čtvrtek 24. května 2018

Recenze na jednu větu, část VI


Jen tak mimochodem, 80% státnic je za mnou a to má několik zásadních následků. Za prvé můžu teď konečně zase koukat na filmy. Ovšem za druhé to taky znamená, že jsem během učení nestíhala sledovat tolik filmů a tudíž přestala vydáv....no přestanu se vymlouvat, tu je prostě dalších 35 filmů po dloooouhé pauze. Pokud zde nějakým nedopatřením přibyli nějací čtenáři, a já díky kvalitám blogu doufám, že ano, tady máte pro připomenutí předchozí díly-I., II., III., IV., V.

Až vyjde měsíc- Můžete si vybrat- buď Wese Andersona milujete nebo ho nesnášíte, buď tento film berete jako příběh dětí hrajících si na dospělé nebo jako dospělý náhled na děti a buď vás to herecké obsazení nechává chladnými nebo se zamilujete do Edwarda Nortona v podkolenkách. ****

Sully: Zázrak na řece Hudson- Mohlo to být přehnaně heroické, se spoustou zbytečných příkras, blockbusterově nabubřelé nebo hollywoodsky katastrofické, naštěstí to mělo Clinta Eastwooda a proto se to povedlo přesně tak, jak mělo.  ****

Starci na chmelu- Divný, my na chmelu nedělali žádné trapné či pár dobrých tanečků, nezpívali chvílemi divné, chvílemi fajn písničky a bohužel neměli ani ty tři chlápky s kytarama, my tam, blbci, prostě jenom makali. **

Americký sniper- Americký patriotismus a nadšení pro armádu mě nepřestává fascinovat, Clint se toho nebál využít, bohužel do toho musel naroubovat unylou mimo-válečnou linku (o tom ten film má být, já vím, já vím), k tomu scénárista usnul někde na půl cesty, Cooper nacvičil dva výrazy a ostatní postavy mohly být klidně figuríny, efekt by byl stejný. ***

Kmotr II- Velmi poučný film, protože mě naučil mít neskutečnou trpělivost, vymyslet plno dalších věcí, kterými se můžu zabývat u filmu, pomohl uvědomit si, že některé ženské jsou prostě jeblé (,,Vezmu si mafiána a pak mu to budu vyčítat, jeej“), také že do jednoho filmu se dá narvat víc postav a linek, než by člověk čekal a hlavně, že tříhodinové filmy jsou prostě divácký očistec. ***

Atomic Blonde: Bez lítosti- Další film, ve kterém forma převažuje nad obsahem, ať už hraním si s barvami, hudbou nebo bezchybnými bojovými scénami, ze kterých výborně zahrané postavy dokonce odcházejí reálně zbité. ****

Město bohů- Neuvěřitelné, jak dokázali utáhnout tolik postav, linek a situací bez toho, aniž by se jim to rozpadalo nebo nedávalo smysl, plus k tomu ještě jako bonus skvělou kameru a režii. *****

Umučení Krista- Mel se tak moc snažil o co největší reálnost, že přes všechnu tu krev do toho zapomněl dát trochu srdíčka a emocí, řezničina kvalitní,  feeling nulový. ***

Pompeje- Naprosto umělý a laciný blockbuster s přitroublými postavami, kterým jste nevěřili ani ň, ale hlavně, že jim tam všude hořely ty malé ohníčky. **

Kdopak to mluví- Zajímavý nápad, vyjadřovat myšlenky dítěte, škoda, že takhle odporně, což nakonec ale ani nevadí, páč mezi všemi těmi sračkami kolem se ty scénky s děckem docela ztrácí. *

Bajkeři- Néé, že bych u toho filmu nedokázala udržet pozornost, náhodou přesto, že nejsem cílovka, jsem se i jednou zasmála a dokonce mi tam byl sympatický jeden něco-jako-herec, ale jinak jsem se u toho zabavovala tím, že jsem hledala či vymýšlela nějaké klišé, které by v tom filmu nebylo, a kupodivu bezúspěšně, nacpali tam úplně všechno, včetně product placementu či humoru o stojícím péru a ještě to zvládli podat v absolutně nejvíc obočí-nadzdvihujícím scénáři všech dob. odpad!

Osvícení- I přesto, že ke Kingovi a Nicholsonovi si cestu asi nikdy nenajdu, tohle má Kubricka, viděla jsem to ve vysoké kvalitě, s hodně dobrým zvukem, v originále, v prodloužené verzi a párkrát mi bylo i dost úzko, takže nakonec vlastně víceméně spokojenost. ****

Karlík a Továrna na čokoládu- Lucka a továrna na čtvrtou hvězdu- pokud máte pitvořivý, dětinský a mírně laciný příběh, přidejte k němu pár kilo Burtona, hrst průměrných písniček, několik pytlů barev, dochuťte Johnnym Deppem a navrch přihoďte trošku patetického dojáku. ****

To byl zítra flám- Teda vzhledem k žánru- klasické pitomé americké komedii- to mělo až nečekaně dobře napsané postavy, kterým navíc z úst mezi všemi těmi nadávkami občas vycházely i velmi uvěřitelné a propracované dialogy, samozřejmě příběhově to byla nelogická ptákovina, ale já se docela zasmála i přes ty občasné nechuťárny, no bóže, tak tam byla poblitá veverka, v kterým filmu ne? ***

Čtete můj blog?- To není film, to je jenom taková malá prosba o zpětnou vazbu, stránka mi sice hází nějaká čísla v počtu zobrazení, ale to mi moc neřekne a já bych ráda znala mé čtenáře, pokud nějací jsou a zároveň jestli čtete články pozorně a zajímají vás a této větičky si všimnete, takže pokud to čtete, napište mi sem do komentářů nebo na jakoukoliv sociální síť do zprávy slovo ,,rohlík“, děkuji. *****

Hora mezi námi- Kate Winslet už ví, že pokud má někde mrznout, tak s chlapem, což využila i v tomto survival filmu, kterej měl být mimo jiné i romance, ovšem vztah mezi postavami vyjadřoval spíš jenom ovládání základními pudy a ještě to bylo natočené tak placatě, že ani za toho pejska nedám čtvrtou. ***

Koralína a svět za tajemnými dveřmi- Ne každý spisovatel umí skládat puzzle, a příběh, jež mu vzniká pod rukama tudíž není tak vypracovaný a dokonalý, jak by mohl, ale nádherná animace tady naštěstí zachraňuje, co může. ****

Anna Karenina- Wrightův pokus vytesat z Tolstého nudného hovna zlatou cihličku, film šlape jako dobře namazaný hodinový strojek, oplývá dechberoucím vizuálem a příjemným hereckým obsazením, zasazení do divadelní scény mě dostávalo do kolen a přesto, že Aaron ještě nikdy nevypadal tak žhavě, stejně bych si vybrala Juda Lawa, jenom škoda, že ke konci už tomu všemu docházel dech. ****

Střihoruký Edward- Facka za to, jak vždycky mírně a nenápadně tak trošku hejtím Tima Burtona, ale upřímně, co by byly jeho filmy bez Johnnyho Deppa? ****

Zahradnictví: Rodinný přítel- Nevysvětlené postavy, herecké výkony na pováženou, scénář zmatlanina, režie o ničem, prej se to mělo nějak blížit Pelíškům, no, nejenže jim to nesahalo ani po kousek paty, ale celkově to bylo absolutně zbytečné. odpad!

Krasavec Beauty- Takový ten typický nenápadný film pro děti, co dávali každé sobotní dopoledne, přesto nádherná romance s mnoha dramatickými zvraty, která předkládá příběh  koní tak osudově a emotivně, že se nad těmi kýčovitými obrazy podkreslenými překrásnou hudbou musí ustrnout srdce i tomu nejzarytějšímu nekoňákovi, aneb takhle moc jsem nebrečela už hodně dlouho. *****

Malý princ- Dokázali to, vše podstatné zůstalo očím skryto. ***********atd.

Úžasňákovi- Holt, někdy je to film versus víno a u tohohle byla tak nezajímavá druhá půlka, že vyhrálo víno (a kecání s Klárkou). ***

Ztracené město Z- Dobrodružný film o hledání ztracené civilizace, který byl tak akční, až jsem už nevěděla, co si mám samou nudou kousat, třetí hvězda za obsazení. ***

Pobřežní hlídka (2017)- Očekávaně stupidní plážový film pro teenagery s pár slavnými jmény, řeknu to asi tak- pokud přežijete první tři minuty tak už přežijete nejen zbytek filmu, ale asi už všechno. odpad! (i když mírně guilty pleasure :D)

Poslední samuraj- Američani mají asi pocit, že pokud do toho nenacpou svého hrdinného krajana, nejlépe Toma Cruise, nebude to mít takový úspěch, ale při vší úctě, všudypřítomný japonský duch, detailní vykreslení postav, Zimmer, neuvěřitelná osudovost a ty emoce u konečné bitvy by mě donutily brečet úplně stejně i bez něj. *****

Bůh s námi-od defenestrace k Bílé hoře nebo tak nějak- Vážně mě sere, že mi internet jede jen v obýváku, kde potom musím sledovat takové filmy, kamera na hovno, nudná narace a pitomé repliky (,,Matyáši, nedělejte to!“ řečeno cca 100x za celý film), nudný všechno, ještěže to mělo aspoň Karla Dobrého a krásnou výpravu. *

Dračí srdce- Jop, já to věděla už od té doby, co jsem četla Eragona- chci draka! ****

Co ty jsi za číslo?- Ponaučení zní- máš-li možnost dostat Chrise Evanse, ber ho a chceš-li ukrást kolo, tak jedině to s pizzou! ***

The Bronze- Spousta nadávek, arogance, amerického patriotismu, zadku Sebastiana Stana, ale kupodivu pod tím vším dokonale vypiplaný scénář jedné holky a jednoduchého sportovního tématu vrchol-dno-vrchol. ****

Mládeži nepřístupno- Film z ranku komedií zastupující subžánr ,,v USA je možný všechno“, který mi konceptem připomínal Black Mirror, jenom místo technického pokroku tu byly propírány všechny možné aspekty lásky, sexu, nechutností, trapností, absurdností a blbin, doplněné nejlíp natočenou Ligou spravedlnosti, díky Gunne. ***** (5 odpadních hvězd, je to takový tamten film….chápete…)

Nekonečný příběh- Efekty- no tak dobře, na tu dobu, režie- eh, příběh- ehh, postavy….ehhhh…., je to jednoduché, jsem na to všechno prostě už moc stará… **

Noc v New Yorku- Chris Evans má asi štěstí hrát hrdiny, když už ne nadnárodní idoly, tak aspoň ty hodné kluky zachraňující dívky v nesnázích, dokonce to tentokrát zvládl zrežírovat, jen ta stopáž mohla být kratší. ***

Marvel Studios: Assembling a Universe- I kdyby jste náhodou nebyli fanoušky Marvelu, tohle vás minimálně hudebním podkresem a úžasným entuziasmem všech zúčastněných prostě musí chytit za srdce. ****

Pásky z Nagana- Někde jsem zaslechla: ,,Proč zas dělají další dokument o Naganu, tak jsme jednou vyhráli Olympiádu, no a co?!“…. Jenže lidi, tady šlo o mnohem, mnohem víc, děkuju pane Hudečku a příští rok na Oscarech!! *****

čtvrtek 17. května 2018

Nejlepší filmové scény, díl.1

Takový to, když urputně vymýšlíte nějaký nefilmový námět na článek, přitom poočku mrkáte na těch patnáct rozepsaných, a nakonec stejně napíšete další blbost o filmech. Oukej. Tentokrát bych ráda vypsala nějaké jakože zajímavé scény, které považuju za NEJ ve svém oboru. Anebo prostě takové, co mě zaujaly. Nadchly. Překvapily. Další sloveso. Prodlužování článku level Lucka. A taky sem naseru trilion odkazů, protože aby to bylo jako trochu interaktivní a mohli jste mi vesele dávat za pravdu nebo mě hejtit, či cokoliv u mých článků děláte jiného, než že si zaujetím koušete nehty a těšíte se na každé další slovo.

Výběr scén probíhal několika způsoby:
1.     Dlooouhé přemýšlení nad všemi možnými scénami a jejich následný objektivní výběr-10%
2.    Scéna mě zaujala, srovnala jsem ji s jinými a buď jsem vybrala jinou stejného tématu nebo zvolila tu původní-20%
3.     Nějaká scéna mě brutálně dostala a já ji sem hodila bez jakéhokoliv srovnávání, přemýšlení či jakéhokoliv objektivního důvodu-70%

Nejlepší úvod filmu- Deadpool (2016) 

Na úvod úvod. Po letech sledování filmů jsem si vypěstovala zajímavou schopnost, poznat kvalitu filmu podle prvních tří minut a kupodivu to fakt platí téměř stoprocentně. Jasný, že úvod filmu prostě musí co nejvíce zaujmout a v divákovi vzbudit určité naladění, natěšení či podnítit zvědavost. Nebo člověka absolutně vyvést z míry. Ano, mluvím o tobě, Dwayne. Skvělých úvodek je plno, Mariňák, Trainspotting, a samozřejmě, druzí Strážci Galaxie, ale lidi, ruku na srdce, pokud si při písničce Angel of the morning nevybavíte ten nádherný Deadpoolův zářez doplněný nejvěcnějšími titulky ever, tak jste dobrý úvod filmu prostě neviděli.

Nejlepší fight- Steve vs. Bucky, Captain America:Winter soldier (2014)

Tohle je nejtěžší téma, protože bitky si užívám vždycky, sleduju každý pohyb, práci s hudbou, střihy, kameru, jsou to jedny z mých nejoblíbenějších scén a dokážu si je jak užít, tak z nich být dost zklamaná (jsem jediná, koho John Wick prostě nebavil tak, že to ani bitky nezachránily?). Mnoho filmů sází na originální a neotřelé zobrazení bitek, kupříkladu Kingsman, Atomic Blonde se svými zdánlivými bezstřihovými sekvencemi nebo Daredevil s údajně skutečně bezstřihovými sekvencemi. A pak jsou tu marvelovky. A druhý Kapitán Amerika, moje nejoblíbenější. Tohle je přesně ta scéna, kterou prostě nadhodnocuju, ale protože v sobě kloubí dokonale vše výše uvedené plus sympatické obsazení (kdo četl můj článek o hercích, možná pamatuje na mé rozplývání se nad Sebastianem Stanem), je to moje TOP. A druhý Kápo oplývá více takovými nádherami, a taky ostatní marvelovky, Tarantinovky, Jackie Chan kdekoliv, každý akčňák, na který si teď nevzpomenu nebo loňský seriálový poklad Punisher- úplně celej!!!

Nejlepší scéna s autem- Nick Fury,  Captain America: Winter Soldier (2014)

Jo jo, vím, že: ,,Lucie, to sem budeš cpát marvelovku, přesněji druhýho Kapitána, furt?“ Slibuju, že naposled. Samozřejmě ten úkol zněl- najít nejlepší automobilovou honičku, protože to je snad po fightech nejvděčnější druh scén, ale při vší úctě, znám jich tolik skvělých, že vybrat mezi nimi mi prostě nejde a o tom článek být nemá. Pokud jste zklamaní, běžte mrknout na libovolný díl Kobry 11 nebo Rychle a zběsile. Já to radši zakamuflovala takhle kulišácky a vybrala jako nejlepší scénu s autem to, jak je Nick Fury napaden Hydrou a spolu se svým samořídícím  chevro-product placement jak svině-letem brázdí silnici, protože já nevím, kdyby moje auto mělo hlásit, co je v něm všechno pokažené nebo mě nedej bože mělo zachránit od újmy, no potěš koště. Ale ok, u každého odstavce jsou nějaký další odkazy, tak tady máte pár dalších super auto-scén- porod, taneček, vraždašpatné efekty, nebo autoškola.

Nejlepší scéna s letícím šípem- Yonduův útěk, Strážci Galaxie vol.2 (2017)

Toto je případ výběru scény číslo 2, jak jsem psala výše. Nápad na tuto scénu přišel poté, co jsem viděla zpomalený záběr na hrot šípu ve zbytečně nedoceněném filmu Král Artuš: Legenda o meči, který se skvělými scénami jenom hemží. Takže v rámci objektivity jsem se zamyslela nad dalšími podobnými scénami, nezapomněla přitom na Legolase, Hawkeye nebo Game of Thrones a nakonec z toho nejlépe vyšla právě scéna ze Strážců, protože ta hudba k tomu, kreativita v každém zásahu a  úžasný entuziasmus, který čiší z celého tohohle Gunnova tyjátru, to je prostě bezkonkurenční.

Nejlepší sexuální scéna- Lance Tucker a Hope Greggory, The Bronze (2015) (odkaz nemám, na youtube už je to trošku hard, ale doporučuju celý film)

Tohle je ošemetné, protože při výběru této scény musím uvažovat takto- když vyberu tuhle, budu vypadat jako puritánka bez fantazie a když tuhle, budu jak největší úchyl. Pro koho jsou vlastně tyto scény ve filmech? Když se na ně díváte sami, je to divný, když se na ně díváte s někým, je to divný, ale stejně je v těch filmech chceme a některé jsou na tom i postavené. Je pak na filmařích, jak se k takové scéně postaví, zda hodně realisticky, nebo třeba i vtipně (při psaní této věty jsem měla na mysli scénu ze Žhavých výstřelů, ale to je parodie, počítá se to?). Pojďme to vzít z té strany, že jsem úchyl, a musím se přiznat, nejlepší jsou prostě ty gayovský. Celý film Call me by your name by mohl vyprávět, ale ta záležitost ze Zkrocené hory mezi Ledgerem a Gyllehaalem ve stanu je na metál pro oba zúčastněné. Asi jedna z věcí, proč bych nemohla být herečka, páč já se stydím poslední dobou i chodit v plavkách na veřejnosti. Hmm, i když, záleží na tom, s KÝM by se daná scéna odehrávala a JAK. Protože pokud máte dvě postavy, co jsou bývalí gymnasté a k tomu obsazení zmíněné v titulku odstavce, dá se z toho vykouzlit něco, co mě, holku totálně platonicky zamilovanou do Sebastiana (je to tu zas), dostane do kolen. Protože i když se snaží hodně věcí skrýt, já umím být kurevsky pozorná. Celá scéna mě navíc přivedla na zajímavou myšlenku- proč jsou filmové sexuální scény lepší než reálný sex? Protože vidíte toho chlapa zezadu. To, jak se jim vždycky stisknou půlky…..víte jak….to jak jsem psala o tom úchyláctví…už chápete ne?

Nejlepší zpěvácký výstup- Cokoliv od Ewana McGregora, Moulin rouge (2001)

Muzikály jsou pro mě strašné úskalí. Jednou mě nějaký baví, další je nezajímavý, třetí nudí, další je jeden z mých nejoblíbenějších filmů, pak zase jeden z nejhorších…Není to jen o písních, bohužel to musí mít i nějaký ten příběh, písně musí být součástí scénáře, ne jen na okrasu, doplněné hereckými výkony dohromady s choreografií, a to je prostě docela těžká filmařina. Pokud na plátně jedna postava pět minut stojí nebo se někde povaluje a zpívá, byť srdceryvný text unylým hlasem, neudrží to mou pozornost ani za hovno. Já teda neumím zpívat ani prd a obdivuju všechny herce, že se to musí naučit, ale nakonec jsou stejně vidět rozdíly mezi někým, kdo se to těžce učí a přirozeným talentem. Pokud je navíc hezký, text písně je úžasný a všechno navíc v duetu s někým stejně zdatným, je na to radost pohledět (poslyšet).

Nejlepší sportovní scéna- Ally a Colin,Co ty jsi za číslo? (2011)

Sportovní filmy, další vděčné téma, i když, to je taky věc, kterou musíte umět. Američané u sportovních filmů většinou sází na humor, nadhled, krásu v jednoduchosti, nostalgii, dojetí…A já se na to vyprdla a vzala scény z nesportovních filmů. Píšu množné číslo, protože jich je plno takových, které jsou jen tak mimochodem strčené do filmu (nebo seriálu), a já tento odstavec píšu hlavně kvůli svlékacímu basketu v romantickém filmu, protože Chrise Evanse hrát v trenkách basket, to je věc, co prostě chcete vidět (pánové, Anna Faris je tam též polonahá).

Nejlepší taneční scéna- Cesta k pokladu, Flyn Carsen: Kopí osudu (odkaz jsem nenašla :/)

Původně jsem chtěla psát o té nejhorší, ne scéně, ale choreografii vůbec, ale víte co, nechám vás v napětí a třeba někdy napíšu i článek Nejhorší scény. Bože, znám plno skvělých tanečních scének, mimo filmy třeba videa na Youtube, kde cast ze všech možných marvelovek tančí na tiskovkách, v interviews, na place natáčení atd. Mohla bych zde zase vyzdvihnout Moulin Rouge, Pomádu nebo co já vím, třeba Zorra nebo Annu Kareninu, tanec má skvělé využití pro zdůraznění jiskry mezi postavami nebo jako zábavná vložka, tak jako je tomu u mnou vybraného filmu. Protože sorry jako, ale dostat se k mayskému pokladu tancem valčíku do rytmu vystřelujících šípů, jděte do háje s Indianou Jonesem :D

No nic, nebudu článek dál natahovat, naštěstí toto je téma, ze kterého se dá těžit do nekonečna, takže já budu dál poctivě sbírat scénky, které mě nějak zaujaly, protože upřímně, víc, než psaní článku mě bavilo na ty scény znovu koukat, tak snad si to užijete stejně. Předpokládám, že jakmile článek publikuju, napadnou mě nové a nové příklady, to tak bývá, takže neberte zdejší výběr jako konečnou, časy se mění. A sorry za tu protekci Marvelu, to samo.

sobota 5. května 2018

Recenze: Dechberoucí trilogie Padesáti odstínů...nudy...


Předloha těchto skvostů: kniha E.L.James

Obsahuje spoilery, které když se dozvíte, zásadně vám to sníží zážitek!! (ty jo, sarkasmus hned na začátku :D) 

Padesát odstínů šedi (2015)

Režie: Manželka od Aarona Taylor-Johnsona, scénář: Kelly Marcel
Mé hodnocení na čsfd- 20% 

Nebudete tomu možná věřit, ale taky praktikuju masochismus. Třeba tím, že se dívám na takovéto filmy, protože to fakt bolí a způsobuju si to sama. Ale jelikož jsem na to slyšela od žen velmi nadšené výkřiky, říkám si, tak proč ne, trocha sexu za pár let neuškodí. Kristepane, kdybych já věděla, o čem to doopravdy je. Jednoduše další nudná romanťárna, obalená marketingovým pozlátkem. Teda, čekala jsem, že u toho budu nejspíš jen převracet oči, ale paradoxně ony velmi vychvalované lechtivé scény nebyly to nejhorší, vlastně jsem byla i trochu zklamaná. Podle toho, co jsem všude četla, jak je to plný BDSM, jak jsou z toho ženy unešené, že to nikdy nezažily a chtějí totéž atd., jsem po shlédnutí dospěla k názoru, že jsem buď úchyl nebo mám výjimečnou představivost, ale to mělo být jako všechno? Jo, já zapomněla, že: ,,V knížce je to mnohem detailnější a Grey tam má víc roztrhané a tmavší gatě!“ Tak to pak jo. Dámy by si měly uvědomit, že filmy mají většinou nějaké hranice, teď nemyslím v morálnosti, ale spíše ve vkusu, a to se dost odráží na jejich všeobecném přijetí, často v rozkolu s kritiky. Jsou určité rozdíly mezi erotickým filmem a pornem, předloha možná nabízí podklad spíš pro to druhé, ale chápu, porno přece nemá ten příběh. Oh počkat, myslíte ten prototyp milostného kýče, který nám autorka předkládá? Nebo to jenom scénáristka vybrala ty nejnudnější, nejpředvídatelnější a nejbizarnější dialogy a scény, které v knize jsou? On je bohatý, hezký, svalnatý, chytrý a ambiciózní nadsamec se sexuální úchylkou a ona čirou náhodou nějaká nudná nicka, jejíž nejlepší sexuální zážitek do té doby bylo maximálně okusování tužky a která při vstupu do místnosti před ním zakopne a spadne. Posílám autorce bonbónek. Tak on má i vrtulník? No neke! Co se týče oněch jeho úchyláren, oceňuju, že si to všechno aspoň otevřeně přizná a stojí si za tím, což demonstruje například jeho systematičnost, jako je vytyčení pravidel. Přitom, on sám je tam několikrát porušil, třeba to s tím spaním. Většina z jeho ,,smlouvy“ mě nechala chladnou, a jakože holka, která si to celé přečte úplně v pohodě a pak o tom i uvažuje, k tomu má nejspíš taky sklony, tak nechápu tady ty její ofuky celý film. Ber nebo nech být. Btw ty vole to pravidlo, že ,,musí jíst jen určité potraviny“, kámo dělej si se mnou co chceš, ale jídlo mi zakazovat nikdo nebude :D A některé byly docela vlezlé, třeba to oslovování ,,pane“, já to milostivě vyslovovala za tu holku, nemáš zač. Co se týče postav, pokud autorka v hlavní hrdince vidí sama sebe, už chápu celou podstatu toho zoufalého příběhu a posílám jí další bonbónky. Ta holka je totiž stupidní a Dakota to zvládá až příliš dobře, ne herecky, to dělá ten tupý výraz. Za to její kousání rtů bych jí taky jednu flákla, ale hlavně, vážně nechápu uvažování té postavy. Ví, že má rád mlácení, a přesto se musí přesvědčit, řekne mu: ,,Tak mi udělej to nejhorší“, nečekaně se jí to nelíbí, né aby vyžblebtla to záchranné slovo, nechá si to v klidu dodělat a pak ho zjebe do krychle, cože? Herdek jsem na jeho straně! Mně se teda Jamie Dornan nějak dvakrát moc nelíbí, to, jak mu ujíždí levé oko je taky na facku, ale umí dělat copánky a vůbec, co já bych za to dala, v mém životě by to byl maximálně támhle Lojza Teplák od soustruhu, který doma našel ,,taky ňáký ty plastový  stahovací pásky.“ Jo, asi jsem přesně ten typ ženy, pro který je film určen. Jen mě to nějak míjí. (Btw, nechci vás tu znepokojovat, ale já taky jednou dostala bičem! Od trenérky na koních, když mi popoháněla koně a omylem mě švihla po lýtku takovou silou, až mi z toho stouply chlupy na ruce.)

Scénář teda zabitý, režie je další strana mince. Celé je to bez náboje, natahované dlouhými pohledy, jako vždy, nevěřím, že by se to nedalo s grácií zvládnout i trochu rozšafněji a svižněji, ale s ohledem na cílovku, není to fuk? Líbilo se mi budování napětí u podpisu smlouvy, tak veledůležité události, dokonce jsem u toho zaujetím pozvedla jedno obočí. Jinak díky za to, že jste nenechali Christiana vysvětlit té ,,jak že se ta postava jmenovala?“ co jsou to anální zátky, musela jsem si to najít a po těch fotkách velmi dlouho bezúčelně civěla do zdi. Co bylo trošku fajn, tak hudba, sice tuctová, ale neurážející, teda krom té poslední svazovací scény se zpomalenými záběry, kde hudba zněla jak v kostele. To tam trošku nezapadalo, ale v kontextu s tím ostatním to bylo to nejmenší. Člověk, když to tak shrne, musí se ptát, pro koho je vlastně ten film/kniha? Chápu, že pokud je v knize všechno ťip ťop do detailu, asi to má úplně jiný rozměr, ale zfilmovat to dopodrobna nemůžete, takže musíte klást velký důraz na příběh, který je bohužel prostě unylá sračka. Nemůžu si pomoct, cílová skupina jsou bezpochyby buď ženy, co si musí vybít komplex (v tom smyslu, že hlavní hrdinka se vlastně staví proti tomu všemu a ten chlap se do ní očividně zamilovává, až vytěsňuje svoje zásady, takže ona je prostě vítěz) nebo kdokoliv, pro koho je porno prostě málo nóbl filmařina. Pro kohokoliv jiného, jako třeba mě a většinu lidí, co znám, je to jen příšerně nudný a blbě napsaný romantický film zahrnující snad všechny možné klišé, s troškou rudých scének, při nichž necítíte ani zaujetí, natož vzrušení, akorát je vám trochu stydno v kině. Ne z těch scén, ale z toho, že za to dáte prachy. Ouuuu, to je ten důvod proč to asi někdo natočil. Určo to vydělalo nějaký prachy, přesněji 571 mil. dola….cože? No do prdele!!!!

Jo a mimochodem, ten chlap je tak hodnej, že jí koupil auto, a to starý prodal. Prodat bez mého vědomí mého Buckyho, TAK HO ZABIJU!

Padesát odstínů temnoty (2017)

Režie: James Foley, scénář: Niall Leonard a kéž za to shoří v pekle
Moje hodnocení na čsfd- 0%

Po prvním díle jsem myslela, že to je vcelku dno, ale po shlédnutí druhého dílu to beru zpět. Padesát odstínů temnoty je totiž asi stomilionkrát horší. Jelikož musím s politováním konstatovat, že první díl měl aspoň tu minimální snahu o nějaké vedení, o strukturu vyprávění, nějaké to vykreslení postav, návaznost děje, dialogy sice hloupé, ale pořád v mezích únosnosti a vůbec, celé to vyznívalo jako dost trapný film, ale pořád film. Druhý díl byl prostě grc. Tak předně, knižní předloha v tomto případě musí dělat filmu trochu alibi, protože je to prostě soubor ptákovin už v základu a s tím si moc poradit nejde. Oproti minule totálně nulová práce s hlavními postavami, žádné povahové rysy, jsou to spíš umělé figurky bez hloubky, téměř žádná zápletka, splácané nezajímavé situace, absolutně směšná snaha o dramatickou linku, ve které se slévaly  trapné výstupy -té-co-chtěla-Annu-zastřelit-, Eleny a Jacka, z nichž ani jednoho neberete vážně, mezi tím vším samozřejmě vražené zbytečné sexuální scény a všechno tak neuvěřitelně laciné a hlavně neskutečně nudné, že jít na to do kina, bude to přesně ten film, ze kterého bych prostě odešla. Za toto paní autorce (tipuju spíš slečně+30 koček)* nedám ani ten bonbón. Abych jí ale nekřivdila, scénárista si s tím taky moc práce nedal, chápu, že to bylo možná trochu vaření z vody, ale aby to bylo koukatelné, musel by z toho prostě vytřískat víc než ,,Chci tě“ a ,,Já tě nechápu.“ Návaznost na minulý díl na facku, sorry, na začátku Christian dojde a hejjj, chci tě zpět- jak došel k tomuto rozhodnutí si máme asi jako domyslet, Anastasie zřejmě zapomněla na to, že vůbec byla v nějakém prvním díle a hned- jo, beru tě zpět kámo, ale budu před tebou teatrálně trhat šeky a pamatuješ jak jsi mě zmlátil a mně se to nelíbilo? Tak co kdybys mě teď zmlátil? Wtf???!!?? Její myšlení asi našli někde v prachu u cesty, proč se namáhat s nějakými osobnostními rysy, postavy se budou chovat tak, jak se nám to hodí, je nám jedno, že to nedává smysl a nevypadá to reálně.  Film na baterky. Ono, když je postava holka, která nikdy nebyla na plese a neumí si ani nic udělat s vlasama, aby s ní divačky ještě víc sympatizovaly, co od toho čekat. A protože autorka umí pracovat se všemi druhy klišé, nezapomněla dát Christianovi srdceryvný příběh z dětství, abychom omluvili jeho chování k ženám (protože ho týral otec- logika, že). 

Co se týče režie, myslím, že kdybych si dala ještě jednu dvojku vína, tak za prvé-už bych měla stáhlou celou flašku a za druhé bych dokázala napsat tří-stránkovou stať na téma Dynamika scény hraní kulečníku ve filmu Padesát odstínů temnoty. Leštění tága a šťouchy do koulí jsou v tomto filmu samozřejmě to hlavní, tentokrát byl sex trošku realističtější, ovšem jenom co se zobrazení týče, jinak fantazie tomu chyběla, žádný divný praktiky a takový ty věci z prvního dílu se nekonaly, čímž sexuální scény definitivně ztratily ve filmu jakýkoliv smysl. Tentokrát byl režisér muž, ale nevidím rozdíl, utahanost, nezajímavost, nulová invence, místy až vyloženě k smíchu, stejný jako minule. Ale abych tu jen necamrala, musím něco i pochválit. Jamieho Dornana jsem si od jisté chvíle oblíbila až moc na to, aby mě nechával chladnou, ne však zásluhou tohoto filmu. Mimochodem, jak byla ta vysoce dramatická a zcela vážně myšlená scéna, kdy bejvalka chce zastřelit Anastasii, v jednom momentu šla na Jamiem vidět vyloženě frustrace ve výrazu stylu ,,Proč tu musím být!?!“  A ještě jedno plus- byl tam jeden vtípek- styl, kterým číšník otevíral víno, to mi docela cukl koutek. Aby však scénárista zachoval rovnováhu vesmíru, musela tam být taky nějaká ultimátní trapnost. Myslela jsem, že letos u mě cenu ,,nejtrapnější scéna roku“ vyhraje ten kouzelný moment z Bajkerů, kdy si Tereza v nafialovělé auře představuje, jak na kole přeskočí kámen a nakonec se jí to nepovede. Ale bohužel, scéna, kdy Christian padá s vrtulníkem to prostě přebíjí.**
Lidi, já ten třetí díl asi nedám. Sorry.

*Perlička-na čsfd jsem se dozvěděla, že scénárista je manžel autorky. Jop. Prostě. Chápete ne?

**Scéna z Bajkerů je tudíž na druhém místě, na třetím je potom flashback Marie z Umučení Krista, kdy vidíme malého Jéžu v dětství, jak zakopne a spadne, načež Marie zděšeně vstává a běží mu heroicky na pomoc, jako by ho někdo zabíjel. Chápu, zodpovědnost za Božího syna, sedělo to v kontextu filmu a bla bla, ale ten Gibsonův způsob, jakým scénu podal (přehnaně dramatická pětiminutová zpomalovačka za doprovodu nejvážnější hudby na světě), to je prostě k nezaplacení.

Padesát odstínů svobody (2018)

Režie: Ten samej jak minule, scénář: ten taky, ale tentokrát mu stará asi dala
Moje hodnocení na čsfd- 20%

Protože jsem silná a odvážná osoba, představte si, dokázala jsem to! Jsem u konce a žádné další Odstíny už mě nečekají! Už ale nemám sílu se nějak rozepisovat a taky jsem si řekla, že nebudu psát sáhodlouhé články, páč to stejně nikdo nečte. Ách jo, jako, třetí díl je tak na úrovni prvního, zas už to trochu připomíná film, příběh už ani neřeším, hej tak prostě dva lidi se vezmou a až po svatbě řeší zásadní věci, jako zda chcou děti atd. a mají kvůli tomu problémy. Na druhou stranu, svatba tam byla proto, aby byly divačky (u)spokojené a ty problémy proto, aby to mělo nějakou zápletku, jelikož tomu filmu nejde o nic víc, než o holou existenci a podklad pro další várku zbytečných sexuálních scén, tak to chápu. Úvodních pár minut bylo sladkých, vlastně docela hezký happy end romantického filmu, akorát na začátku. Postavy zase měnily charaktery, jak se jim to hodilo, po dvou dílech to překvapivě vypadalo, jako by se ústřední dvojice vůbec neznala. Z Anastasie je zničehož nic velká drsňačka, a z filmové série, která měla být o romantice a sexu, je naráz akčňák s tak uvěřitelnými automobilovými honičkami, napadeními a únosy, že dosahuje skoro kvality českých kriminálek. Ne, to není kompliment. Bože a ten konec?!!? To bylo jako co?!? Sestřih nejtrapnějších scének z celé trilogie? Ale malé plus u mě mají za ten krásný barák, též ho chci a za to, jak o něm Anastasie mluvila, má stejné myšlení o starých domech jako já a když jsme u toho, já jsem vlastně taky nemotorná nicka, co padá a umí si kousat rty (a co teprve nehty!), tak se ptám, kde je můj Grey? I když, stačil by mi ten jejich bodyguard. Ani nemusí mít soukromé letadlo 😊 Mám takový pocit, že tam bylo i pár vedlejších postav, a dokonce měly i nějaký příběh, je to buď moje neschopnost vnímat či si něco pamatovat, nebo to prostě NIKOHO NEZAJÍMÁ! Ostatní věci už se mi nechce řešit, já nevím, pokud jste cílovka, tak si to možná užijete, ale pokud to někdy mělo i nějaký potenciál nebo originalitu, bylo to možná v premise prvního dílu, další díly takových filmů jsou podle mě jen marketingový tah, který vychází i přesto, jak jsou ty knihy/filmy zbytečné. I takové snímky musí vznikat, každý jsme nějaký, ale to, že je téma divné, směšné, kontroverzní atd. přece ještě neznamená, že se ani nepokusíme z toho udělat něco víc koukatelného, což ale zřejmě opět a zase padá na tom, že cílovce stačí málo. Celkově má celá série přes miliardu dolarů (já vám fakt nekecám) a tím byl úkol splněn. Kvůli tomu se trochu obávám, že to neskončilo, určitě se zase najde podobný autor, který se chytí díry na trhu pro osamělé slečny a zoufalé manželky, které čekají na další, sexuálními experimenty nacpaný bestseller, na jehož konci další trapka udělá z namistrovaného playboye hodného manžela a tátu, protože o to vždycky v životě asi jde…

Btw, Anna je těhotná a na konci čeká na manžílka v playroom a ten si hned nadšeně bere bičík. Já teda ještě těhotná nebyla a ani nebudu, ale nemělo by to mít nějaký limity?