Před chvíli dozněly poslední slova filmu Dukla 61,
z něhož jsem viděla pouze konec, událost, o které film pojednával mě však
docela zaujala, a proto jsem se vydala do hlubin Googlu pro nějaké infošky. 108
horníků zemřelo při požáru v dole, jehož název se shoduje s titulem
filmu a ke článku o této tragédii byly přiloženy autentické fotografie
ohořelých lidí, které prostě nechcete vidět. Svět je kruté místo, ale věřte, že
mě takové fotky nevyvedly z míry zas až tak markantně, protože lidi, já mám tolik creepy vzpomínek z dětství, že zvládnu všechno.
No tak dobře,
žádné hrůzy jsem naštěstí nikdy nebyla svědkem, jenom jsem si prostě vzpomněla
na pár okamžiků, které ve mně spíše zpětně vyvolávají pocit překvapení
z toho, že jsem jako dítě dokázala vstřebat leccos a vyšla z toho
dostatečně zocelená.
Tááák třeba Rychlé šípy. Ano, myslím to vážně. Můj první a
téměř jediný komiks, který se mi v dobách mého dětství* dostal do rukou,
byl právě tento Foglarův skvost. Když si vzpomenu na to, jak jsem fandila Mirku
Dušínovi, už asi chápu, proč je Kapitán Amerika můj nejoblíbenější hero. Rychlé
šípy byly příkladem cnosti a v každém případě byli kluci považování za vzor a ukazováni v těch
nejlepších barvách (a hned na to je tam díl o tom, jak si postavili ze šrotu
něco jako auto a zbourali s tím půlku tržiště, znáte to -i mistr tesař…).
Co je na tom děsivého, ptáte se? Nic, jen ňáký ty mrtvoly….
Případ 1- Rychlé šípy se povalují na pláži, když v tom
někdo volá o pomoc. Mirek startuje, zbytek týmu za ním a hrdinně se vrhají do
vln (ono to bylo teda spíš na koupališti, ale pro efekt článku) a jsou
připravení nebohého tonoucího zachránit (páč to koupaliště zjevně nemá
plavčíka….možná to byl rybník, když nad tím tak přemýšlím). Následně však
zjišťují, že si jen nějací kluci na něco hráli (tipuju Titanic :D ), načež je
Mirda pokárá, že když se jako netopí, tak ať jakože drží huby. O chvíli
později, kluci se opět povalují a opět někdo volá o pomoc. ,,Ále, to si zas
nějaký harant zasranej hraje“ řekne Mirek (oukej, možná to neřekl přesně
takhle) a povalování pokračuje. Bohužel, skutečně se někdo topil a taky UTOPIL,
mladá dívka, jejíž kamarádka se ji marně snažila vzbudit. Ponaučení na konci
příběhu- NEVOLEJ ŽERTEM O POMOC.
Případ 2- U vody zůstaneme, jenom se z horkého léta
přesuneme do zimy. Hokej bude populární, je populární a býval populární i
v dobách RŠ party. Nuže, zamrzla řeka a pár borečků se jalo hrát si na
hokejisty a pár slečen pilovat krasobruslařskou kariéru. Mirek však při pohledu
na led věcně konstatoval, že led je příliš tenký, aby unesl tolik lidí, načež
byl milostivě všemi poslán do prdele. Náhle se ozvalo praskání a jeb, půlka
lidí byla pod vodou. ,,Utvoříme řetěz!!“ zaječel Mirda a pětice kluků se
chytila za ruce a tahala vymrzlé lidi z řeky. Bohužel, všechny se
zachránit nepodařilo, a dokonce dva se utopili. NEBRUSLI NA TENKÉM LEDĚ.
Případ 3- A zase ta voda. Opět je zpátky léto, Mirkův klub
dojel na kole na koupaliště (beztak to stejný, co předtím) a pozorovali muže,
hrající volejbal (ne, Mirek určitě není gay, autoři beztak jenom nechtěli, aby
umřela další holka). Jeden z mužů pak zpocený běžel do vody, nedbaje
varování Rychlých šípů, že je příliš rozpálený na to, aby skočil do studené
vody. On to stejně udělal a ano, tušíte správně, na předposledním obrázku byl
vyobrazen hlouček lidí kolem mrtvého těla, jemuž lékař stanovil jako příčinu
smrti srdeční mrtvici (cože to?). NESKAČ
ROZEHŘÁTÝ DO VODY
Případ 4- Jsme v horkém létě a partička našich kluků
samozřejmě jde příkladem a maká na poli. Pot jim teče proudem a svaly se
napínají námahou. Když v tom se nad pole přivalí mraky, Mirek zařve:
,,Honem všichni sa schovte!! Lehněte si na zem a bla bla… (další podobné
skautské poučky).“ Ale jeden pán musel ještě rychle naházet pár kupek sena na
vůz. Pán pak běžel přes pole v bouřce. Pána zasáhl blesk. Pán umřel.
NEBĚHEJ PO POLI V BOUŘCE
Případ 5- Rychlé šípy se poflakují ve městě, a
z nějakého důvodu (už si to nepamatuju) nahlédnou za jeden vysoký plot,
kde objeví, můj ty Tondo kolenatý, psí hřbitov. Fakt, hrobečky a cedulky
,,Alík“, ,,Punťa“ atd. Tak vlezou na tu zahradu (nepovolené vniknutí na cizí
pozemek, pozn.aut.) a slyší kňučení, které vychází z okna do sklepa. Jo,
určitě první věc, co bych udělala by bylo, že bych tam nakoukla. Určitě. Jenže
kluci mají pro strach uděláno, vždyť asi v pěti příbězích lovili bobříka
odvahy, tak nakoukli a uviděli pána, co týrá psa. Bílého. Ten pes byl
nakreslený bílý s červenými fleky po těle a ten chlápek držel něco jako středověký kropáč**.
Bhagskuhgsgf. Jak je zmerčil, rozběhl se za nimi, no honička jak blázen přes
celé město, až kluci doběhli ke dveřím Spolku pro ochranu zvířat, zaklepali,
nahlásili problém a tím se to jako vyřešilo. Co se pak stalo s tím chlapem
(co je furt honil!!! To sa jako pak zastavil a nechal je byt??) či psem, těžko
říct. NETÝRE…ježiš to je snad jasný ne….
Případ 6- Poslední, slibuju. Zkrátím to. Rychlé šípy našly
dopis, na jeho základě klíč a na jeho základě tajnou komůrku na půdě. Dopis byl
o tom, jak se ztratil nějaký Maxmilián Dráp. No a oni ho tam našli. Mrtvého.
Prostě kostru!!! Zabil se, páč byl sběratel známek a omylem zapálil obálku
s Modrým Mauriciem. NEPALTE OBÁLKY V KTERÝCH NEVÍTE, CO JE (Oukej,
nevím, jaké tady bylo ponaučení :D)
Abyste si nemysleli, Rychlé šípy nebyly jediný komiks mého
dětsvtí….já to seru….mládí. Ještě jsem samozřejmě četla Čtyřlístek. Ano, ten
milounký časopis pro děti, kde byla postava jménem Myšpulín!!! Myšpulín!! :D
Opakujte si to pořád dokola a pak kdykoliv, když budete mít blbou náladu nebo
se vám něco přihodí. Zastavil vás revizor a vy nemáte lístek? Myšpulín. Vytočil
vás šéf v práci do běla? Myšpulín. Pomáhá to 100 %. Ona Fifinka taky není
k zahození (ještě když žije sama se čyřma chlapama. Sad story.) V čem
že je ten miloučký Čtyřlístek děsivý? No inu, byl tam jednou příběh o tom, jak
hlavní hrdinové jedou na vejlet do Pompejí. A tam prochází tím městem a koukají
po těch zkamenělých tělech lidí, jak jakože umřeli při vykonávání běžných
činností. Prostě jen tak mimochodem, mrtví lidi, nakreslení jako sochy bez
obličeje, co třeba spravují boty. Auvajs.
Nebyly to ovšem jenom knihy či časopisy, také filmy uměly
malému dítěti vzít iluze o pohádkovém světě plném milých věcí a lidí. Jasně,
některé filmy jsou pro děti nevhodné, takže je dobré pouštět jim například
pohádky. Třeba takové Sedmero krkavců, kde je reálně vyobrazená krutá vražda
s následným pohledem na mrtvolu dívky, jejíž postavu navíc scénáristi
vsunuli do příběhu tak, že jste si ji oblíbili. Nebo princ Bajaja, zabíjející
draka. Ty zvuky!!! Stop týrání draků ve filmech!!! A jen tam mimochodem,
pohádka O statečném kováři a ta velká děsivá hlava, co trčela ze země a
z očí a huby jí šlehaly plameny, dejte pokoj…
A co reálný život? I ten mi postavil do cesty plno překážek.
Jak jsem psala na začátku, nějaké velké děsivé události jsem naštěstí nezažila,
ale ono taková křivda taky není pro dítě žádný med. Teď po letech jsou to
banalitky, ale tenkrát mě to hodně tížilo, víte, jak dítě všechno vnímá jinak?
Tak třeba jednou, asi ve druhé třídě, jsem sháněla kámošku, abych jí ukázala
něco v sešitě. Na chodbě nebyla, tak jsem se šla mrknout na záchod, kde mě
uviděla jiná spolužačka a prej: ,,Co tu děláš s tím sešitem?“ Hej tak asi
si s ním jdu vytřít prdel. Následně při hodině vlítla do třídy nějaká
učitelka a prej se řeší, kdo psal na záchodě po zdi (nějaké ty věci typu L+A
atd.) No a ona spolužačka se přihlásila, že prý viděla MĚ, jak jsem na záchodě
se sešitem. A co jako? To jsem jako psala po zdech sešitem? Nebo to tam
obtiskávala nebo jsem mezi listama měla zasunutou propisku a jako, když jsem
tam vešla a hned odešla, tak jak jsem to asi stihla ty trubko! Učitelka nad tím
mávla rukou a dál zjišťovala, zatímco se ta slečna otočila na kamarádku a
potichu, však dostatečně nahlas jí řekla: ,,To byla určitě Lucka.“ Lidi, asi
uspořádám kurz psaní sešitem po zdech, kdo se přidá…
Další křivda z tohoto období, nebo spíše z první
třídy mě sere ještě víc. Přijely kolotoče, tak jsme samozřejmě ve volnu
okukovali zdatné muže, kteří stavěli barevné houpačky, tenkrát ještě Twister,
dráhu pro Falca (jo, tamten Falco, jezdil dokolečka po kolejích a my v něm
seděli) a podobné úžasné věci, jimž vévodila obří houpací loď. Děti kolotočářů
chodily ten týden s námi do školy a jedna slečna byla hodně nafoukaná,
takže jsme se s ním moc nechtěly bavit. A ona pak učitelce žalovala, že
prý skupinka dětí a hlavně JÁ, jsme prý vylézali k houpací lodi a rukama
ji rozhoupávali navzdory pokárání. Za prvé, ani jsme se ke kolotočům
nepřiblížili a za druhé, kde bych měla takovou sílu? Já jsem prostě zlý člověk
a ano, fakt doufám, že se slečně nevede dobře. Pche.
Vidíte? Samý děsy a hrůzy, hm? No co, jednou za čas takový odlehčenější nadsazený článek neurazí. Tuším, že už jsem to psala někde dřív- hlavní je, se z toho nepo....
*napsáno asi na podesáté v potu, krvi a slzách, toto
slovo mi dělá hrozný problém- dětvsí, dětsví, děství….
