Podraz – Film o Dannyho parťácích 70.let s modrookým Robertem Redfordem, ještě modroočejším Paulem Newmanem, reinkarnací Jeremyho Rennera a ošklivými ženami, který občas trochu hledá, jakým žánrem chce být nejvíce, ale který vás pobaví a taky díky němu zjistíte, že vážně neumíte hrát poker. *****
Dr. Strange v Mnohovesmíru šílenství – Tak nějak jsem rezignovala na psaní speciálních Marvel článků, protože jsem dospělá a nemám čas, přináším proto pouze strohé hodnocení tohoto fantasmagorického filmovéhu zjevu, který mohl být lepší, než byl, přesto měl nespočet prvků, které zaujaly jak scénáristicky, tak režijně a především vizuálem, kdy jste občas nevěděli, zda koukáte na Marvel film nebo hrajete Dark Souls, multi-kulti parodie s co nejvíce trapným koncem ,,superhrdinů" tomu dodávala šmrnc a lesbický pár, i když tlačený na sílu, mě narozdíl od 90% českých konzerv zas až tak zásadně neuráží, každopádně Wandin osud byl nakonec adekvátní i bez ohledu na to, jestli jste viděli WandaVision nebo ne, protože já ne a přesto jsem nalezla ve všem smysl, jenom bohužel film trpí nejvíce právě Wandiným teatrálním a trochu zbytečným rodinným dramatem, které jako vždy poukazuje na fakt, že dětští herci jsou prostě peklíčko. ***
Matilda – Pominu fakt, že nemám ráda filmy s dětskými herci a budu se soustředit na děj, jelikož zde bylo několik faktů, které mě trochu mrzely, ať už to, že kdyby byla hlavní hrdinka jen o něco starší a hlavně, o 200% lepší herečka, mělo by to úplně jinou úroveň, nebo to, že jako větší záporáci se mi jevili spíše rodiče než ředitelka školy, či snad to, že reálně, kdyby byl celý film jen o té ,,hororové" části v domě ředitelky, tak by to bylo samo na mnohem vyšší hodnocení a v neposlední řadě také to, že takových super písniček zde bylo vysloveně škoda.***
Jackass Forever – Tradičně film, u kterého jsem měla očekávání tak -10, vzhledem k tomu, že celá série měla asi z 5 filmů dobré jenom dva, takže jsem samozřejmě nemohla být více překvapená, že ono to, světe div se, bylo náhodou i náramně nápaditý a vtipný ****
Temný případ-1.série – Úžasná chemie mezi hlavními protagonisty, jejich skvělé herecké obsazení, temně-filosofické repliky pronášené Matthewovým monotónním hlubokým hlasem, rodinné drama i podstata samotného případu, to vše bylo samozřejmně naprosto unikátní a famózní, jenom mi přišla škoda dvou věcí, za prvé, že tvůrci si nebyli úplně jistí, zda chtějí, abychom vraha dostatečně poznali a vžili se do něj, nebo aby byl jen takovým tím šokujícím závěrem, a bohužel skončili někde mezi tím, a za druhé, že postava Rusta, filosofa s neuvěřitelnými slovními obraty, který je brilatní ve vyslýchání pachatelů, nakonec neprohodila s vrahem skoro jedinou větu, přitom střet těchto dvou pohledů na svět byl přesně to, k čemu jsem očekávala, že celý seriál spěje. *****
Gump, pes který naučil lidi žít – Čeští tvůrci, když je napadne relativně dobrý námět, stejně film zabijí naprosto klasickým castem plném buď vyčpělých nebo naopak velmi nezkušených herců, natáhnou stopáž nicneříkajícími záběry na random věci v zapadajícím slunci (i když krajina zde byla nádherná) a všechno přehluší na sílu tlačenými emocemi, které v člověku akorát tak zanechají smutno a nehezké pocity, přitom taková malá, česká psí road movie mohla mít nádherný feel a hlavně-úspěch. Oceňuju ale aktivity ohledně pomoci útulkům, které herci z filmu rozjeli. **
Identita ES – Dokumentární film v rámci teplického filmového klubu o životě a strastech židovského lékaře, na který přišli i s námi celkem 4 lidi, a já to vlastně chápu, protože silné a těžké osudy lidí nejsou úplně to, u čeho si po celém dni večer dopočinete, ať už jsou inspirující jak chtějí. ****
Z pekla – Vím, že tam byl Johny Depp a že jsme se vlastně nakonec i dozvěděli, kdo že ten Jack Rozparovač vlastně byl a to mě paradoxně spíš namíchlo...a ne, nebyl to Johny Depp. ****
Vyšehrad: Fylm – Takové to, když se skoro celá rodina sejde v kině na filmu s hořícími péry a kopáním do psů, a náramně se baví, to je přesně to, co od komedie takového rázu očekávám a ani to nepotřebuje Macháčka a Vilhelmovou. ****
Sin City: Ženská, pro kterou bych vraždil – Noirovatější soudobý noir nenajdete a druhý díl nedělá žádnou ostudu svému předchůdci, opět úžasná výprava a atmoška, opět bílá krev, která je děsivější než červená a opět skvělé obsazení, trochu mě celkové hodnocení čsfd mrzí. ****
Méďa 2 – Nejvíc nejnepředpokládanější děj, který můžete vymyslet, sprostá slova, absurdní zápletka, čím jsem starší, tím mi stačí k pobavení méně a méně. ****
Vinnetou a Old Shatterhand v Údolí smrti – Rozhodně nejslabší díl série, nuda a šeď a nechci si tu hrát na velkého biologa a rejpala, ale takhle se hadi prostě nechovaj. **
Vinnetou: Rudý gentleman – Je to smutný, ale silný a příběh je celkově velmi vtahující, určitě nejlepší díl série. *****
Old Shatterhand – Trochu vedlejší film, na čsfd je v modrých číslech a já nechápu proč, asi proto, že běžné diváctvo neoceňuje drsnější příběh i scény, které odbočují od rodinné podívané k opravdu strhujícímu dobrodružství, jen škoda, že to nejlepší je až v posledních 20minutách (takže asi chápu ty modrý čísla, sorka :D). ***
Kámoš k pohledání – Den, kdy jsme se s přítelem zasnoubili (jako whááááát, supéééér, řekne si každý, kdo poctivě tyhle recenze čte) jsme měli náladu na svatební filmy a já vybrala tuhle pi*ovinu jenom proto, že tam hraje Marschall z himym a bohužel je to asi nejlepší, co na tom filmu je, protože hlavní hrdina je prvoplánový imbecil, ostatní postavy tím filmem spíš jenom procházejí a kromě pár fajn scének je to prostě nebývale tuctové. **
Třináct životů – Nejlepší u filmů dle skutečné události, hlavně u těch, kde někdo/skoro/umře, je nekoukat dopředu na tu skutečnou událost, protože pak vás hodně věcí překvapí a hlavně jste dost překvapení i zpětně, jak přesně se scény ve filmu odehrávají, navíc v celkově perfektně nasnímaném filmu bez zbytečných emocí a příkras okolo, čistý hraný dokument s velmi sympatickou hlavní trojkou. *****
Nevěsta z obrázku – Když přepínáte v neděli kolem jedné hodiny odpolední programy, můžete narazit na klasickou inscenační pohádku s naprosto mind-fuck dějem, ale paradox je, že vás to prostě takovým trochu zvráceným způsobem chytne :D **
John Wick – Kdysi dávno jsem viděla asi prvních dvacet minut a pak mě to unudilo až k vypnutí, teď jsem na to koukla znova a ano, uzrálo to jako víno a jenom mě to přesvědčilo o tom, že filmy potřebují své ,,tady a teď" pro shlédnutí. ****
Dovolená za trest – Spíš sledovat to bylo za trest, já jakože znám Adama Sandlera a vím, že když u něj ve filmu někdo padá s padákem, tak se mu přímo před roztažené nohy postaví nosorožec, jenomože tady ty kraviny nemůžou udržet celý film pohromadě, když je zbytek naprosto bez šťávy, chápu Adama, že komedie, kde vystupuje rodinka a on si tam nabrkne hezkou ženskou, jsou prostě jeho parketa, ale nechtělo by to už něco nového a svěžího, když tady ty věci stejně už nikdy úspěchu Zkus mě rozesmát nedosáhnou? **
Machete – A mě vlastně docela sere, že tohle prvoplánové béčko vlastně tak trochu neví, kým je, páč to nebylo točené zcela očividně vážně, tak proč to sekání mačetou a trash akci prokládáte vážným tématem a rádoby důležitým dějem? ***
Machete zabíjí – A přesně o tomhle jsem mluvila u prvního dílu, musíš prostě vědět, co chceš točit a co ti vzniká pod rukama, tohle bylo od začátku naprosto prvoplánová sračka se vším všudy, k sekání mačetou se přidaly sci-fi ujetosti, konce světa a Elon Musk a tak já to mám u těchhle filmů ráda. *****
Láska a příšery – Od té doby, co jsme si pořídili set top box a taky přístup k HBO a Netflixu, stalo se hledání filmů překvapivě těžší, protože čím větší výběr, tím horší výběr a my se asi po půlhodině doklikali k tomuhle, jelikož to splňovalo požadavky komedie, dobrodružný, krátký, dobře hodnocený a byla to fajn příjemná oddechovka vhodná pro pejskaře a nevhodná pro entomofobiky. ****
Miluj svého robota – Jsou prostě filmy, které byste v životě nyviděli, pokud by neexistovaly filmové kluby a jim podobná uskupení nadšenců, kteří jsou schopni produkovat v zapomenutém městském kinosálu německý film s neznámými herci, který svým tématem překonává mnoho superhrdinských rychlokomiksáren a i přes své trochu pomalejší temto vás vtáhne do děje a donutí k zamyšlení nad lidskými vztahy, nad moderními technologiemi a nad spojením obojího dohromady. ****
Vražda na jachtě – Adam Sandler tentokrát bez kupy dětí, ale zato opět s Jennifer Aniston, tentokrát v něčem, co mohlo být hrozně dobrý, ale protože Adam má sem tam sklony k překombinovávání, bylo to dobrý jenom tak napůl. ***
Zohan: Krycí jméno kadeřník – Staší počiny Adama Sandlera byly prostě tak nějak lepší, vtipnější a hlavně naprosto překvapivě i příběhově hodnotnější. ****
Tenkrát v Hollywoodu – Tak jsem to konečně viděla a musím říct, že vlastně nevím, jak přesně hodnotit, protože závěr byl klasicky krvavý a dokonalý do posledního detailu, DiCaprio tu byl lepší a měl lepší memes než kdy dřív, jenom to tempíčko, pro Tarantina posledních pár filmů typické, bylo na mě prostě až moc pomalé.****
Wednesday – Když na to byla taková reklama a takový ohlasy, tak jsme si to přece nemohli nechat ujít, že jo, a kupodivu nás to velmi bavilo, i přes to, že přehnaně teatrální a hlavně prvoplánové počiny s mladými herci zas tak moc nemusím, ale prostě vlkodlak s růžovýma vlasama! ****
Krakonošovo tajemství – Já nevím no, v žánru pohádek pokus o něco nového, bohužel to trpí stejným problémem, jako většina české tvorby, příliš překombinovávání a namísto silných a dobrých postav ploché charaktery, byť ztvárněné skvělými herci (Švehlík), nepříliš rozvinuté koncepty, upřednostňování vztahů před přírodou a krásou Krkonoš, příběh vlastně v základech podobný všemu, co už jsme viděli, to kouzlo Krkonošských pohádek, to tajemno, vítězství dobra nad zlem, to spojení lidí a přírody, to všechno zůstalo někde v pozadí příběhu o dvou chlapech, milujících jednu ženu, která je oba akorát tahá za nos. ***
Avatar: The Way of Water – Tu čtvrtou hvězdu jsem vyštrachala někde z hlubin mého romantického já, které se loni naučilo šnorchlovat a je teď nadšené z moře a jeho pokladů, záběry pod vodou i vlastně čehokoliv v souvislosti s přírodou mě prostě vždycky utáhnou i přes to, jak strašně nelogický a prvoplánový je děj. ****
Trojúhelník smutku – První půlka filmu byla skvělá a zábavná, leč zřejmého záměru, druhá půlka již měla onen dopad a logiku, ovšem byla naopak velmi nezábavná až nevkusná.***
Párty Hárd – Je to krátké, je to hambaté, je to plné stříkajících beďarů, nadávek, drog a nahých prdelí, na zaplnění času u žehlení tak akorát. ***
Párty Harder: Summer masacre – Kdo by to byl řekl, že nejlepší film české tvorby za posledních pár let bude věc, kde se vyskytují rybí lidé a píštěl prdele, ale tento styl humoru mi, leč se považuju za relativně vzdělaného a normálního člověka, vyhovuje víc a víc. *****
The Disaster Artist – Znám The Room bohužel až moc dobře a detailně, takže tento film mě dost potěšil, ač ožehavé otázky jako kde Tommy Wiseau vzal peníze, kolik mu je nebo odkud pochází zůstaly nezodpovězeny, každopádně ač James Franco jej zde ztvárnil naprosto brilatně, má pořád problém ten, že i když se snaží předvést Tommyho špatné herectví, pořát to hraje mnohonásobně lépe, než skutečný Tommy. ****
Dokonalý svědek s.r.o – Film, které se pustil po skončení pořadu, který jsme sledovali a nějak se nám nechtělo dělat nic jiného, tak jsme ho zkoukli celý, ač už po 15 minutách bylo úplně jasný, že to je naprostá ztráta času, protože zápletku rozluštíte hned a pak už jen doufáte, že to bude aspoň vtipná komedie, ale ona bohužel zas až tak moc není a kupodivu ani ten meoční přesah tady nezvádli tak, jak si nejspíš představovali. **
