Recenze na jednu větu, část III. + bonus

Jelikož se půlku ledna flákám, stíhám sledovat cca tři filmy denně a proto můžu vesele vydat další Recenze na jednu větu. Přesto, že filmů je tentokrát méně (cca 30), je článek delší než předchozí, jelikož jsem se tak trošku u jednoho filmu utrhla ze řetězu. Ale fakt jenom trošku.

Zmizelá- Tak u tohohle filmu muselo jít moje občasné feministické myšlení stranou, protože ta ženská byla vážně ale strašná svině a fakt jsem fandila Affleckovi co to šlo, jop, až takové emoce tenhle nenápadný film uměl vyvolat. ****

Legendární parta- Tak počkat, pár hrdinů, kteří jsou náhle nuceni spolupracovat proti někomu, kdo chce nadvládu nad světem, což se jim ze začátku moc nelíbí a dvě postavy se tam stále hádají, po prvním velkém setkání se záporákem jsou na dně, pak se ale všichni semknou, najdou v sobě sílu a s emocemi a velkolepostí to vše vygraduje ve velkolepé finále a závěrečný happy end plus mezititulkové scénky, kde já jsem to jenom viděla? ****

Batman vs. Superman- Tvůrci vzali prostě různé vzájemně nesouvisející scénky, poplácali je dohromady bez jakéhokoliv vedení, přidali dva až tři superhrdiny absolutně bez vykreslení charakteru a odůvodnění jejich konání, k tomu přistrčili přehršel zbytečných postav a celé to zabalili do digitálu a tmy, to jako vážně Snydere? **

The Punisher- Mohla bych napsat tisíc věcí, ale shrnu emoce do jediné scény, do toho impozantního souboje titánů na kolotoči, kdy hrdinu zbožňujete a záporáka milujete, takže nevíte komu fandit a kdo váš štve, že mlátí toho druhého, takže se ve vás perou pocity ještě víc než ti dva na obrazovce. *****

Dorian Gray- Ještě že to nebyl zas až tak moc dobrý film, jaký mohl, protože jsem byla tak zaslepena jmény Ben Barnes a Colin Firth, až jsem v popisu přehlédla, že se jedná v podstatě o horor a já kretén na to koukala uprostřed noci. ***

Auta- Je mi u prdele, že to mělo absolutně předvídatelný a patetický děj, bylo to dokonalé- prostě čáry od letadel jako otisky pneumatik, dokonce muchy ve tvaru aut a pocta Route 66-  miluju Pixar. Tentokráte budou věty dvě- tato na památku Joea Ranfta. *****

The Room- Žrala jsem u toho takový ty penízky na stromeček, na jednom mi zůstal kousek hliníkového obalu a já do něj kousla zubem s plombou…a přesto to byla menší bolest než tenhle film, každopádně nejde dát nic mezi odpadem a 5,  tak já budu teda ta, které to přišlo špatné na 5 :D *****

Star Wars: Síla se probouzí- Nemáte do rolí záporáků strkat tak dobré herce, pak má člověk výčitky svědomí, že fandí temné straně Síly!! ****

Kate a Leopold- Já sice tvrdila, že chci prince na bílém koni jenom kvůli tomu koni, ale jako jo, když to byl v tomhle jinak dost nudném filmu Hugh Jackman, tak teda i toho prince. ***

Star Wars: Poslední z Jediů- Ať si říkají skalní fanoušci co chtějí, já jsem byla jakž takž spokojená, je pravda, že příběh škobrtal, ale technické zpracování bylo skvělé, scéna se žehličkou úžasná a nejlepší tam byly tři věci- Adam Driver, Ben Solo a Kylo Ren. ****

Jumanji: Vítejte v džungli- Jako, mně se o Dwaynem Johnsonovi zdávalo už dřív, ale teď ho z hlavy jen tak nedostanu, možná i společně se zbytkem obsazení této nenáročné, dobrodružné ptákovinky. ****

Asterix a Obelix: Mise Kleopatra- Byl tam historický román, válečné drama, romantická komedie, sit-com, dokumentární okénko, asijský zápas, automobilová honička, dobrodružství na moři, dlouhá alej s fůrou soch, co se jmenuje Dlouhá alej s fůrou soch a velkolepé taneční číslo, film na zaplácnutí času jak vyšitý. **

Adéla ještě nevečeřela- Efekty na svou dobu zajímavé, herecké výkony pozoruhodné, děj nápaditý, vtípky věcné, ale prostě…Lipský má i lepší filmy. ***

Nejlepší přítel- Pohádka na Boží hod jako dělaná, postavy sice docela zajímavé, ale děj nudný jako prase, zítra po té pohádce ani neštěkne pes, vlastně ani už teď, 5 minut po skončení. **

Rogue One: Star Wars Story- A tak jako dobrý, některé postavy super (Cassian, Chirrut, K2SO), jiné o ničem a zbytečné, další blbě zahrané (Jyn, ehm), ale dobře to šlape, hlavně druhá půlka, parádní akční konec a super návaznost na starou trilogii, jen škoda té čistky osazenstva, doslova a do písmene film, který za sebou smete všechny stopy.  ****

Neuvěřitelný Hulk- Přehrávám si ten film v hlavě pořád a pořád dokola a ne, stále nevěřím, že to je Marvelovka. **

Největší showman- Hudební čísla vypiplaná do detailu, vizuál až na ty digitální zvířátka docela ucházející, herecké obsazení které chytí za srdce, ale ten scénář…no…já nevím, jedinou emoci kromě písní ve mně vyvolal jen záběr na to, jak si Hugh zlomil hrot tužky, to prostě bolelo. ****

Černý jestřáb sestřelen- Myslím, že slovo ,,strhující“ vystihuje naprosto vše- strhující děj, kdy s napětím sledujete každou jednu scénu, strhující tempo, až nevěříte, že už je konec, strhující zobrazení a surovost války, strhující hudba Hanse Zimmera a taky kamera,  strhující obsazení, v zastoupení tenkrát ještě mladičkých jmen jako Bloom, Hartnett, Hardy, Coster-Waldau, Bana a spousty dalších. *****

Zachraňte vojína Ryana- Ta známá a opěvovaná úvodní půlhodinka má neskutečné grády, až je člověk přesvědčen, že se dívá na nejlepší válečný film ever, pak to bohužel klesá scénáristicky a, promiň Stevene, trochu i režisérsky, jiné lidi asi dostává minutový záběr na to, jak se Tomovi Hanksovi třepe ruka, mě ale prostě asi ne. ****

Mortdecai: Grandiózní případ- Přiznám se, že jsem byla velmi překvapená výkonem Paula Bettanyho, ale bohužel i tím, že se Johnny Depp upsal takové kravině, která se sice snaží být hrozně cool, ale nejde jí to ani v jednom bodě. **

Království nebeské- Ridleyho film jak dělaný pro dnešní českou společnost nenávidějící islám, který mě nalákal na Liama Neesona jenom proto, aby umřel hned na začátku a po zbytek jsem musela koukat jen na Orlanda Blooma a -ňáký další lidi, kteří mi byli u zadku- v docela nudném ději. ***

Saxana a Lexikon kouzel- Fujky. ^odpad

Austrálie- Baz Luhrmann nám nabízí Hugha Jackmana sexy jako nikdy dřív, Nicole Kidman v tom nejlepším světle a příběh o zemi, na kterou se zapomíná, ve filmu, kterému odpustíte příšerný digitál i tu šílenou stopáž, a dojemný konec přijmete v upřímných slzách. *****

Indiana Jones a Poslední křížová výprava- Skoro, téměř, pomalu už……ne, tu čtvrtou to i přes to, že to bylo o trochu lepší než ostatní díly nedá, ale pochvala Harrisonovi a scénáristům za mnohem lepší film, než jsem po dvou předchozích čekala, aneb: ,,Tohle že je archeologie?“. ***

Lída Baarová- Děsní herci, nedotažená výprava, příšerný scénář a režie k zblití, sorry jako, ale záběry sexuální scény kombinované se záběry na oheň a tou nejdivnější možnou hudbou, no ježiš a ten uspěchaný a kýčovitý konec, proč my se na tu filmařinu radši nevyserem. *

Moulin Rouge- A já prej že nemám ráda muzikály, heršvec, dobrej příběh s emočním vypětím, neskutečná hudba, úžasná režie, vynikající herecké výkony a zpívající Ewan navrch, a najednou jsem odvařená i z přeslazeného digitálního ,,příběhu o lásce“. *****

Ouuuukej, tak asi takhle nějak zněla věta, kterou jsem napsala po prvním shlédnutí. Pak jsem film viděla podruhé… a potřetí….a došlo mi, že jedna věta nestačí a 5 hvězd je kurevsky málo. Baz Luhrmann nám totiž předložil něco, co je škoda nevidět a já lituju svého ,,filmového“ života, který jsem žila bez tohoto snímku. Takhle nějak si odteď představuju muzikál. Hudební čísla nejsou jenom na okrasu, nýbrž obsahují podstatnou část scénáře a posunují děj dynamicky kupředu. Navíc dávají prostor hereckým výkonům, čímž poukazují především na fakt, jak si celý cast musel natáčení neskutečně užívat. Nebo být po celou dobu konstantně na drogách. Jako příklad můžu uvést celou sekvenci od času 36:45 po 41:30, nebo konkrétně ten kouzelný moment v 39:50-52. Slovy vévody ,,Generally, I like it!“ Právě jeho postava je zde neuvěřitelně zahraná, a ještě lépe schválně blbě zazpívaná, zatímco jiné filmy se můžou přetrhnout, aby jejich záporák byl co nejvíc sexy a vyvolával tak v divákovi morální dilemata, tady jsou záporné postavy nepříjemné, ošklivé, otravné, slizké a na konci řádně potrestané, jako ve správné pohádce. Ostatně celé osazenstvo je zde krásnou ukázkou nadšení pro herectví. Ona scéna, kdy ,,profesor Křiklan“ pobíhá v prostěradle a zpívá Like a virgin je jenom další nádhernou ukázkou režijní, choreografické a hlavně herecké práce. Režisér se vůbec neštítí používat převzaté melodie a různě je upravovat textařsky…a někdy ani to ne.  Detaily jako rozmnožující se plešatí klavíristi s brýlemi, ladění některých záběrů do staro-růžové, černobílé nebo stísněně temné barvy s kontrastní červenou, neustálé průniky kamery skrz lopatky větrného mlýnu, spád některých částí způsobený kombinací prací střihačů a zvukařů a jak jsem již na začátku nadhodila, práce s herci a jejich postavami, to dohromady tvoří Spectacular spectacular dílo, kde si každý musí najít svoje. Vizuál celkově ještě zasazený do striktně digitálního prostředí dává prostor i scénám mimo rámec reality bez toho, aniž by měl divák problém se začleněním některých řekněme přemrštěně umělých věcí do celkového díla (na rozdíl třeba od The greatest showman, kde do zcela reálného prostředí narvali signifikantně digitální zvířata). Zde se režisér ani nesnaží nám vecpat, že to má být reálné. Ano, scénář je možná chvílemi až moc přímočarý, hlavně co se týče jeho vyvrcholení (opět slovy vévody: ,,I dont like this ending“), ovšem kromě hlavní premisy lovestory-tragédie, která zde funguje jako hlavní ždímač emocí, je především slovíčkaření a nadhazování některých témat vícekrát dalším tahem pro směřování děje. Ono je to vlastně taková ,,hra ve hře“, kdy si scénáristi dost vypomohli tím, že celý děj se odehrává vlastně dvakrát, přičemž postavy hrají v divadle to, co prožívají, dokonce přesně odříkávají repliky z divadelní hry a přenášejí je tak do vlastního života a naopak. Obecně tempo filmu a tím i odehrávajících se situací je závislé na frekvenci střihů a dynamiky některých záběrů, čím více tam těchto věcí je, tím je děj svěžejší a veselejší, naopak ke konci ubývá srandiček jak dějových, tak i místy těch stylistických. Vynikajícího Jima Broadbenta a Richarda Roxburgha doplňuje úžasná postava Toulouse, překrásná Nicol a její herecký výkon, a nepřekvapivě  jak je jasné už z ,,jedné věty“ -Ewan McGregor, který rozsahem svého hlasu překonává nejen většinu herců, ale paradoxně i dost zpěváků, a jež u každého svého pěveckého partu a hlavně Come with me v klobouku a bohémské šále nemůže nechat žádnou ženu chladnou. Jeho výraz na začátku, stylu ,,netuším co tu dělám a co se kolem mě děje“ se dokonale vtiskává divákovi, který si tím pádem myslí totéž :D. Celý tenhle film mi dal totální facku ohledně mého přesvědčení, že ,,se mi nelíbí romantické filmy“ a ukázal mi, jaký styl mi u filmografie hodně vyhovuje a zároveň mě donutil tak trošku více mít ráda muzikály (nebo spíš je začít srovnávat s tímhle a tím pádem je brát ještě víc kriticky) a filmařinu obecně. Chápu, že celá tato pompézní a přepálená šílenost není pro každého, ale já asi potřebuju k životu málo. Asi tak, pokud se vám líbil vizuál Velkého Gatsbyho, nemůže vás to úplně zklamat, pokud ne, ani na to nekoukejte. Napadá mě spousta další chvály, taneční číslo Lady marmelade, úvodní scéna s bohémy, závěrečná pasáž z divadelní scény, kdy musíte brečet i kdybyste nechtěli, ta všudypřítomná přehnanost, přemrštěnost a kýčovité zpomalovačky, bejvák ve tvaru slona, ta osudovost u Show must go on a vůbec, tohle že jsem chtěla shrnout do jedné věty? ....You crazy fool…  (-Zpívejte hlasem Nicole Kidman).

P.S. 1 Někdy chci ale už vážně zkusit Absinth!!

P.S. 2 Všechny písničky jsou tu neskutečně krásné, ale pokud bych měla vypíchnout jednu, určitě je to El Tango de Roxanne. To, jak je zazpívaná, sestříhaná, zahraná, zatančená, procítěná. Husí kůže.