,,V násilí nikdy nebylo nic osobního.
Ale to co udělám s tou vaší malou planetou....“
Ne nezaspala jsem, ani jsem
nezapomněla. Nebyl čas, jsem zaměstnaný člověk jako, takže
nějaké tři měsíce zpoždění prostě občas budou. Já vím, že
tady ty moje výkřiky do tmy stejně nikdo nečte, protože jsou
dlouhé a nikoho to nezajímá, ale viděli jste film Královna
ročníku? Tam padla hláška: ,,Nejde o to, kolik lidí ten blog
čte. Jde o to, že ho píšu!“ Tak.
Kde začít. Rozbor Infinity War jsem
psala dost impulzivně a návalu emocí, naopak teď jsem si nechala
vše projít hlavou a budu se snažit být trošku objektivnější.
Heh, stejně nebudu. V první řadě jsem chtěla napsat, že Endgame
mě teda dostalo mnohonásobně víc, než IW. Tady bych ráda ovšem
ráda odkazovala na můj článek o IW, kde jsem napsala, cituji:,, Infinity War si možná na nejvyšší hodnocení ani nehraje, ale čtvrtý díl by měl. Celé je to jenom cesta k onomu největšímu vyvrcholení a o to výš je teď pomyslná laťka. A lidi, já Russoovým 100% věřím." A dobře jsem udělala. Joe a Anthony onu laťku přelétli jako ptáci a všechny očekávání nechali daleko za sebou. Až po shlédnutí Endgame si člověk uvědomuje komplexnost IW a návaznost těch dvou filmů. Najednou všechno dává perfektní smysl a vy jste absolutně šťastní, že jste právě tam, kde jste. Že jste toho součástí a můžete si užívat každou jednu minutu obrazu před vámi. A proto jsem na to šla taky dvakrát. Jako vždy.
Když tu tak nad tím přemýšlím,
nechce se mi film nějak hodnotit. Byl skvělý. Byl perfektní.
Zakončení 10 let práce a neuvěřitelný příběh se vším, co
jsme si vysnili a možná ještě víc. Radši bych tu vypsala nějaké
scény/věci, co mě bavily, zaujaly, vryly se mi do paměti.
Girl Power- Jo, jsem tak trochu
feministka. Ne taková ta přehnaná, co se ze všeho zvencne, ale
jsou věci, které mi činí v této oblasti prostě radost. Třeba
to, jak se i v Marvelu dostávají konečně do popředí hrdinky.
Jo, Nataša tam byla vždy, ale teď se to tak nějak konečně
rozseklo. S nástupem Captain Marvel se tvůrci nemusí bát s
hrdinkami počítat, protože to umí. Mají čich na obsazení, mají
čich na správný moment. Scéna, ve které se všechny stávající
a přeživší hrdinky spojují aby pomohli Carol skrz bitevní pole
je pohlazením na duši, kterou, jak lze vyčíst z recenzí, ocenili
i muži. Ještě aby ne, když ony superhrdinky nejsou žádné
šeredy :D Ráda bych se ale ještě pozastavila u Carol. Captain
Marvel byl pro mě spíše průměrný film. Jedna věc byla ale fajn, superhero filmy mají vždycky trošku tendence postavit proti
hrdinovi padoucha mnohem silnějšího, který nemá z hrdiny vůbec
strach a hrdina jej často porazí jen tak tak nebo až po nějakém
super nečekaném momentu. Kdežto Carol je ten typ, který ví, že je supersilný, ale
nepotřebuje to nikomu cpát. Navíc z ní byl Thanos reálně
posraný a vůbec její nástup do konečné bitvy nemohl být víc
epický. A to, jak jí dal Thanos čelo a ona
mu oplatila akorát poker-facem, to bylo k nezaplacení. Jo a abych
nezapomněla, všimli jste si, jaká drsňačka se stala z Wandy? Jakože
dost dobrý!
Thanos, nejlepší padouch- Fisk z
Daredevila konečně padl z mého piedestalu nejlepšího padoucha a
uvolnil místo fialovému charakteru Joshe Brolina. Postava Thanose
je už od začátku budovaná s neuvěřitelným citem a důrazem na
to, že záporák není jen ten notorický vyvražďovač bez špetky
citu a logického uvažování. Thanos má emoce, má cíl, má
logický vývoj, dělá chyby i správná rozhodnutí, založená na
opodstatněných skutečnostech. Thanos je nejistý, bojí se, má
pochyby. A přesto stále dost notnou dávku ega. A Josh Brolin do
toho dává své maximum.
Fanservice- Jak napsali na MovieZone-
plnily se nám fanouškovské sny, o nichž jsme ani nevěděli, že
je máme. Mně taky. Moment, kdy do sebe narazí štíty dvou
Kapitánů. Moment, kdy Kápo uzvedne Thorovo kladivo. Dvě obří
armády postavené proti sobě, přičemž jedna složená doslova z
každého superhrdiny, co se kdy v Marvelu mihnul (a přežil).
Obecně to, že ve filmu se objevili všichni, kdo se kdy v Marvelu
zjevili. Hank Pym, hydráci, Robert Redford. Neuvěřitelné. To
jakým způsobem spolu Avengers spolupracovali, rozhovory mezi
postavami. Jakým způsobem se všichni dávají dohromady a vůbec,
konečně to byla zase ta týmovka, která mi v Infinity War chyběla.
A o to víc to bylo skvělé. Byl to plán už od IW a dávalo to
smysl. A to, co vytvořili s Bruce Bannera. Úžasné. Myslím, že v
tomhle článku použiju snad všechna superlativní přídavná
jména :D
Vtípky- výběr mých TOP- Scott Lang
a jeho ulítlé tacos. Blesky, které Thorovi zapletou vousy a vlasy.
Cokoliv s Rocketem. Kapitánův americký zadek. Scott a jeho
počůrání při cestování časem. Thor nadává týpkovi ze hry.
Thor kdykoliv.
Smrti- Ano, brečela jsem. I když Tony
není moje nejoblíbenější postava, ano, brečela jsem hodně.
Poprvé i podruhé. Kapitán sice neumřel, ale jako by se stalo. To,
jak to bylo krásně dojemné a smutné zároveň je až mrazivé.
Ten poslední záběr ve mně skoro probudil romantika. A Nataša, co
na to říct. Pořád jsem se snažila smířit s tím, že Kápo asi
umře, až jsem se zapomněla smiřovat s ostatními postavami. V
momentě, kdy se Barton s Natašou vydali na Vormir bylo jasné, že
tohle bude těžká scéna. I když Clint s rodinou vypadal, že to
má tak nějak víc v suchu, pořád by to bylo šokující tak i
tak. Síla té scény byla neuvěřitelná a vlastně i po druhém
shlédnutí to byl pro mě emočně asi nejtěžší okamžik. I přes
to, že miluju Kapitána a jeho odchod z MCU není lehký, pořád
mám z té scény na Vormiru nejtíživější pocit.
Co mě trochu naštvalo- Vlastně
pořádně nic. Časové paradoxy nebudeme probírat, tvůrci dělali,
co mohli. Jendou je to fikce a komiks, takže rýpat se v tom, co je
možné a nemožné si můžeme nastrkat někam. Ve sci-fi bych to
asi řešila, ale v komiksárně jsem ochotná posunout hranice toho,
co dokážu logicky unést a co už ne. Trošku mě naštvalo to, že
Kápo předal štít Falconovi a ne Buckymu. Na druhou stranu, Bucky
byl pořád tak nějak ten kámoš, ale Falcon do všeho vždy a
všude šel dobrovolně, protože následoval svého lídra. Nebyl to
ani tak kámoš, jako spíš podřízený, pravý voják ve službách
svého kapitána. A pokud předáváte někomu své ,,pracovní
povinnosti“, asi je přenesete právě na toho podřízeného.
Jste-li kapitán, tak podřízenému vojákovi. Beru. A vlastně se
na to docela těším. Ale stejně mě trošku naštval i malý
prostor pro Buckyho. Chápu, že to není tak důležitá postava a
přece jen ten film nemohl být nekonečný, a taky chápu, že
tvůrci nejsou platonicky zamilovaní do Sebastiana Stana, ale i tak
:D Tak přece jenom, Bucky s Falconem mají dostat vlastní seroš,
tak pokud se to navzdory očekáváním neposere, bylo by to fajn
zadostiučinění.
