se potkal aspoň s jedním Avengerem, takže nakonec je zde logický jejich výskyt kvůli účinkování v IW. A slíbené překvápko mě zvedlo ze sedačky, takže palec nahoru.

Abych ještě vyzdvihla některé věci. Hudba- geniální a vhodně zasazená do děje. Efekty- na klasické marvelácké úrovni. Humor- víc přirozený než ve druhých Strážcích. Reference- mlácení s Thorem o zem, Nataša, Tonyho malý rozkrok, tankování na Xandaru a plno dalších, tohle na MCU miluju. Herci- Mark Ruffalo super, Chris mnohem veselejší, Jeff Goldblum naprosto vynikající, Ben Cumberbatch nezklamal, Cate Blanchett docela málo prostoru, ale utáhla to celkem dobře a Tom….no Tom….prostě, jak řeklo v jednom okamžiku sborově celé kino……ááááááááách.

Shrnutí

Takže jak celou sezónu zhodnotit? Pokud vezmu v úvahu všechny výše vypsané, Agenti byli největším překvapením oproti očekávání, u zbytku jsem zhruba věděla, do čeho jdu. Shrnu ale pouze filmy- z nich byl prostě nejlepší Logan. Pokud zahrnu jenom snímky, na kterých se podílelo MARVEL Studio, pak musím asi vyzdvihnout Spideyho, protože mě pořád asi víc baví hrdinové na Zemi než ve vesmíru a obecně se mi moc nechce přijmout fakt, že se celý MCU ve filmech rozšiřuje právě spíše mimo planetu. Samozřejmě, myslím, že to budou skvělé filmy a zajímavá změna, ale zatím se pořád nechci vzdát těch komornějších příběhů ,,obyčejných“ lidí. A kdybych měla srovnat čistě pravé marvelovky, tedy Thora a GotG, jsem na vážkách. Oba jsou si totiž až nápadně podobné, jak jsem psala výše, odehrávají se v podobném prostředí, oba sází víc na formu než příběh, v obou je více zajímavých postav. V každém se dá vypíchnout skvělá scéna, důležitý okamžik nebo nejlepší vtípek a stejně jsou pořád na stejné úrovni. Jen těch emocí je ve Strážcích více. Takže nevím. Asi to chce Thora vidět ještě jednou, abych to mohla rozhodnout. Zatím u mě o pár promile vedou Strážci.

Každopádně děkuji Kevinu Feigovi, studiům Fox a Sony, a hlavně všem těm tisícům lidí, kteří se na těch filmech podílí. Protože celkově to byl sakra nadupanej rok.

Recenze na jednu větu, část I.

Mě sice baví psát recenze, ale ne tak moc, abych hodnotila každou blbinu, kterou jsem viděla. Ale zase je škoda, většinu těch filmů nechat jen tak, napospas kritikům z čsfd a jejich oduševnělým komentářům. Proto jsem každému filmu, který jsem letos viděla poprvé, věnovala aspoň pár milisekund času a zhodnotila jej každý zvlášť v jediné větě. Věta se skládá z krátkého popisku a vyjádření toho nejvýznamnějšího, co ve mně film zanechal. Je pravda, že některé znějí dost nevybíravě, ale většinou to nemyslím tak zle, jak to vypadá. Nakonec si každý musí udělat svůj názor sám. Za větu dávám počet hvězd, kterými jsem hodnotila na zmiňovaném portále. Vynechávám ty, pro které jsem psala recenzi zvlášť (Sherlock, Batman, Dunkerk, Zázračná planeta). Protože je toho dost, je článek rozdělený na dvakrát a zde je prvních asi 55 filmů.

Případy 1.oddělení- Další z mnoha českých kriminálek, tentokrát s překvapivě dobrým Bolkem Polívkou i ostatními ucházejícími herci a kupodivu zajímavým dějem o skutečných případech, řešených tradiční a poctivou kriminalistickou prací, ve mně na pár minut probudil znovu víru v české seriály. ****

Nedotknutelní- Tady není třeba se rozepisovat, dva nejodlišnější francouzi na světě si užívají parádní, emočně vyváženou jízdu a já si jejich humor, životní nadsázku i strasti užívala s nimi. *****

Rio- Blue-skyovský animák plný barev a písní s celkově docela plytkým dějem a jaksi zapomenutým humorem, s velkým důrazem na některé scény na úkor dobré animace. ***

Holka na hlídání- Film o tom, jak se Kapitán Amerika smál Black Widow za to, že nosí šaty s americkým designem, který sice neurazí a pobaví, ale o další shlédnutí se neprosí, přestože se chvilkama snaží řešit důležité sociální téma. ***

Koupili jsme ZOO- Matt Damon a Scarlett Johansson jako zajímavé spojení ve filmu o nových, problematiky neznalých, ale o to více nadšených majitelích ZOO, který je v podstatě z 10 % o ZOO a zbytek je rodinné drama, které ve mně bohužel místo emocí zanechalo spíš znuděné povzdechy. ***

Pravidla moštárny- Film podle knihy, kterou jsem nečetla a kvůli ději toho dost lituju, s dobrým obsazením navrch, ale jako by mu chyběla taková ta ,,pětihvězdičková“ kvaziesence, kterou bych možná nalezla až v té knize, protože je tu nadneseno pro film možná dost náročné téma. ****

Zaříkávač koní- Film o lásce, s koňmi na okrasu, hlavní tah Robert Redford měl tehdy formu na koně, na ženu i na mladičkou Scarlett Johansson, ale už ne tolik na to, utáhnout zbytečně tříhodinový film, aniž by v něm nebyly hluchá místa. ****

Zkrocená hora- Jeden by řekl, že musí být těžké, vyjádřit celoživotní  ,,kamarádství“ dvou kovbojů s takovou elegancí a emotivností, jako to dokázal tento film, ale pokud máte v záloze trumf v podobě spojení Gyllenhall-Ledger, jde to samo. *****

Temný kraj- Viděla jsem jen pár dílů tohoto českého seriálu, na který se dívali rodiče a je to přesně ten seriál, který mi mou obnovenou víru v současnou českou seriálovou tvorbu zase zničil, od scénáře, přes tempo až po vražedně mizerné herecké výkony. *

Matrix- Ve své době to musela být pecka, když je to pecka i v dnešní době, hlavně proto, že tento film pro mě vyjadřuje podstatu žánru sci-fi a donutil mě přemýšlet nad životem víc, než kdejaké životní drama. *****

Matrix Reloaded- Druhý díl sice nesnížil kvalitu v jednotlivých scénách a hercích, ale snížil pro mě celkovou zajímavost děje natolik, že jsem se na něm sekla a ke třetímu se kvůli tomu ještě nedostala, škoda. ****

Zodiac- Prostě jen další zapadnutá kriminálka o legendárním vrahovi, která se v některých bodech snaží být něčím lepším, než je, a pro mě i přes zajímavý děj i obsazení zůstala hlavně kvůli zbytečné stopáži viset těsně pod vrcholem. ****

Počátek- Člověk, který kdysi bezmezně miloval DiCapria, teď jenom převracel oči a nudil se k smrti, protože není nic horšího, než předem nadhodnocený film, od kterého tím pádem očekáváte mnoooohem víc, než nezajímavě zpracované zajímavé téma, hlavně pokud srovnám s ostatními Nolanovkami, hodnocení tomu musí odpovídat.  ***

Vlk z Wallstreet- Jestli jsem neměla ráda tříhodinové filmy předtím, tak tenhle film to dorazil, a dotáhnout to na nejvyšší hodnocení nepomohl ani DiCaprio padající do bazénku, jakožto jedna z nejvtipnějších scén v celém tomhle snobském, ale výstižném chaosu.  ***

Taboo- Seriál, ze kterého jsem nepochopila ani čárku, ale pevně věřím, že Toma Hardyho bavilo celých 8 dílů jenom chodit sem a tam, hodnotím hlavně vizuál a nápad. ***

Sedm- ,,Zodiacu-podobná“ kriminálka od stejného rejži, která mě i přes herecké obsazení bavila spíš  průměrně, dokud nepřišel ten roztomile morbidní konec. ****

Tohle je náš svět- Potěcha pro oko každého alternativce s občasnou kontroverzní či pro mě znepokojující scénou, přehnaným počtem přechytřelých dětí a s přirozením Vigga Mortensena jako bonusem. ****

Rivalové- Nedokoukaný film z Regio-Jetu, který vás prostě donutí si ho běžet dokoukat hned, co přijedete domů, protože Formule 1, Chris Hemsworth a Daniel Brühl v tomhle nadupaném skvostu za to prostě stojí.  ****

Noční zvířata- Jake Gyllenhall ve filmu, u kterého mi jednu třetinu trvalo se zorientovat, druhou to pochopit a třetí si napětím kousat nehty. ****

Občanský průkaz- Překvapivě ne úplně špatný český film s bohužel přemírou zbytečných postav, včetně Macháčka a Geislerové, zasazených ZASE do nejoblíbenějšího období českých autorů/scénáristů- komunismu. ****

Gran Torino- Esence čistého rasismu v emocemi nabitém, vysoce hodnoceném filmu, který se mi snažil hrát na city tak usilovně, až jsem mu tu pátou hvězdu schválně nedala. ****

Seabiscuit- Dostihy, Tobey Maguire a děj, který většinou nesouvisí s dostihy a Tobeym, u kterého jsem se sice chvilkama samou nudou ani nedokázala kochat koníkama, ale donutil mě ukápnout slzu i čtvrtou hvězdu. ****

Whiplash- Sice mi z toho bubnovalo a cinkalo v uších ještě dva dny, ale taky mi to pomohlo uvědomit si, že když člověk jde za svým snem i přes bolest a strach, může dosáhnout i tak skvělé vedlejší role, jako zde J.K.Simmons. *****

Všechny velké a malé bytosti- Hodně přesný seriál na motivy mého milovaného Jamese Herriota o nádherném poslání veterinářů s příjemným obsazením, který si člověk zamiluje i přes to, jak je starý a chvilkama dost natahovaný. *****

Klub rváčů- Mám ráda filmy s pořádným ,,mind-fuckem“ a tenhle mi dal všechno, co jsem čekala plus pár pořádně rozbitých ksichtů navrch s Bradem v čele. *****

2001: Vesmírná odysea- Že o čem že to vlastně bylo herdek? ***

Tanec s vlky- Genocida indiánů je skvrna na americké historii a oni si to zjevně hodně uvědomují, když o tom dokáží napsat tak silný doják, že mi ani nevadí jeho délka. *****

Vykoupení z věznice Shawshank- Tak jsem konečně koukla na ten ,,nejlepší film čsfd“, abych zase mohla převracet oči na nějakým superdojímavým nadhodnoceným dramatem, a ono mě to setřelo jako čerstvej chrchel, protože to nejenže není ani zdaleka taková srajda, jakou jsem očekávala ale ještě tomu vážně není co vytknout. *****

Přelet nad kukaččím hnízdem- Sice doteď nechápu, jak název jakkoliv souvisí s tím filmem, ale musím svému režisérskému jmenovci poblahopřát k tomu, že mě dokázal přimět litovat tak nesympatického cápka, jako je Jack Nicholson. *****

X-men- Nechce se mi to všechno hodnotit, já na to vlastně koukala jenom proto, abych mohla jít na Logana s tím, aby mi dával smysl, třeba se někdy dokopu k individuálnímu hodnocení. Průměr ****

Láska nebeská- Ano, i já mám smysl pro romantiku, takže jsem se na tento film nedívala samozřejmě jenom kvůli tomu, že jsem chtěla vidět všech prvních 20 filmů v žebříčku čsfd, ale i kvůli jeho….nevím čemu….obsazení třeba?  ****

Master and Commander: Odvrácená strana světa- V tomto případě souhlasím s kritiky, film, který zbytečně zapadl kvůli slavnějším Pirátům z Karibiku, a který si za ústřední hereckou dvojku, surovost a dynamiku určitě plný počet zaslouží. *****

Bezva ženská na krku- Tak moc mi byl tento film o tom, jak si měšťáci myslí, jak se žije na vesnici, doporučovaný a opěvovaný, až mě ani nepřekvapilo, že jde jen o nadhodnocenou, přeplácanou českou sračku. **

Lion- První půlka, připomínající Milionáře z chatrče, mě docela navnadila a druhá, trošinku nudná a nicneříkající, mě odnavnadila, a dokonce ani ten Dev Patel to pro mě tentokrát nevytáhl na víc. ***

Mlčení jehňátek- Pokud jste fandové hororů, tak sledování růstu muchomůrky je pro vás ideální alternativa k tomuhle ubíjejícímu ploužení Jodie Foster po obrazovce a unylým pohledům Antonyho Hopkinse. **

Učitelka- Ale jo sakra, ono to jde, natočit v Česku komunistický film, který má na rozdíl od ostatních zajímavé, dobře pojaté téma a překvapivě dobré herecké výkony, jen škoda toho, že jej ti ,,bezva-ženští-na-krku“ ještě neobjevili. ****

Dvanáct rozhněvaných mužů- Film tak starý, že jeho obsazení už je dávno pod drnem a přesto tak skvělý, že nepotřeboval víc než 15 herců, jednu místnost a 90 minut stopáže na to, abych mu netřískla pět hvězd z fleku. *****

Kong: Ostrov lebek-  U tohoto filmu mě strašně moc zajímalo to téma a vůbec ne Tom Hiddleston a proto je mé hodnocení objektivní a nezaujaté, takže ti ostatní recenzisti nemají pravdu, tak špatné to není...ta opice, či o čem to kromě Toma bylo? ****

Podfukáři- Jak bylo řečeno v Talentu-kouzelníci prostě dnes už nejsou zajímaví, takže je dost těžko o nich podat ucházející film, u kterého by člověk za každým ,,skvělým kouskem“ nepřevracel oči a ještě ke všemu nebyl naštvaný, jak nevyužitý je v něm Mark Ruffalo. ***

Kick-Ass- Ono to vlastně zas až tak dobré není, vlastně je to tak trošku přeplácaná hovadina, která je místo parodií na komiksy spíš parodií na sebe sama, ale Aaron Taylor-Johnson je tu tak ňák roztomilý a Matta Vaughna mám vcelku ráda, tak dejme tomu. ***

Stoletý stařík, který vylezl oknem a zmizel- Co ten děda vlastně chce, proč to tak žalostně připomíná Forresta Gumpa, proč je to tak divně vtipné a co tam u všech všudy dělal ten slon- to je vlastně shrnutí a recenze dohromady. ****

Příchozí- Trošku mi šla pára z uší po zahřívání mozkových závitů a občas mi tikalo oko, ale myslím že jsem to pochopila dostatečně na to, abych si pořádně užila mimozemšťany, pěkně zamotaný scénář i Jeremyho Rennera. *****

Pasažéři- Nikoho to neurazí a mnoho lidí ani nenadchne, ale trošku odlehčený, jednoduchý děj s předvídatelným každým krokem Chrise Pratta a Jennifer Lawrence ve vesmíru jednou za čas neuškodí a ten závěr byl pohlazení pro mé romantické JÁ a práce pro slzné kanálky. ****

Highway- Joo roadmovie, proč ne, mladičký Jake, taky beru, ale ježiš, já si z toho pomalu ani nic nepamatuju, asi tak to pro mě bylo zajímavé. ***

Marťan- Sebastiana Stana, bramborový humor a vesmírná témata já prostě můžu, takže tahle ,,Scotťácká“ oddechovka s Mattem Damonem mě nemohla nebavit. ****

Sunshine- Už jsem to psala, fakt nevím, jestli mě Cillian Murphy těší nebo děsí, i když tady mě děsil spíš Chris Evans s krátkými vlasy a spojení sci-fi a béčkového hororu, ale na druhou stranu, proč ne. ****

Život- Já ty ,,kritiky“ fakt nechápu, honička mimozemského chrchlu s Ryanem Reynoldsem a Jakem Gyllenhallem náhodou obohatila můj život a další super film z vesmíru a konec byl i přes svou předvídatelnost hezky děsivý. ****

Krajinou domova- Dokumentární cyklus ČT o naší vlasti, který se svou hudbou, záběry a komentářem snažil hrát na Zázračnou planetu, které sice nesahá ani po paty, ale já jsem prostě jenom konzumní divák, takže jsem jim to sežrala i s navijákem, protože českou přírodu miluju. *****

Kráska a zvíře- Ani Ema Watson, ani přehnané CGI a už vůbec ne natahování děje debilními písničkami z toho neudělalo tu nádhernou pohádku, kterou jsem očekávala. ***

Šílený Max: Zběsilá cesta- Nechápu, jak jsem doteď mohla normálně žít bez elektrické kytary s plamenometem a celé téhle neuvěřitelně vizuálně propracované, dynamické a nadupané postapo pecky, sestavěné z kontrastů (či ,,zrcadlení“), zajímavých charakterů, myšlenek pod čarou a spousty automobilových součástek. ****** (Jop, fakt je tu 6*, vyliž si oko čsfd).

Interstellar- I když to nebylo vlastně vůbec špatné, rozhodně to není Nolanův nejlepší film, ale každopádně je k němu nejlepší komentář od verbala ever, protože je nejen vtipný, ale taky tenhle rádoby vesmírný tříhodinový trhák popisuje úplně přesně. ****

Rick and Morty- Co první řada nakousla, to další dvě dokonaly a z této nenápadné hovadinky se pro mě stalo překvapivě emočně vyvinuté, svérázným humorem oplývající rodinné drámo ve stylu neotřelého a sprostšího Doctora Who, jehož pokračování přivítám s nezřízenou radostí. *****