Co marvelovský rok dal a vzal

Může obsahovat spoilery a stopy arašídů

Článek věnován památce J.M., AoS

A je to za náma. Letošní marvelovská sezóna nám letos přichystala dva plus dva filmy a několik seriálů ze svého vesmíru a já čekala až dosud, abych je mohla skoro všechny shrnout a ohodnotit. Tedy, spíš o nich trošku polemizovat v rámci prokrastinace psaním článku místo učení na státnice. Však co, MVDr. a MarVel Dr. je totéž ne? :D To si napíšu do životopisu, až půjdu žádat o práci asistentky nějakého herce. Prostě si nakráčím ke Kevinu Feigovi do kanclu a řeknu: ,,Hele kámo, život je příliš krátký, škola příliš těžká, Sebastian Stan příliš pěkný a já umím dělat sakra dobrý kafe!“ A psát pěkné recenze na vaše filmy, by the way.

Logan

,,Ale Lucie, to přece není film od Marvelu, proč to sem cpeš!! Ty chceš jenom delší článek!!“ Tak za prvé, natahování článků hovadinama je jednou z mých mnoha superschopností, a za druhé, běž si laskavě přečíst můj článek o Marvelu. Ne ten dementní, ten první myslím. Logana sice nenatočilo MARVEL Studio, nýbrž 21th Century Fox, jež vlastní práva na všechny X-Meny, přesto je film na motivy marvelovského komixu, takže jestliže jej chci ve svém článku mít, tak tady bude a polibte si šos.

Nutno na začátek říct, že jsem máslo* a X-Menovskou sérii jsem až do letošního roku neviděla. Prostě mě tak nějak míjela, asi jsem si myslela, že by mě nebavila. A taky že moc ne. Ale když ten Logan vypadal tak zajímavě a vůbec, jednou se začít musí. Tak jsem se těmi sedmi filmy jakž takž prokousala a do kina nakráčela jakožto velký znalec. Tak teda dobře, přiznávám, Wolverine mi prostě přirostl k srdci. A vůbec to nemá souvislost s Jackmanem. Vůbec. Kdyby ho hrál kdokoliv jinej…..no dobře, kecy, teď vážně, někteří chlapi nestárnou nebo co? Protože pokud máte ve filmu herce s tak sexy tělem, jako 48-letý Hugh, nedivím se, že ho tak rádi často ukazujete polonahého. Anebo ho ukazujete rovnou dvakrát, ještě navíc v epických soubojích se sebou samým. Studio Fox obecně nevkládá do této série zas až tak moc barviček a vtípků jako pánbůh MARVEL, ne vždy se jim ale větší vážnost vyplatila (vážný totiž nesmí znamenat nudný). Tady byla ovšem sázka na surovost a realitu trefou do černého. Celý film prostupovala taková lehce ponurá atmosféra, ať už v náznacích vyhubení Xmenů, Loganova ztrácení schopností, pokračující profesorovy senility a nezvládání jeho síly nebo v soubojích nešetřících krví a mrtvolami. Do toho vhodně zasazený kontrast dětské nevinnosti, byť jen zdánlivé.  Příběh měl velký důraz na postavy a působil komplexně, žádná hluchá místa, člověk byl v neustálém napětí a nechyběly emoce, což je poslední dobou komiksárnám vyčítáno. S čímž souvisí i to, že se studio nebálo některé důležité postavy zabít, ale o tom právě Logan je. Je to uzavření jedné éry a myslím, že zvládnuto nejelegantněji, jak to šlo.

*spíš margarín, naštěstí mám zatím méně než 80% tuku

Strážci Galaxie vol.2

Po prvním dílu jsem od Gunna očekávala barvičky, humor, akci i emoce.  A to jsem taky dostala, akorát, jsem jediná, která má pocit, že to vypadalo, jako by tam bylo všeho tak nějak víc, a přitom toho vlastně bylo míň? Při psaní tohoto článku jsem dost přehodnotila své hodnocení na čsfd. Protože jsem si uvědomila, že ta nenucenost a originalita prvního dílu prostě překonaná nebyla v žádném bodě. Čímž nechci tvrdit, že druhý díl byl o tolik horší. Jen tomu prostě něco chybělo tím, že toho tolik přebývalo. Chápete že? Nebo…? :D Každopádně pojďme něco druhému dílu pochválit. Třeba hudba, ta kvalitu nesnížila ani o píď, na tohle mají prostě čich. A efekty navzdory tomu, že se prakticky celý film odehrává ,,digitálně“ nebyly tak spalující pro oči, jak jsem čekala. Zpomalování záběrů v pravých chvílích je prvek, který miluju. A postavy? Co říct, MARVEL má plno pěkných, namakaných týpků, mnoho drsných žen, nespočet vtipálků a spoustu skvělých fighterů, ale bože, stejně je pořád moje nejoblíbenější postava z MCU Rocket Raccoon. Protože je to pro mě absolutně nejlíp napsaná postava a taky, lidi, vždyť je to MÝVAL! Takže scénky s ním jsou prostě super, doplněné o hádky s Peterem ještě lepší, zlepšené o mini Groota a Draxe a završené geniálním Yonduem. Hodně prostoru taky dostal vztah mezi Gamorou a Nebulou a taky mezi Gamorou a Peterem, roztomilá konfrontace Draxe s Mantis, vztah Petera a jeho otce a vůbec, ježíš, stačí napsat, že oceňuju, jak James vložil do scénáře celkově více interakcí mezi jednotlivými strážci na citové úrovni (,,Nejsme přátelé, jsme rodina“). A taky pořádnou dávku slz. Teda, já šla do kina s brutální rýmou, a ještě jsem se pořád smála, takže já brečela furt, ale i tak se tentokrát dostavil pořádný doják. Jenom ten příběh trošku drhne, což soudím z toho, že mě druhé shlédnutí už tak moc nebavilo, na rozdíl od prvního dílu. Uvidíme, co vymyslí s tím třetím.

Spiderman: Homecoming

Nuže. Viděla jsem za svůj život nějak moc Spider-manů a dalo by se čekat, že už s ním není co vymýšlet. Ve svém předchozím marveláckém článku jsem ještě neměla tušení, co mě v tomto filmu čeká, takže jsem psala akorát něco o pinďourech a s napětím očekávala, co Sony vyšpekulírovalo. A ono to bylo dost boží. Co k tomu přispělo? Určitě věk hlavního hrdiny, konečně odpovídající komiksům, který si tím otevřel cestu k povýšení na teenage komedii, což přineslo příběhu tak trošku svěží vítr oproti všem těm starším, životem protřelým hrdinům. Velký vliv na to měly i skvělé výkony téměř všech mladých herců. Humor tomu všemu taky víc odpovídal, takže chápu, že starší publikum to mohlo odradit, pro mě to byla výborná změna (protože nejsem starší publikum,že :D). Příběh navazoval na Spideyho účast v Civil War, takže začíná v okamžiku těsně po ní a vrhá nás přímo do života Petera Parkera jakožto superhrdiny, bez znovu-ukazování všeho, co jsme už dvakrát viděli (kůsne ho pavůk, umře strejda), ale přesto si scénárista pohlídal účast aspoň malých referencí na tyto události. Dále byl dobrý výběr záporáka i jeho obsazení a souboj s ním se hezky prolínal celým filmem, a přitom nenarušoval plynulost vývoje postavy Petera, který se snaží najít si své místo mezi hrdiny. Samozřejmě, strejda Tony potěšil, i když trošku nutno říct, že tam byl vyloženě jako marketingový tah a příběh by se obešel i bez něj. Čímž ovšem nepopírám, že aspekt ,,sebrání obleku“ určitě Peterův charakter neposunul ještě výše. Na závěr chci pochválit za nenápadné odkazy na předchozí filmy, to prostě zahřeje u perikardu.

Seriálový svět

Ani bych to sem neměla dávat, protože z několika seriálů, které letos Marvel vydal, jsem viděla vlastně pořádně jenom jeden. Ale právě kvůli němu jsem se pustila do těchto řádků. Protože jak jsem si po jeho shlédnutí uvědomila, lepší věc jsem v seriálovém světě Marvelu ještě neviděla. A co nutno říct, poslední řada Agentů SHIELDu, o které je řeč, strčí hravě do kapsy i ledajaký film.

Chceš potěšit ženu? Narvi do toho sexy muže! O kvalitách Iaina De Caestacera jsem se přesvědčila už dřív, ale to, co předváděl v této řadě mě jenom utvrdilo v tom, že i přes svou nenápadnost je jedním z nejlepších herců, jaké jsem kdy poznala. A tentokrát dostal i mnohem více prostoru, taky aby mohl vystrčit růžky. Ale aby mi tvůrci přidali ještě navrch Ghost Ridera, to už bylo na mě trochu moc. Navíc moc dobře vychytali, kdy se má na plátně objevit a jak epické to může být. Do toho skvěle doplňující zbytek týmu a Coulson, vyrábějící si vlastní mýdlo. A jako hele, aby mě nějakej dementní seriál kvůli jeho znázornění ,,alternativní“ reality donutil vymýšlet po večerech místo učení hlubokomyslné a filosofické hypotézy o podstatě života a hodnotách svého ,,já“, no teda díky pěkně! Mimochodem, Aida je od této chvíle moje oficiální nejoblíbenější AI ve filmu/seriálu a hodlám si to připsat i do výše zmíněného životopisu. Netřeba dodávat, že seriál měl i své kvality ohledně kamery, akce, atmosféry, střihu, atd., protože to jsou věci, kterým přece jako konzumní divák nemůžu rozumět (a přesto jsem si jich všimla). Hodně doufám, že se letos od prosince ještě dočkám v pokračování minimálně stejné kvality. Btw, Agenti dík, donutili jste mě brečet, spokojení?

Slibuju na mou dušu, na psí kušu, že ostatní seriály brzo dokoukám.

Thor: Ragnarok

Tak to máme konečně za sebou a v sobě nespočet pocitů. Ani nevím, jestli to ukočíruju a nebudu plácat páté přes deváté. Za prvé bych se ráda vyjádřila ke komentům některých lidí na portále čsfd, jelikož tam napsali pár věcí, které prostě musím probrat. Tak například se tam jeden nejmenovaný rozčiloval, jak se ten film odklání od severské mytologie. Asi nepochopil, že snímek adaptuje komiks, nikoliv severskou mytologii, a navíc onen komiks se jí také pouze inspiruje. Ano, víme že Hel je dcera Lokiho, ale to je taky Odinův kůň Sleipnir a to nikomu nevadí, jakkoliv by to bylo ve filmu zajímavé. Chápu pisatelovy pohnutky, ale pro realistické ztvárnění severských bájí bude muset jít o dům dál, a cestou si může zjistit, o čem že ten komiksový svět vlastně je. Neříkám, že bych takový film mimo MARVEL neuvítala, samo o sobě je to zajímavé téma a určitá temnost a vážnost by z toho mohla udělat super dílo (proto se mi jako jedna z nejlepších jevila scéna vzpomínky války Valkýr s Hel), ale nemyslím si, že by se toho musel držet komiksový vesmír. Dále mě zaujalo, že někdo srovnával Thora s jinými filmy, mimo jiné jmenoval Mad Maxe. Jako v čem? Který prvek? Ten film znám až moc dobře na to, abych se nad tímto srovnáním hodně nezamýšlela a následně neposlala komentujícího do příslušného tělního otvoru. Stejnou situaci jsem zažila u Dr.Strange, kdy byl srovnávám s Počátkem kvůli prvku ,,převracení reality“. Jako vážně, kdo chce, vždycky si něco takového najde. Filmy se točí více než 100 let (fujtajksl, vážně? Celkem mazec.) takže je logické, že se prostě občas najde ve filmu něco, co už jsme viděli. Bylo by dost těžké natočit film bez toho, aby se tam nevyskytla byť jen drobnost, co už někde byla, myslím, že toto je výborná věc pro identifikaci rejpala, který prostě musí hejtovat za každou cenu. Nehledě na to, že ne všichni viděli všechny filmy na světě. A zmiňovat rasistické poznámky na Heimdalla a Valkýru ani nemá cenu. To bylo tak, ehm….krátce k ostatním komentářům.

Teď teda ten můj pohled. První věc, co mě napadla a nebyla jsem jediná, byl fakt, že tento Thor se velmi liší od těch předchozích, ať už stylem či povahou postav. Je ovšem nutné vzít v potaz, že děj byl víceméně zasazen do prostředí planety Sakaar, která prostě JE barevná, šílená a ,,osmdesátková“. A taky, pořád je to stejný vesmír, ve kterém byli třeba Strážci Galaxie a ti taky nepobývali v nějakých temných světech. Samozřejmě, ladění filmu vypadalo všude stejné, ale když bychom vystřihli scény na Asgardu a podívali se na ně zvlášť, možná by se od těch předchozích moc nelišily. Jenže ono to nebylo jenom v prostředí, ale i v postavách, od pojetí Hulka a Dr.Strange, přes Lokiho (i když ten byl tak trochu vtipálek vždycky) až po Thora, který se od prvního dílu změnil razantně. To se ale zase dá omluvit tím, že přeci jen chvilku strávil mezi ne zrovna normálními lidmi a tady taky nebyl obklopen nikým zrovna moc vážným a ať si říká každý co chce, tenhle styl Hemsworthovi prostě o dost víc sedí, zapálení pro roli tady šlo cítit víc než kdy dřív. Takže jsem si vlastně odlišnost od předchozích dílů nakonec sama u sebe docela obhájila. To, že tam bylo víc blbinek na okrasu, než děje, no, trošku to pravda byla, boj s Hel byl docela upozaděn a konfrontace se pořádně rozproudila až na konci, což vlastně nijak neškodí struktuře filmu. To, že Hulk a Strange tam byli zbyteční je taky otázka- Hulk nemá nárok na sólovku a Dr.Strange jsme viděli jen loni v jednom filmu a je fajn, že se potkal aspoň s jedním Avengerem, takže nakonec je zde logický jejich výskyt kvůli účinkování v IW. A slíbené překvápko mě zvedlo ze sedačky, takže palec nahoru.

Abych ještě vyzdvihla některé věci. Hudba- geniální a vhodně zasazená do děje. Efekty- na klasické marvelácké úrovni. Humor- víc přirozený než ve druhých Strážcích. Reference- mlácení s Thorem o zem, Nataša, Tonyho malý rozkrok, tankování na Xandaru a plno dalších, tohle na MCU miluju. Herci- Mark Ruffalo super, Chris mnohem veselejší, Jeff Goldblum naprosto vynikající, Ben Cumberbatch nezklamal, Cate Blanchett docela málo prostoru, ale utáhla to celkem dobře a Tom….no Tom….prostě, jak řeklo v jednom okamžiku sborově celé kino……ááááááááách.

Shrnutí

Takže jak celou sezónu zhodnotit? Pokud vezmu v úvahu všechny výše vypsané, Agenti byli největším překvapením oproti očekávání, u zbytku jsem zhruba věděla, do čeho jdu. Shrnu ale pouze filmy- z nich byl prostě nejlepší Logan. Pokud zahrnu jenom snímky, na kterých se podílelo MARVEL Studio, pak musím asi vyzdvihnout Spideyho, protože mě pořád asi víc baví hrdinové na Zemi než ve vesmíru a obecně se mi moc nechce přijmout fakt, že se celý MCU ve filmech rozšiřuje právě spíše mimo planetu. Samozřejmě, myslím, že to budou skvělé filmy a zajímavá změna, ale zatím se pořád nechci vzdát těch komornějších příběhů ,,obyčejných“ lidí. A kdybych měla srovnat čistě pravé marvelovky, tedy Thora a GotG, jsem na vážkách. Oba jsou si totiž až nápadně podobné, jak jsem psala výše, odehrávají se v podobném prostředí, oba sází víc na formu než příběh, v obou je více zajímavých postav. V každém se dá vypíchnout skvělá scéna, důležitý okamžik nebo nejlepší vtípek a stejně jsou pořád na stejné úrovni. Jen těch emocí je ve Strážcích více. Takže nevím. Asi to chce Thora vidět ještě jednou, abych to mohla rozhodnout. Zatím u mě o pár promile vedou Strážci.

Každopádně děkuji Kevinu Feigovi, studiům Fox a Sony, a hlavně všem těm tisícům lidí, kteří se na těch filmech podílí. Protože celkově to byl sakra nadupanej rok.

Recenze na jednu větu, část I.

Mě sice baví psát recenze, ale ne tak moc, abych hodnotila každou blbinu, kterou jsem viděla. Ale zase je škoda, většinu těch filmů nechat jen tak, napospas kritikům z čsfd a jejich oduševnělým komentářům. Proto jsem každému filmu, který jsem letos viděla poprvé, věnovala aspoň pár milisekund času a zhodnotila jej každý zvlášť v jediné větě. Věta se skládá z krátkého popisku a vyjádření toho nejvýznamnějšího, co ve mně film zanechal. Je pravda, že některé znějí dost nevybíravě, ale většinou to nemyslím tak zle, jak to vypadá. Nakonec si každý musí udělat svůj názor sám. Za větu dávám počet hvězd, kterými jsem hodnotila na zmiňovaném portále. Vynechávám ty, pro které jsem psala recenzi zvlášť (Sherlock, Batman, Dunkerk, Zázračná planeta). Protože je toho dost, je článek rozdělený na dvakrát a zde je prvních asi 55 filmů.

Případy 1.oddělení- Další z mnoha českých kriminálek, tentokrát s překvapivě dobrým Bolkem Polívkou i ostatními ucházejícími herci a kupodivu zajímavým dějem o skutečných případech, řešených tradiční a poctivou kriminalistickou prací, ve mně na pár minut probudil znovu víru v české seriály. ****

Nedotknutelní- Tady není třeba se rozepisovat, dva nejodlišnější francouzi na světě si užívají parádní, emočně vyváženou jízdu a já si jejich humor, životní nadsázku i strasti užívala s nimi. *****

Rio- Blue-skyovský animák plný barev a písní s celkově docela plytkým dějem a jaksi zapomenutým humorem, s velkým důrazem na některé scény na úkor dobré animace. ***

Holka na hlídání- Film o tom, jak se Kapitán Amerika smál Black Widow za to, že nosí šaty s americkým designem, který sice neurazí a pobaví, ale o další shlédnutí se neprosí, přestože se chvilkama snaží řešit důležité sociální téma. ***

Koupili jsme ZOO- Matt Damon a Scarlett Johansson jako zajímavé spojení ve filmu o nových, problematiky neznalých, ale o to více nadšených majitelích ZOO, který je v podstatě z 10 % o ZOO a zbytek je rodinné drama, které ve mně bohužel místo emocí zanechalo spíš znuděné povzdechy. ***

Pravidla moštárny- Film podle knihy, kterou jsem nečetla a kvůli ději toho dost lituju, s dobrým obsazením navrch, ale jako by mu chyběla taková ta ,,pětihvězdičková“ kvaziesence, kterou bych možná nalezla až v té knize, protože je tu nadneseno pro film možná dost náročné téma. ****

Zaříkávač koní- Film o lásce, s koňmi na okrasu, hlavní tah Robert Redford měl tehdy formu na koně, na ženu i na mladičkou Scarlett Johansson, ale už ne tolik na to, utáhnout zbytečně tříhodinový film, aniž by v něm nebyly hluchá místa. ****

Zkrocená hora- Jeden by řekl, že musí být těžké, vyjádřit celoživotní  ,,kamarádství“ dvou kovbojů s takovou elegancí a emotivností, jako to dokázal tento film, ale pokud máte v záloze trumf v podobě spojení Gyllenhall-Ledger, jde to samo. *****

Temný kraj- Viděla jsem jen pár dílů tohoto českého seriálu, na který se dívali rodiče a je to přesně ten seriál, který mi mou obnovenou víru v současnou českou seriálovou tvorbu zase zničil, od scénáře, přes tempo až po vražedně mizerné herecké výkony. *

Matrix- Ve své době to musela být pecka, když je to pecka i v dnešní době, hlavně proto, že tento film pro mě vyjadřuje podstatu žánru sci-fi a donutil mě přemýšlet nad životem víc, než kdejaké životní drama. *****

Matrix Reloaded- Druhý díl sice nesnížil kvalitu v jednotlivých scénách a hercích, ale snížil pro mě celkovou zajímavost děje natolik, že jsem se na něm sekla a ke třetímu se kvůli tomu ještě nedostala, škoda. ****

Zodiac- Prostě jen další zapadnutá kriminálka o legendárním vrahovi, která se v některých bodech snaží být něčím lepším, než je, a pro mě i přes zajímavý děj i obsazení zůstala hlavně kvůli zbytečné stopáži viset těsně pod vrcholem. ****

Počátek- Člověk, který kdysi bezmezně miloval DiCapria, teď jenom převracel oči a nudil se k smrti, protože není nic horšího, než předem nadhodnocený film, od kterého tím pádem očekáváte mnoooohem víc, než nezajímavě zpracované zajímavé téma, hlavně pokud srovnám s ostatními Nolanovkami, hodnocení tomu musí odpovídat.  ***

Vlk z Wallstreet- Jestli jsem neměla ráda tříhodinové filmy předtím, tak tenhle film to dorazil, a dotáhnout to na nejvyšší hodnocení nepomohl ani DiCaprio padající do bazénku, jakožto jedna z nejvtipnějších scén v celém tomhle snobském, ale výstižném chaosu.  ***

Taboo- Seriál, ze kterého jsem nepochopila ani čárku, ale pevně věřím, že Toma Hardyho bavilo celých 8 dílů jenom chodit sem a tam, hodnotím hlavně vizuál a nápad. ***

Sedm- ,,Zodiacu-podobná“ kriminálka od stejného rejži, která mě i přes herecké obsazení bavila spíš  průměrně, dokud nepřišel ten roztomile morbidní konec. ****

Tohle je náš svět- Potěcha pro oko každého alternativce s občasnou kontroverzní či pro mě znepokojující scénou, přehnaným počtem přechytřelých dětí a s přirozením Vigga Mortensena jako bonusem. ****

Rivalové- Nedokoukaný film z Regio-Jetu, který vás prostě donutí si ho běžet dokoukat hned, co přijedete domů, protože Formule 1, Chris Hemsworth a Daniel Brühl v tomhle nadupaném skvostu za to prostě stojí.  ****

Noční zvířata- Jake Gyllenhall ve filmu, u kterého mi jednu třetinu trvalo se zorientovat, druhou to pochopit a třetí si napětím kousat nehty. ****

Občanský průkaz- Překvapivě ne úplně špatný český film s bohužel přemírou zbytečných postav, včetně Macháčka a Geislerové, zasazených ZASE do nejoblíbenějšího období českých autorů/scénáristů- komunismu. ****

Gran Torino- Esence čistého rasismu v emocemi nabitém, vysoce hodnoceném filmu, který se mi snažil hrát na city tak usilovně, až jsem mu tu pátou hvězdu schválně nedala. ****

Seabiscuit- Dostihy, Tobey Maguire a děj, který většinou nesouvisí s dostihy a Tobeym, u kterého jsem se sice chvilkama samou nudou ani nedokázala kochat koníkama, ale donutil mě ukápnout slzu i čtvrtou hvězdu. ****

Whiplash- Sice mi z toho bubnovalo a cinkalo v uších ještě dva dny, ale taky mi to pomohlo uvědomit si, že když člověk jde za svým snem i přes bolest a strach, může dosáhnout i tak skvělé vedlejší role, jako zde J.K.Simmons. *****

Všechny velké a malé bytosti- Hodně přesný seriál na motivy mého milovaného Jamese Herriota o nádherném poslání veterinářů s příjemným obsazením, který si člověk zamiluje i přes to, jak je starý a chvilkama dost natahovaný. *****

Klub rváčů- Mám ráda filmy s pořádným ,,mind-fuckem“ a tenhle mi dal všechno, co jsem čekala plus pár pořádně rozbitých ksichtů navrch s Bradem v čele. *****

2001: Vesmírná odysea- Že o čem že to vlastně bylo herdek? ***

Tanec s vlky- Genocida indiánů je skvrna na americké historii a oni si to zjevně hodně uvědomují, když o tom dokáží napsat tak silný doják, že mi ani nevadí jeho délka. *****

Vykoupení z věznice Shawshank- Tak jsem konečně koukla na ten ,,nejlepší film čsfd“, abych zase mohla převracet oči na nějakým superdojímavým nadhodnoceným dramatem, a ono mě to setřelo jako čerstvej chrchel, protože to nejenže není ani zdaleka taková srajda, jakou jsem očekávala ale ještě tomu vážně není co vytknout. *****

Přelet nad kukaččím hnízdem- Sice doteď nechápu, jak název jakkoliv souvisí s tím filmem, ale musím svému režisérskému jmenovci poblahopřát k tomu, že mě dokázal přimět litovat tak nesympatického cápka, jako je Jack Nicholson. *****

X-men- Nechce se mi to všechno hodnotit, já na to vlastně koukala jenom proto, abych mohla jít na Logana s tím, aby mi dával smysl, třeba se někdy dokopu k individuálnímu hodnocení. Průměr ****

Láska nebeská- Ano, i já mám smysl pro romantiku, takže jsem se na tento film nedívala samozřejmě jenom kvůli tomu, že jsem chtěla vidět všech prvních 20 filmů v žebříčku čsfd, ale i kvůli jeho….nevím čemu….obsazení třeba?  ****

Master and Commander: Odvrácená strana světa- V tomto případě souhlasím s kritiky, film, který zbytečně zapadl kvůli slavnějším Pirátům z Karibiku, a který si za ústřední hereckou dvojku, surovost a dynamiku určitě plný počet zaslouží. *****

Bezva ženská na krku- Tak moc mi byl tento film o tom, jak si měšťáci myslí, jak se žije na vesnici, doporučovaný a opěvovaný, až mě ani nepřekvapilo, že jde jen o nadhodnocenou, přeplácanou českou sračku. **

Lion- První půlka, připomínající Milionáře z chatrče, mě docela navnadila a druhá, trošinku nudná a nicneříkající, mě odnavnadila, a dokonce ani ten Dev Patel to pro mě tentokrát nevytáhl na víc. ***

Mlčení jehňátek- Pokud jste fandové hororů, tak sledování růstu muchomůrky je pro vás ideální alternativa k tomuhle ubíjejícímu ploužení Jodie Foster po obrazovce a unylým pohledům Antonyho Hopkinse. **

Učitelka- Ale jo sakra, ono to jde, natočit v Česku komunistický film, který má na rozdíl od ostatních zajímavé, dobře pojaté téma a překvapivě dobré herecké výkony, jen škoda toho, že jej ti ,,bezva-ženští-na-krku“ ještě neobjevili. ****

Dvanáct rozhněvaných mužů- Film tak starý, že jeho obsazení už je dávno pod drnem a přesto tak skvělý, že nepotřeboval víc než 15 herců, jednu místnost a 90 minut stopáže na to, abych mu netřískla pět hvězd z fleku. *****

Kong: Ostrov lebek-  U tohoto filmu mě strašně moc zajímalo to téma a vůbec ne Tom Hiddleston a proto je mé hodnocení objektivní a nezaujaté, takže ti ostatní recenzisti nemají pravdu, tak špatné to není...ta opice, či o čem to kromě Toma bylo? ****

Podfukáři- Jak bylo řečeno v Talentu-kouzelníci prostě dnes už nejsou zajímaví, takže je dost těžko o nich podat ucházející film, u kterého by člověk za každým ,,skvělým kouskem“ nepřevracel oči a ještě ke všemu nebyl naštvaný, jak nevyužitý je v něm Mark Ruffalo. ***

Kick-Ass- Ono to vlastně zas až tak dobré není, vlastně je to tak trošku přeplácaná hovadina, která je místo parodií na komiksy spíš parodií na sebe sama, ale Aaron Taylor-Johnson je tu tak ňák roztomilý a Matta Vaughna mám vcelku ráda, tak dejme tomu. ***

Stoletý stařík, který vylezl oknem a zmizel- Co ten děda vlastně chce, proč to tak žalostně připomíná Forresta Gumpa, proč je to tak divně vtipné a co tam u všech všudy dělal ten slon- to je vlastně shrnutí a recenze dohromady. ****

Příchozí- Trošku mi šla pára z uší po zahřívání mozkových závitů a občas mi tikalo oko, ale myslím že jsem to pochopila dostatečně na to, abych si pořádně užila mimozemšťany, pěkně zamotaný scénář i Jeremyho Rennera. *****

Pasažéři- Nikoho to neurazí a mnoho lidí ani nenadchne, ale trošku odlehčený, jednoduchý děj s předvídatelným každým krokem Chrise Pratta a Jennifer Lawrence ve vesmíru jednou za čas neuškodí a ten závěr byl pohlazení pro mé romantické JÁ a práce pro slzné kanálky. ****

Highway- Joo roadmovie, proč ne, mladičký Jake, taky beru, ale ježiš, já si z toho pomalu ani nic nepamatuju, asi tak to pro mě bylo zajímavé. ***

Marťan- Sebastiana Stana, bramborový humor a vesmírná témata já prostě můžu, takže tahle ,,Scotťácká“ oddechovka s Mattem Damonem mě nemohla nebavit. ****

Sunshine- Už jsem to psala, fakt nevím, jestli mě Cillian Murphy těší nebo děsí, i když tady mě děsil spíš Chris Evans s krátkými vlasy a spojení sci-fi a béčkového hororu, ale na druhou stranu, proč ne. ****

Život- Já ty ,,kritiky“ fakt nechápu, honička mimozemského chrchlu s Ryanem Reynoldsem a Jakem Gyllenhallem náhodou obohatila můj život a další super film z vesmíru a konec byl i přes svou předvídatelnost hezky děsivý. ****

Krajinou domova- Dokumentární cyklus ČT o naší vlasti, který se svou hudbou, záběry a komentářem snažil hrát na Zázračnou planetu, které sice nesahá ani po paty, ale já jsem prostě jenom konzumní divák, takže jsem jim to sežrala i s navijákem, protože českou přírodu miluju. *****

Kráska a zvíře- Ani Ema Watson, ani přehnané CGI a už vůbec ne natahování děje debilními písničkami z toho neudělalo tu nádhernou pohádku, kterou jsem očekávala. ***

Šílený Max: Zběsilá cesta- Nechápu, jak jsem doteď mohla normálně žít bez elektrické kytary s plamenometem a celé téhle neuvěřitelně vizuálně propracované, dynamické a nadupané postapo pecky, sestavěné z kontrastů (či ,,zrcadlení“), zajímavých charakterů, myšlenek pod čarou a spousty automobilových součástek. ****** (Jop, fakt je tu 6*, vyliž si oko čsfd).

Interstellar- I když to nebylo vlastně vůbec špatné, rozhodně to není Nolanův nejlepší film, ale každopádně je k němu nejlepší komentář od verbala ever, protože je nejen vtipný, ale taky tenhle rádoby vesmírný tříhodinový trhák popisuje úplně přesně. ****

Rick and Morty- Co první řada nakousla, to další dvě dokonaly a z této nenápadné hovadinky se pro mě stalo překvapivě emočně vyvinuté, svérázným humorem oplývající rodinné drámo ve stylu neotřelého a sprostšího Doctora Who, jehož pokračování přivítám s nezřízenou radostí. *****

2008-2010: Chmelová oddysea

   

   Co já se za svého života nabrigádničila. Pokud bych byla alespoň trochu svědomitá, vedla bych si záznamy o počtu hodin, strávených v práci, abych pak mohla potají někde brečet, kolik života jsem tím ztratila. Vlastně, k čemu záznamy, brečím kvůli tomu i tak. Zatímco za oknem svítí slunce a lidé jezdí na kole a chodí na procházky, já tu sedím zavřená a nešetřím nadávkami. Zrovna nedávno, když jsem umývala asi stomiliontý desetikilový hrnec, mě napadla myšlenka, že je to nejhorší brigáda, co mě kdy potkala a že bych raději nějakou pěkně venku na sluníčku. A tak nějak jsem si vzpomněla na to, jak jsme na střední škole jezdili na chmel. To byla aspoň krása, hezky venku, v přírodě, ani si nepamatuju, proč jsme tam jezdili tak neradi. Proč vlastně? Ponořím se hlouběji do myšlenek a pomalu si začínám vzpomínat. Po chvilce beru vše zpět. Nechci na chmelovou brigádu. Vždyť to bylo peklo na zemi…

   Začneme v prváku. Víte jak je to přísloví: ,,Když ptáčka lapají, hezky mu zpívají?“ Já si od paní učitelky (už ani nevím, která to byla) z jejího proslovu o tom, proč bychom měli jet na chmel, pamatuju jenom slovo peníze. Možná to je nějaký styl přesvědčování, že pokud často použijete určité slovo, vštípíte tím poslouchajícímu celou svou myšlenku, bez ohledu na to, že celá věta ve skutečnosti zní: ,,Vyděláte si peníze, sice tam málem umřete, ale budete mít spoustu peněz, i když si sáhnete na dno, a za ty peníze si pak můžete koupit plno věcí, přesto, že tam vypustíte duši. A zmiňovala jsem peníze?“ Vidíte? Funguje to. Tak jsme všichni nadšeně naskákali do staré karosy a jelo se.

   Zatímco se hrdinové tohoto článku drncají po D1, pojďme si něco říct o chmelu. Je to surovina pro výrobu piva, která se pěstuje nečekaně na poli. Chmel je keř, který disponuje šlahouny (ty jo, bylo docela těžké tohle slovo napsat :D ), jež se plazí do daleka. Proto je nutné tyto šlahouny (napodruhé docela v  pohodě :D) zkorigovat a namotat je na drátky, které vedou svisle z dřevěné konstrukce a dole jsou zapíchnuty do země. U každého keříčku jsou zapíchnuty 2-3 a na každý se namotává po 2 šlahounech (začínám být vážně skvělá v psaní tohoto slova). Zbytek keříku jest vytrhán. Drátky se zapichávají až poté, co začnou malé keříky růst. Někdy se ovšem stane, že v době zapichávání ještě nejsou vidět, a pracovníkům se asi nechce čekat, takže dráty zapíchnou různě kamkoliv. Keřík pak roste vedle a je nutné drátek zapíchnout blíže k němu. K tomu slouží věc umělecky nazvaná píchák. Když je keřík naveden na drátky a otrhán, je hotovo a pokračuje se k dalšímu keři. Keře jsou na řádku, jehož délka se mění v závislosti na vaší náladě, únavě a vnímání. Ale to už se dostávám k příběhu.

  Přijeli jsme na místo, někde v zádeli u Žatce, byli jsme ubytováni v místě, které cestuje v čase (dle postelí tak o 15 let zpět minimálně, dle sociálního zařízení tak o 30) a pak šli prozkoumat místní hospodu. Ach, tenkrát jsme byli ještě plní elánu a nadšení. Stejně tak druhý den ráno, když nám učitelka společně s místními domorodci popsali naši práci. Každý jsme dostali svůj vlastní nekonečný řádek a rukavice. Účelem bylo upravit aspoň 280 keříků. Mzda byla počítána za počet keříků, přičemž nad 280 denně byla položka za keř vyšší. Moje egoistická myšlenka, že to dám levou zadní, vyprchala cca u třetí kytky. Abyste pochopili mé utrpení, pojďme si nyní shrnout všechna úskalí, která tato práce má.

1. Poloha. Zpočátku přijdete, dřepnete si, uděláte kytku, vstanete, přejdete k další a uděláte to znova. Úmrtí kolen u desáté kytky. Zkoušíte se ke kytce jen ohnout. Úmrtí zad za tři kytky. Sednete si ke kytce a posunujete se po zadku. Až na pár odřenin docela fajn. Pokud ovšem nepřijde úskalí č.2.

2. Počasí. Už jste někdy seděli v blatě? Nic moc. Už jste se v něm někdy plazili po zadku nebo po kolenou k dalšímu keři? Fakt nic moc. Když prší, je jedno, kolik pláštěnek na sobě máte, stejně vám teče za krk, máte mokré ruky a musíte v tom sedět. Je to buď tohle nebo bolavá kolena a záda. Já nakonec přišla na to, že nejlepší je sedět na patách. Pokud sedíte a posunujete se správně, zašpiníte si jen gumáky a kolena. Hotová věda. Slunce však není o moc lepší. Mohli byste se odhalit a chytat bronz. Pokud by nebylo úskalí č.3 

3. Pichlavé šlahouny (😊). I když se to na první pohled nezdá, chmelové výhony mají drobounké, sotva viditelné trny. Proto je nutno používat rukavice. Lucce však rukavice zavazely, protože jí byly velké. Lucka zjistila, že bez nich to jde líp. Lucka nedbala varovných příznaků, kterými byly červené pupínky na kůži. Večer Lucka málem umřela bolestí. Lucka je blbá. Nejsou to však jen dlaně. Když se keř vytrhává, tak se máchá šlahouny na všechny strany, i po celých rukou. Proto je nutné jako ochranu stále nosit dlouhý rukáv. Je to buď vedro nebo rozpíchané ruce. A ty bolí více.

4. Jídlo. To vlastně nebylo nikdy nijak zvlášť špatné. Dopoledne byla polévka, později oběd a sváča, jinak snídaně a večeře na ubytovně. Někdy jsme dostali i nanuk (někdy=jednou). Mnohem horší, aspoň pro mě, bylo to, že jsme si na jídlo měli brát ešus (jednu misku). Z ešusu se dost blbě žere příborem, takže byla vhodná lžíce. Jestli něco nesnáším, je to žraní netekutého jídla lžící. Nějaký guláš nebo i něco z rýžou či těstovinama, vem to čert, ale dostat do ešusu šišku s máčkou a masem na jeden kopec a dlabat se v tom lžící, no do prdele! Já vím, jsem cíťa, ale prostě….fuj.       

5. Vzdálenosti. Představme si situaci. Sedíte ve třetině řádku, když tu dovezou polívku. Zvednete se a jdete půl dne, než dojdete k místu výdeje. Poté jdete zpět. Pak jste v půlce a je čas oběda. Jdete celý den a pak zpět. Pak jste ve dvou třetinách a chce se vám na wc. Kolem je moc lidí a nejbližší řepkové pole, které jest povýšeno na záchod, je od vás vzdáleno přes půl zeměkoule na každou stranu. Těžké rozhodování. Nedejbože, když jste holka a máte svoje dny. A pak když dokončíte řádek, jdete si pro další  (nebo končí směna) a jak jdete a počítáte si udělané keře, kolem vás probíhá celý čas. Den se střídá z nocí, léto střídá zimu, než konečně dojdete zpět na začátek. Čistá pravda. Btw, nejvíc si chůzi řádkem užijete, když je bahno. Není nic lepšího než půltunové závaží na každé noze 😊   

6. Doba. Brigáda trvala sedm dní. Směna je 12 hodinová. Dle vašeho vnímání je to celá věčnost, záleží i na tom, jestli stíháte oněch 280 zatracených kytek denně. První dva dny to většinou docela ubíhá. Třetí den začínáte stávkovat. Čtvrtý den je krizový. Pátý den to dokonává, i ti největší tvrďasi, kteří čtvrtý den nebrečeli, propadnou pátý den na dno. Šestý den už je jen boj o přežití. Sedmý by byl býval skvělý, jakožto poslední, kdyby ovšem člověk mohl ještě vnímat.

Babosed

   Ale abych tady jen nebrečela, můžu vyjmenovat i pár výhod. Například výjezd na chmelovou brigádu je i poznávací- poznali jsme rozmanitost mnoha hospod a ochutnali dost druhů piv. Nebo možná jen jeden druh v různých kvalitách. Mé vzpomínky jsou v tomto bodě tak ňák zamlženy.  A samozřejmě zde probíhá socializace se spolužáky i učiteli. A nakonec, víte jak jsem na začátku zmiňovala tu větu s penězi? No určitě, brigáda je od toho, abyste si taky něco vydělali. Jop, myslíte si to správně, bylo to překvapivě málo. Teda první rok. Další roky jsem povstala z prachu a blata jako fénix a začal konečně makat, takže jsem ve třeťáku konečně dosáhla na pomyslný vrchol, kdy jsem se dostala mezi pět nejlepších a dostala zadara tričko.  Tam někde jsem si uvědomila své budoucí heslo- ,,Každý svého štěstí strůjcem.“ Kdo nemaká, ten daleko nedojde a zadarmo nic nedostanete.

Že kdo?

   Ať to byla jaká chtěla dřina, ty zážitky jsou dost specifické a ne každá brigáda vám toho nabídne tolik. Třeba jeden rok jsme vymysleli Chmeláce, tedy obdobu Vánoc, jejichž význam spočíval v tom, dát svým spolubojovníkům nějaký dáreček pod chmeleček. Prostě se tak sunete bahnem, když tu najednou najdete starou plechovku/ponožku/lahev/něco neidentifikovatélno, no, tak to jdete dát kamarádovi do vedlejšího řádku pod nějaký keřík, ke kterému brzo dojde. On vás většinou vidí a ví, že dáreček, který našel, je od vás a z lásky 😊 Ještě byly Chmelikonoce, tedy svátek mlácení se šlahouny, ale ten neměl takový úspěch. Jednou nás z pole vyhnala bouřka, tedy poté, co vedoucí rozhodli, že sedět pod těmi dřevěnými stojany s dráty není moc bezpečné, jsme cestou na náš hotel Hilton nadšeně skákali přes kaluže. Tedy většinou spíš do nich. Ten, kdož zůstal čistý, nebyl správný chmelák. Ne vždy jsme museli ale chodit pěšky, většinou nás od ubytovny vozila limuzína, které se říkalo babosed. Tvořil jej traktor táhnoucí buňku na kolečkách a moc hezky to v něm drncalo.

Píchák

Nebo ta legrace z pícháky. Jeden rok jsme měli každý svůj (to prostě chcete, mít vlastní píchák), ale jindy jimi disponovali pouze místní domorodci. Takže pokud jste došli k drátkům, které nebyly v keříku, ale vedle, vypustili jste z úst ošklivé slovo, povzdechli si a přes celé pole zaječeli:,,Píííííííííchááááááák!!!!“. Načež domorodec přišel a píchnul vám to tam. Prostě. Jop.

   To je jen stručný výňatek z toho, co jsme kdesi u Žatce zažili. Jenom pár drobných věcí, na které jsem si takhle z fleku vzpomněla. Protože je toho mnohem více a možná je trochu škoda, že už asi nebudu mít příležitost, to zažít. Teď už bych tam minimálně tak nefňukala. Možná.