Recenze na jednu větu V.

 Tak se mi velmi pomalu, ale fakt veeelmiii pomalu podařit nakoukat dalších pár filmů, tentokrát i jeden na více vět, takže můžu vydat další Recenze na jednu větu a svatosvatě přísahám, že jsem připraven ke každé šp....teda ne, to....ehm....že budu koukat víc.

Já kocour – Musím říct, že návrat Kevina Spaceyho zpět mezi živé v podobě filmu, kde dojde k jeho přeměně na kocoura mi přišlo trochu překvapující, bohužel kromě pár dojemných chvilek tomu nějaký hlubší význam chyběl, takže z toho byla jen divná sranda a nic víc. ***

Free Guy: Hra na hrdinu  – Mám ráda filmy, které mě i po tolika letech stále překvapí námětem, protože vymyslet něco, co tu ještě nebylo není úplně jednoduchý, i když podobné koncepty už nějaké byly, oživlé NPC prostě jsou trochu jiná liga a příběhově to nakonec taky docela šlo, jen ten Taika mi přijde na záporáka prostě pořád moc velké trdlo. ***

Škola rocku  – Naivní, ale zábavné dílo o tom, jak maj děcka kapelu tak tajnou, že ani oni sami netuší, jak je tajná a jak to nakonec všechno dobře dopadne a závěrečné vystoupení je funny a doják zároveň, a typicky blackovský humor stylu ,,jsou to děti v konečném stádiu rakoviny, hahaha.“ ***

Králové ro(c)ku – Jack Black opět a zase ve stejné poloze- divňouch, co se všemu tlemí a je tak trochu nablblej a děj se točí kolem hudby, kdy z nooba je nakonec největší frajer, tentokrát navíc s prvky fantasy a origin Tenacious D. ****

Prohnilí – Prohnilí není to slovo, co tyto dva chlápky, starého a již životem semletého a mladého a pro spravedlnost nadšeného policistu úplně vystihuje, každopádně to bylo hezky ubíhající, spoustu zajímavých zvratů, sympatické postavy a hezký, koníkový závěr.  ****

Trabantem… – Tuto cestovatelskou sérii jsem sice už dříve zaznamenala, ale nikdy neviděla jediný díl a to byla škoda, protože když jsem na to narazila v tv a random pustila, zjistila jsem, že se to od podobných dokumentů trochu liší, protože nakonec vždycky víc než ty hezké, zromantizované pohledy a záběry cestovních kanceláří, mě baví ta surovost cestování na dřeň, kdy zažíváte problémy, a pokud jedete totální kraksnou ještě o mnoho větší, a zjistíte, že tam venku je svět mnohdy špinavý, ošklivý, nebezpečný, ale v zásadě ten nejkrásnější, jaký můžeme mít a jsem ráda, že to někdo zprostředkoval takto upřímně a ještě zábavně, ať už právě tím, jak a kde se zase co porouchalo  a jak se to řeší uprostřed ničeho, nebo hezkým hudebním doprovodem a v pozdějších dílech i velmi kvalitní kamerou. Za mě osobně jsou televizní seriály (Amerika, Austrálie, Indie) lepší, než filmy.  Průměr ****

Léto s gentlemanem – Hanzlík jednoho dne vstal a řek si, já byl kdysi takový bodrý a ikonický a taky mnohdy fešák a seladon, hodilo by se mi vrátit se do těchto let a oprášit zašlou slávu, tak se vrhl po hlavě do něčeho, kde z něj udělali přesný opak toho všeho a byl z něj divno-dědek, který si brousí zuby na mladší babu, která mimochodem neví co chce a nakonec se rozhodne pro svého muže, který je celou dobu vykreslován jako nezáživný bručoun, ale chápu ji, protože pořád je to lepší než cokoliv, co tam předvádí Hanzlík. ^odpad!

Brooklyn 99: 1. série – Veselé, svěží, plné reálně vtipných gagů, zajímavých postav, taková ta výplň dne, jen občas je to víc vztahovka než kriminálka. *****

Vlny – Všechno, co mělo být napsáno, už bylo napsáno, je to vlastně depresivní a možná až příliš reálný vhled do významné události českých dějin, baví mě, že se tu řeší podrobně co se stalo po 21.8., těch pár dní poté, které nebyly jednoduché pro nikoho a moc se o nich nemluví. *****

Hubieho Halloween – Psychárna, kde ani Sandlerovský humor nepomůže, všechno na sílu přepálené, humor nijaký, poselství žádné, nefungovalo to ani jako horor, ani jako komedie, ani jako film. *

Hon na čarodějnice – Takový ten film, co si pustíte na dovče, protože na hotelu je telka s nemožností hledat něco v programu, a tak koukáte na vcelku nudný a většinu času nezáživný trip pár rytířů a jedné čarodějnice z místa A do místa B, a na konci zničehonic bitku s démonem, který končí tragicky pro většinu zúčastněných a vám je to vlastně úplně u prdele. *

Nezlomní – Když Lucka vybírá film na večer, tak to většinou skončí něčím takovým, jako tento film o tom, jak týpek během těžkého závodu potká psa, který mu ukazuje cestu a na konci zcela nepřekvapivě hrdinsky dojde k záchraně psa na úkor výhry a všechno končí jako nejvíc happyend s pejskem a rodinkou a vůbec vším, fajn oddechovka, jen škoda té linky ,,jak to vypadá z pohledu psa“, protože dělat vážný film a zároveň tam dávat scény, kde pes vypadá, že všechno kalkuluje a přemejšlí, z toho dělá píčovinu. ***

Road Trip – Pár týpků jede po USA, dělaj u toho kraviny, a nakonec všechno dobře dopadne, americká komedie se vším všudy, jen ta linka s týpkem, co zůstal doma tam byla opravdu velmi navíc, ač jeho pozice vypravěče byla fajn. ***

Gladiátor II – Dnešní moderní doba filmům obecně nepřeje, protože lidé chtějí hlavně opulentní zábavu a CGI blockbustery, ale zároveň si neustále stěžujeme na nedostatek autorské tvorby a záplava remasterů, live actionů, sequelů, prequelů a dalších jiných quelů nás taky nebaví a ze všech stran se ozývá, že filmy byly dřív lepší a vznikalo mnohem více nezapomenutelných děl a velkofilmů, a to je prostě fakt. Když Ridley natočil nové dílo-Napoleona, tak byl oheň na střeše, jak je to špatný a nezajímavý a že Gladiátora nic nepřekoná, takže se rozhodl navrátit se ke svému dávnému plánu natočit dvojku, což opět skončilo nadáváním na oprašovaní starých věcí. I přes to jsme všichni jako ovečky na ten film šli, protože je to onen opulentní blockbuster a zároveň nostalgické ohlédnutí za skvělým dílem. Jenže on to není původní gladiátorský film a zároveň nedostatečně samostatný, takže ho zaplavila záplava tříhvězdičkových recenzí a já si jen představuju Ridleyho, jak sedí, čumí do zdi a říká si, jestli má tohle doprdele zapotřebí. Probliš je v tom, že on to prostě není film na více hvězd a je to hrozná škoda. Ridley může být dobrý režisér, jak chce, ale ani on nedokáže vždycky vytesat z hovna zlatou cihlu, a pokud máte takovýto scénář, tak to pár dobrých bitek ani CGI zvířátka nevytrhnou. Hlavní problém filmu spatřuju v tom, že dobré historické bijáky stojí na silných osobnostech. Pokud nabídnete hned zkraje silného generála se zvučným jménem, který od začátku má jasně daný charakter a respekt, pak už se příběh navazuje velmi snadno, jasná a pochopitelná pohnutka msty, pár dobrých vedlejších postav a máte příběh s emocí a stoprocentním feelem. Pokud začnete u nobodyho, který sice tušíte, že je asi nějaký někdo, ale stejně furt zpočátku filmu nobody, kterému nevybudujete dostatečně silný základ a ani během filmu nejste schopní ho dostatečně vybudovat a rozvinout, pak ta hlavní postava film prostě nepodrží a na tom stojí a padá všechno- od napětí až po jakoukoliv emoci. Jakoby je dost rozdíl mezi tím, když Vám úplně zbytečně a brutálně zabijí naprosto nevinnou ženu a malé dítě, a tím, že Vám zemře očividně výborně vycvičená a připravená žena ve válce, do který zcela dobrovolně šla, prostě padla v boji jako tisíce jiných (a ještě to měla rychle za sebou), protože tam jaksi nestíháte sledovat, koho zabíjíte konkrétně. Když už to ale vypadá, že ta gradace tam jakási je a že by to mohl být impozantní a nutno říct že až Zaklínačsky napínavý závěr mezi dvěma ,,rivaly“, tak se tohle všechno odehraje v půlce a pak už se rozjíždí něco mnohem většího, co skončí dvěma armádama a prohlašování se císařem jenom proto, že máte jméno po dědkovi, což najednou všechny zajímá a okamžitě skládají zbraně a prohlašují, že za něj zemřou, aniž by pro ně reálně týpeček cokoliv udělal. Vlastně jsme se shodli, že první půlka byla super a mohl to být fajn film, pokud by jaksi už dál nepokračoval a kdyby se většina postav nezačala chovat jak idioti. Washington je asi skvělý herec, ale tady jsem mu kvůli špatnému scénáři nevěřila ani hovno a Paul Mescal byl celou dobu v pozici takovýho napůl ňoumy, který v sobě z Maxima nemá vůbec nic. Teda, né že by se něj hezky nekoukalo, jenom ho člověk nemoh brát úplně vážně. Historické nepřesnosti opět nedaly facebookovým znalcům, kteří tu dobu zažili na vlastní kůži spát, já už u Napoleona psala, že je mi to u prdele, když tam nejsou vyloženě nereálné píčoviny, za které by se dal považovat jak přerostlý, zuřivý pavián, tak CGI žralok uprostřed Collosea, ale to je nic oproti tomu, když Lucilla otevírá dveře zatlačením na cihlu nebo si v pohodě vykecává, zatímco jí z hrudníku trčí šíp. Tvůrcům takových scén bych doporučila prostudovat si základy biologie, např. že když vám teče krev do trachey, tak váš výraz vypadá trochu jinak než nonšalantní klid a slabý letmý úsměv. Poté, co to všechno vyvrcholí někde úplně jinde než by si člověk, vzpomínající na první díl, přál, tak mu vrazí mezi oči kudlu v podobě scény ,,by the way, tohle bylo tenkrát ikonický co?“, kde Maximus jde obilným polem, aniž by to jakkoliv navazovalo a mělo to byť jen podobný feel, prostě tlačení na pilu tak, až se divím, že ta pila ještě drží pohromadě. Abych nekřivdila, proč to za mě ty neochvějné tři hvězdy má, je výprava, atmosféra, epické, choreograficky výborně zvládnuté bitky, dobré herecké obsazení, především dvou císařů, kteří byli takovým tím super způsobem divní a absurdní. Jednotlivé scénky či pasáže stojí za to, ale jako celek je to naprd. A navíc z toho jde takový ten pocit, co jsem měla u posledních Avegerovských filmů. Kdy koukáte na ten spektákl, plný vesmíru, mimozemšťanů, technologií, nereálných bytostí a obrovskou bitvu stovek superhrdinů, tak nějak si to užíváte, ale zároveň vám chybí ten skromný chlápek, který si v jeskyni stlouká ze šrotu brnění. Maličkosti a jednoduché každodenní lidské osudy a události postavené na základních emocích dokáží vyvolat mnohem lepší dojem, než nabubřelý závěr se spoustou velkohubých keců a obrovských bitev. Tož tak to je. ***

Přízraky v Benátkách – Mám tyhle záhady a jejich řešení ráda, postavy byly ok, atmoška byla ok, ,,záhada“ byla ok a dokonce jsem neměla celou dobu tůšo, jak to celý je, celkově tomuhle Branaghově poirotskému projektu fandím. ****

Ostrov – Zapínat film se slovy ,,to bude sračka“ vám může paradoxně někdy udělat zajímavý večer v tom, že vás film může jen mile překvapit, třeba skvělými hereckými výkony, příběhem, budováním napětí, skutečnými emocemi, které mají lidé, když jsou na opuštěném ostrově, tím smutným smiřováním s realitou, reálnými a uvěřitelnými situacemi, nevyhýbání se tématům jako ,,kde vzali random oheň“, skvěle napsanou postavou ženy, která ví co chce a není otravná v každém detailu, tohle všechno se může stát….ale ne v případě této sračky. ^odpad!

Divoké vlny – Sice je příběh předvídatelný a jednoduchý, ale pro děti hezká a milá zábava v podobě roztomilých a zároveň ,,hustých“ tučňáků, kteří serfují, to, že vztahy a příběh jsou takové malinko ploché a motivace jsou poněkud zvláštní, tomu zas tak neubírá, je to animák, ale co mi přece jen malinko vadilo, byla absence pořádně epického a nadupaného finále. ****

Tři princezny – Pohádka na Štědrý den klasicky nezklamala, tedy zklamala a tím nezklamala, protože nikdo nic jiného nečekal, jenže mě zklamalo i to, že mě tam zklamaly úplně jiné věci než jsem čekala, žádné tři feministky to nejsou, jen tři trapačky co se neumí hezky upravit a obléct, hrané amatérkami, které neumí artikulovat, ani jedna není reálně silná ženská osobnost, ani jedna nemá silný charakter, ani jedna není hezká, a rozhodně ne ta, co měla být hezká, na druhou stranu feministky může potěšit, že princ je tam taky pěkně na hovno a záporačce to nesedí, ani jako postavě, ani jako herečce, celkově se tady nikdo moc nesnaží o cokoliv, jenom scénáristé se tu snaží znemožnit své povolání co nejvíce to jde, protože proč vymýšlet něco nového, když můžu vzít Třetího prince, Prince a večernici a O princezně Jasněnce a létajícím ševci a splácat to dohromady a aby tam náhodou fakt něco originálního nebylo, tak to završím hláškou ze tří mušketýrů. Jediné hezké jsou na tom lokace. *

Princezna zakletá v čase –  V Česku jsme na pohádky experti, ale takovým tím stylem, jakým jsou číňani experti na výrobu levnýho oblečení, sice to umí a chrlí to velkým, ale všechno to vypadá jako shit a nic to nevydrží, takže já jsem ráda, když se v té záplavě nudných, nezajímavých a špatně natočených hovadin objeví něco, co je trochu svěží, má to nápad, dobré herce, fajn režii, docela dobré tempo a super lokace, občas se to sice snaží hrát si na víc než je, takovým tím stylem, jakože je to velký fantasy a má to zahraniční feel, ale zkušený divák tyhle triky odhalí a nesežere jim to. ****