Nebudete tomu ani chtít věřit, ale opravdu jsou tady další recenze na jednu větu, protože teď poctivě a často koukáme a tentokrát jsem se dokonce utrhla hned několikrát ze řetězu a mám tu spousta recenzí na předlouhé souvětí.
Něco mě kouslo – Proklikávání se pořady na kanálech typu History channel a Nature vás občas přivede k takovým zajímavostem, jako je třeba pořad o tom, jak nějaká pipina bez nohy hodinu naprosto nezáživně vypráví příběh o svém zranění v moři, kde po spoustě dramatických rozkývaných záběrech na mořskou hladinu a přibližovaček k její skoro holé prdeli pod vodou zjistíme, že to byl žralok, surprise, surprise! odpad!
Prci, prci, prcičky 2 – Tož, nebylo to špatné, ale kdybyste na mě mířili brokovnicí, ani tak si za Boha nevzpomenu na jedinou celou scénu. ***
Bulšit – Parodie na teenage filmy s Kapitánem Amerikou, která reálně je vtipná a věcná, a hlavně, jakýkoliv film, ze kterého je meme, je automaticky dobrý. *****
Na nože: Glass onion – Trochu mě mrzí, že po tak skvěle našlapané jedničce se tohle snažilo přiblížit tak moc, až se to vším tím šmodrcháním a chytrostí zhroutilo samo do sebe. ***
Superbad – Další film typu ,,fakt nevíme na co koukat, tak třeba tohle úplně random na Netflixu" ze kterého se vyklube klasicky příjemná a docela i vtipná oddechovka, bohužel to dosahuje pouze průměru amerických komedií, každopádně klasický červený párty kelímky tam byly, takže ok. ***
Městečko South Park – Dlouhá cesta to byla, ale nakonec i já jsem se smířila s animovaným seriálem s ,,otravnými děcky", která ale nejsou tak otravná hlavně proto, že se často chovají dospěleji než kdokoliv z nás, mnoho dílů je spíše vyplňovacích, ale mnoho vstoupilo do historie černohumorismu a nekorektnosti a možná právě proto mi sedl zrovna v téhle podivně kulturně vyhrocené době. ****
South Park: Peklo na Zemi – Film navazující na seriál měl vtipnou premisu, svižné tempo, vtipy se střídaly s vlezlými songy a celkově prostě tady není o čem: ,,Blame Canadáááá"! *****
Johhny English – Atkinson nezklamal ještě nikdy a ani u tohoto projektu tomu nebylo jinak, nebyla tam žádná hluchá místa, humor byl typický, všechno šlapalo, chce to být na ten film tak trochu naladění, na druhou stranu, beanovský humor vám buď sedí, nebo na to nekoukejte. ****
Johhny English se vrací – Mně to nějak výrazně slabší než jednička nepřišlo, naopak několik scén tam bylo mnohem zapamatovatelnějších a vtipnějších, jenom scénáristicky mi to na film tohoto typu přišlo prostě zbytečné složité, moc postav, moc propletených linek, u klasických gangsterek ideál, u tohoto hodně na sílu. ****
Dungeons and Dragons: Čest zlodějů – A já mám stejně nejradši filmy, u kterých nečekám vůbec nic a ony pak neuvěřitelně překvapí, jako tahle svěží fantasy-scifi-,,gotgstyle" oddechovka se sympatickými (i když ne výrazně charakterními) postavami, našlapanou akcí a naprosto unikátně nečekaným a skvělým smyslem pro humor, posledních 20 minut tomu sice dost docházel dech, ale jako celek velmi doporučuju, pokud váháte, místo traileru si pusťte scénku ze hřbitova. *****
Barbie – Nejlepší na tomhle filmu je to, že se hrozně snaží podporovat ženy a ukázat, jak jsou skvělé a co dokážou a podaří se mu vyvolat úplně, ale úplně naprosto opačný dojem, jakože reálně muž stačí za jediný den pochopit svou úlohu a další den převzít ,,vládu", kdy se mu automaticky ženy podvolí, ale aby dosáhly toho samého ženy, musí chlapy ,,vyřadit" a pak prakticky převzít moc na základě principu ,,o nich bez nich" a brát to jako vítězství, a takových kiksů tam bylo více a vůbec, kdybych byla o trochu větší feministka, tak mě některý věci možná i trochu urazí, takhle jsem se tomu jenom náramně vysmála. ***
Barbar Conan – Osmdesátky jsou jednoduše specifický filmový žánr sám o sobě a zvlášť co se dobrodružných a historických snímků týče, bohužel já, devadesátkové dítě už prostě polonahého Arnieho, ofiny a random házení příliš malých objektů, nahrazujících lidské postavy do ohně prostě neocením. **
Světlo a stíny 1. a 2. série – Matěj nebyl doma, tak jsem musela svůj čas trávit s jiným chlapem a já si ze všech možností vybrala klasicky Bena Barnese, nečekaně opět v roli záporáka ve fantasy seriálu ze zajímavého prostředí s velmi hezkým, až lehce tíživým steampunkovým vizuálem, časem stále víc a víc sympatičtějšími vedlejšími a naprosto odporně nesympatickými hlavními postavami, který vás sice ze začátku moc neba, ale časem vás neba už trochu míň a koukáte už s takovým tím pocitem, že musíte prostě vědět, co bude dál a kdy aspoň jedna z těch nudnějších postav konečně chcípne, ale jelikož nikdo z nich nechcípne a POZOR SPOILER chcípne jenom Ben Barnes, tak vás to vlastně i přes pár docela cool bojových scén nakonec stejně jedině nasere. Na rozdíl od ostatních mě osobně bavila druhá řada mnohem víc jak první, hlavně tedy vedlejší linky a nové postavy. 1.*** 2. ****
Lekce neslušného chování – Matěj stále nebyl doma, tak jsem pokračovala s Benem Barnesem a tohle už mi povážlivě dlouho smrdělo ve ,,Chci vidět" na Čsfd, tož jsem si to pustila a nevím, hezké kostýmy a historické pozadí, hezcí koníci a klasicky Colin Firth hrající totálního bručouna, co tam tak nějak chodí a něco dělá a nakonec vyplyne, že je to vlastně hlavní postava a že většina ostatních postav měla ten plochý charakter asi fakt jenom na ozdobu, na druhou stranu musím uznat, že zápletka se psem byla velmi zdařilá. ***
Kung fu Panda 2 – Prokletí dvojek i komentáře na Čsfd tomuto filmu predikovalo neúspěch, mně se ale velmi líbil záporák i většina děje, jakože jasně, nebylo to tak briskní jako jednička, ale nebylo to úplně tak moc pozadu.***
The Package – Hej prostě já čím víc stárnu, tím se snižuje moje laťka v rámci hodnocení komedií, i když je pravda, že americké blázniviny prostě vždycky tak nějak tím oním pověstným šálkem kávy pro mě byly, a teď tomu bylo nejinak, zápletka o uříznutém penisu na hranici mezi nevkusem a genialitou, zpracování nečekaně dobré a vtipné a heroická scéna z nemocnice na konci byla velice exkluzivní na dílo takového charakteru, velmi cením. ****
Děsnej doják – Já fakt nevím, proč když tohle začlo v televizi hrát, tak jsme to nepřepli, možná kvůli Alyson Hannigan nebo protože to bylo jednodušší než klikat půlhodiny na HBO a skončit zase a opět u Hobita bez prodloužené verze, takhle jsme aspoň viděli něco nového, svěžího a nadmíru trapného přesně jak jsme již podle prvních scén očekávali, byla to sice parodie, jen moc nechápu na co, nejvíc asi samo na sebe, ale na konci filmu je zase meme, takže na odpad to prostě není. *
Tupíři – Parodie na Stmívání, která vynechala scénu z baseballu prostě nemůže obstát, sorry jako, ale na druhou stranu, furt je to parodie na Stmívání. *
Patriot – Jelikož jsem měla poslední dobou pocit, že mám velké mezery v americké historii a že jsem dlouho neviděla Ledgera, nezbývalo než se konečně pustit do tohoto velkofilmu ač Gibsona teda moc nemusím a přesně jak jsem očekávala, bylo to Statečné srdce akorát v kulisách války o americkou nezávislost, každopádně příběh nebyl úplně marný a byla tam zpomalená scéna heroického běhu po bitevním poli s čerstvě ušitou americkou vlajkou, nemůžu být nespokojena. ****
V Bruggách – Taková nenápadná záležitost od režiséra tří filmů, která vás doslova vystřelí z bot svoji neuvěřitelně zvláštní, tíživou, ale zároveň podmanivou atmosférou, úžasnými hereckými výkony a gradujícím dějem, který naservíruje random vtipné gagy, dojemné scény a především impozantní závěr. *****
Černí baroni – Už jsem to kdysi dávno sice viděla, ale jelikož se z toho objevují neustále nějaké hlášky a scény, bylo načase si to celé znovu pustit a pořádně zhodnotit, zklamaná jsem nebyla, byly tam opravdu vtipné scénky, i když mi trochu vadil ten spěch, celé to bylo poskládáno epizodicky a bez návaznosti, takže z půlky zimy je najednou léto a podobně, ale jako komplet to jakž tak drželo a dějově to byla velmi hezká sonda do éry komunismu, která nám připomíná, že ne, opravdu bychom to takto zpátky nechtěli....i když, některým hochům, co si budem, by trochu té služby státu jenom prospělo. ****
Poslední Mohykán – My všichni Evropani odchovaní ,,Divokým západem" v italské podobě, vlastně nemáme o tom, co se dělo v Americe před válkou o nezávislost moc tušení a už vůbec ne, co se dělo na východě, pokud chcete mít aspoň trochu pojem o této historicky zajímavé době, tak nemohu tento film víc než doporučit, škoda jen, že dějově to moc nešlapalo, chybělo tomu více akce a možná výběr méně známých herců způsobil, že mě to prostě tak moc nepřipoutalo a časem zapomenu, o čem že to vlastně bylo. ***
Americké psycho – Je mi trochu líto, že jsem Chrise Balea tak dlouho odmítala, na druhou stranu jsem ráda, že jsem to viděla až teď, a musím říct, že se mi docela trefil do nálady, jenom mi přišlo, že na mnoho věcí tam dost spěchali a celkově ta niterní sonda do vrahovy duše nebyla vykreslená úplně ideálně, některé scény vyznívaly doslova zkratkovitě a konec nevím, jestli chápu správně, každopádně další body tomu ubírá i paradoxně k výše napsanému pomalé tempo. ***
Napoleon – Já jsem nikdy nebyla zastánce hejtění historických nepřesností, prostě jenom polknu hořkou slzu a užívám si umělecké dílo a nejinak tomu bylo i zde, když koukáte na bitvu u Slavkova, kde ve skutečnosti nejsou ani kopce ani jezera, ale prostě to není to, co bych tomu nejvíce vyčetla. Většina recenzentů se společně se mnou shoduje v tom, že scénář moc nevěděl, zda chce historický epos s epickými bitvami a vykreslením dobového pozadí nebo psychologický rozbor postavy samotného Napoleona a jeho vztahu k Josepfine, a přesně jak se všude píše- pořádně tam není ani jedno. To ale v závěru vlastně zas tak nevadí, jelikož se film snaží zachytit docela dlouhé časové období Napoleonova života, bylo to buď jenom bitvy, nebo jenom vztahovka a nebo prostě uspěchat obojí a nějak to snad bude držet pohromadě a když to vezmu hodně z dálky, ono to tak nějak pohromadě drží. Většina mimobitevních scén je zvládnutá vcelku dynamicky a zároveň není nic zásadního vynecháno, pro úplné neznalce oné doby je tam vše relativně polopatisticky popsáno, a ač si o tom může každý samozvaný historik a dobový odborník za klávesnicí myslet co chce, mě všechny bitevní scény nadchly a vlastně bych dokázala tři hodiny koukat jenom čistě na bitvy, taktiky a dusot koňských kopyt. To, kam došel Joaqim Phoenix za svou kariéru, tedy od jednoho Ridleyho císaře k druhému, je dechberoucí a já na něj opět a zase nemám slov, trochu jsme se bála podle trailerů, že se bude jen mračit a nic neříkat, ale v silném vojevůdci našel i kus roztomilého a podivínského obyčejného týpka a zhostil se toho jak nejlíp uměl a udržuje si tak dál svou pozici totální ikony a jednoho z nejlepších herců současnosti. Byli tam taky dva obligátní, ale pořád dost nenápadní černoši a celkově výprava a atmosféra s minimem CGI mě aspoň na chvilku zase naplnila pocitem, že filmařina je pořád ještě dobré řemeslo a forma umění a přesto, že to bylo celé tak na 70%, já tomu těch 5 hvězd dám, protože jsem prostě ráda, že se takové věci ještě točej. *****
Sedm statečných – Jedna z nesmrtelných westernových klasik a já ji viděla poprvé až teď a je to dobře, protože do některých věcí musíte dospět a o to víc si pak příběh, který vlastně není moc strhující, ale přesto neuvěřitelně napínavý, užijete i přes ty komicky vypadající smrti. *****
Znovu 17 – Další z ranku ,,šla jsem jenom kolem a viděla to", byl to paradox, že jsem na film s Matthewem Perym narazila random po jeho nedávném úmrtí, jeho mladou verzi si zahrál docela dobře Zac Efron, poslání příběhu bylo jasné s od začátku předvídatelným koncem, byl tam očekávaný, trošku umělý emoční přesah, naopak hodně věcí šlo zvládnout trochu líp a celkově na výplň času dobrý, ale nic víc. ***
Jack a obři – Tentokrát jsem na Vánoce neviděla snad žádnou z mých oblíbených klasik, ale narazila jsem na Nově v odpoledním čase na tohle, tak že to zkusím a to prosím i bez toho, aniž bych věděla, že tam hraje Ewan McGregor, stylizovaný více sexy než kdy jindy, a to byl příjemný a velmi, velmi hezký bonus v celkově docela poutavé a kouzelné pohádce s příjemně ubíhajícícm dějem, sympatickým obsazením a vtipnýma hláškama. ****
Tři přání pro Popelku – Tož řeknu vám to asi tak, snažili se, ale ne, není tam kouzlo z naší klasiky ani v jednom jediném bodě, progresivita typu gayové a kouzlo posledního oříšku tomu nepomohla (i když jsem se z toho psychicky nezhroutila), bylo tam dost věcí podobných a naopak dost úplně jiných, ale prostě to v globálu nemělo co nového nabídnout a mělo to sklony všechno zbytečně zveličovat a přehánět, jediný dvě dobrý věci na tom byl hezký princ a krásní koníci. **
Iron sky – Hodně dobrý a vtipný námět úplně upozaděný až přespřílišnou snahou dát tomu nějaký smysluplný děj, kvůli čemuž to sklouzlo do velmi vážně se tvářícího se díla, které mělo být parodií na skvělé téma, ale nakonec je bohužel víc parodií sama na sebe. **
Ferrari – Životopisný film můžete natočit buď tak, že se do něj budete snažit vecpat co nejvíce z života dané osobnosti, kvůli čemuž ale mnoho filmů tohoto rázu působí uspěchaně a nesourodě, nebo naopak vezmete jednu významnou životní etapu jako v tomto případě, a můžete se pak dostat do opačného problému, tedy že děj bude naopak až příliš unylý a vycpaný dlouhými pohledy a oduševnělými rozhovory, které prostě mezi sebou běžní smrtelníci nevedou, což tomu i přes brilantní herecký výkon Adama Drivera, trochu ubírá na sledovatelnosti, ale zase akční závod to dokázal pozvednout o hodně, jen kdyby ty autonehody zde nevypadaly jako v počítačové hře. ****
Soví hnízdo – My, v nedělní odpoledne, povalující se na gauči a neschopní se zvednout a přepnout film, který právě začal běžet, jsme nuceni koukat na naprosto nezajímavou detektivku s neuvěřitelně nudným rozluštěním na konci a říkáme si, jestli to někdo myslel vážně, nebo prostě jen televize chtěla, aby měli herci co žrát. *
Duna – Stejně jako u Napoleona, napíšu to i zde- jsem neskutečně ráda, že se takovýhle věci ještě točej. Že je to kus poctivého sci-fi/vesmírného fantasy a že od prequelů Star Wars aby takových věcí člověk pohledal. Celé to má podivně úzkostlivou a naléhavou atmosféru, což podkresluje hezký vizuál, který ale sem tam připomíná Star Wars tak moc, že se člověk neubrání malému srovnávání. Bohužel je trochu škoda, jak se tvůrci snažili vytvořit dílo na pokračování tak moc, že pak byli nuceni děj natahovat co to šlo a s Matějem jsme se oba shodli, že o dost kratší stopáž by tomu zrovna dvakrát neuškodila, naopak by to bylo dějově nadupanější a akčnější. Takto to byla spíš taková poklidná rodinná sága s trochou výbuchů. Herecké obsazení bylo mňamkové a jsem ráda, že jsem to viděla až teď a nemusím tak na druhý díl čekat dlouho. ****
